Když se řekne „pěchotní srub”, většina lidí si vybaví mohutný dvoupatrový kolos s pancéřovými zvony někde na Ostravsku nebo u Králík. Skutečnost byla mnohem pestřejší. Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) rozlišovalo pěchotní sruby hned podle čtyř nezávislých kritérií současně — a teprve jejich kombinace dává konkrétní objekt, který dnes najdete v terénu.
Tento článek shrnuje typologii tak, jak ji používaly dobové předpisy ŘOP, a ke každé kategorii uvádí konkrétní objekty.
Kritérium 1: stupeň odolnosti — „arab” nebo „říman”
Sruby se stavěly s různou tloušťkou zdiva podle toho, jaké dělostřelecké ráži měly odolat a jak exponovaná byla jejich poloha. Vzniklo šest stupňů, značených dvěma číselnými řadami — a právě odtud pochází pevnostní žargon, kterému dodnes rozumí každý badatel.
| Stupeň | Odolá ráži | Typ objektu | Poznámka |
|---|---|---|---|
| 1 | 155 mm | malý typ („arab”) | proti jednomu zásahu |
| 2 | 210 mm | malý typ („arab”) | proti jednomu zásahu |
| I | nejnižší římský | velký typ („říman”) | proti dvěma zásahům do stejného místa |
| II | 240 mm | velký typ („říman”) | proti dvěma zásahům do stejného místa |
| III | 300 mm | velký typ („říman”) | proti dvěma zásahům do stejného místa |
| IV | 420 mm | velký typ („říman”) | vyhrazeno pouze tvrzím |
Zásadní rozdíl není jen v tloušťce betonu. Objekty římské odolnosti — v terminologii ŘOP sruby velkého typu — byly projektovány tak, aby snesly dva zásahy do téhož místa. „Araby”, tedy sruby malého typu, měly odolat jednomu zásahu.
Proč vůbec „araby”
Odpověď je prozaická: peníze. Souvislou linii těžkého opevnění od Bohumína po Krkonoše by z „římanů” nebylo možné zaplatit. ŘOP proto do horských, zalesněných a špatně přístupných úseků, kde se nepředpokládal hlavní nápor, umísťovalo levnější a jednodušší objekty. Dobová směrnice to formulovala střízlivě:
„Rozdělení srubů podle úkolu a tvaru půdy je stejné jako u srubů velkého typu. (…) Protože se používají na méně důležitých úsecích, mají ke splnění svých úkolů méně prostředků. Jejich zařízení je jednodušší, osádky, počet střeliva a proviant je menší.”
Nejde tedy o „druhořadé” objekty. Bez „arabů” by prakticky souvislá linie TO vůbec nevznikla.
Jak „araba” poznat v terénu
- menší tloušťky zdí i pancířů zvonů a kopulí,
- kratší ochranná křídla (u „římanů” musela křídla chránit střílny hlavních zbraní před přímou palbou, u „arabů” se jejich délka řídila jen stavebními potřebami),
- zpravidla jediný zvon — buď uprostřed zadní zdi, nebo v některém křídle; dva pancéřové prvky jsou u „araba” výjimkou,
- jiný tvar střílen ve zvonu — u „arabů” jsou na první pohled odlišné,
- žádné kulometné věže — ty se do „arabů” neplánovaly vůbec,
- uvnitř žebřík místo schodiště mezi patry a jen jedny plynotěsné dveře ve vchodu (u „římanů” dvoje).
Nejvíc „arabů” mělo vyrůst na hřebenech Orlických hor — zejména v úseku Zemská brána–Sedloňov se počítala prakticky souvislá linie objektů této odolnosti. „Římané” se tam vytyčovali jen u důležitých komunikací využitelných nepřítelem. V Krkonoších naopak vyrostli „římané” i tam, kde by jinak stačil „arab”: vyšší osy zbraní a vyšší zvony umožňovaly vést obranu i při velké sněhové nadílce.
Zajímavostí je, že projekce „arabů” začala až v roce 1936 a jejich výstavba dokonce o rok později. V letech 1935–1936 se navíc uvažovalo o opevnění Šumavy, Českého lesa a Krušných hor výhradně objekty arabské odolnosti — s velkorážnými kulomety ZB-60 místo protitankových kanonů. K realizaci nedošlo.
Kritérium 2: směr palby — oboustranný, nebo jednostranný
- Oboustranný srub — hlavní zbraně umožňují palbu vlevo i vpravo (někdy i čelně).
- Jednostranný srub — hlavní zbraně střílejí jen na jednu stranu; podle toho jde o srub pravostranný, nebo levostranný.
Jednostranné sruby byly z principu dražší řešení: pro udržení souvislé palebné přehrady bylo obvykle nutné postavit v blízkosti druhý jednostranný objekt, tedy dvojí vnitřní vybavení a dvojí osádku. ŘOP proto usilovalo o co největší podíl oboustranných objektů.
Přesto jednostranných srubů vzniklo poměrně dost. Důvody byly tři:
- Prudký boční svah, kde by rozdíl výšek terénu v místě střílen byl neúnosný — klasickým příkladem je přehrazení Petříkovického údolí na Trutnovsku objekty T-S 52b „Na skále”, T-S 53 „Na výhledech” a T-S 55 „Na stráni”.
- Rozdělení objektu na vrcholu kopce. Srub přesně na vrcholu by sice střílel na obě strany, ale byl by snadným cílem nepřátelského dělostřelectva. Řešením bylo postavit dva sruby těsně pod vrcholem — jako StM-S 31a „Borek” a StM-S 31b „Ozdravovna” u Starého Města pod Smrkem.
- Ohyb linie nebo taktická potřeba úseku — například MO-S 18 „Obora” nebo dvojice MO-S 29 „Horní dvoják” a MO-S 30 „Dolní dvoják” u Hlučína.
Kritérium 3: umístění hlavních zbraní — dvoukřídlé, jednokřídlé, bezkřídlé
Toto dělení je pro pochopení půdorysu klíčové a mimo odbornou literaturu se skoro nezmiňuje.
Dvoukřídlý srub
Hlavní zbraně na obou stranách jsou pod betonem, tedy v klasických zabetonovaných střílnách chráněných ochrannými křídly. Dvoukřídlé sruby se stavěly výhradně jako oboustranné a byly nejrozšířenějším typem.
Půdorys určovaly střelecké místnosti. Dobový předpis: „Poloha bočních zdí střeleckých místností, ve kterých jsou zabetonovány střílny hlavních zbraní, je určena polohou palebných vějířů těchto zbraní. Osa střílny je totožná s palebným vějířem a je vždy kolmá na zeď se střílnami.”
Typičtí zástupci: R-S 74 „Na Holém”, OP-S 25 „U trigonometru”, OP-S 12 „Na rytířském” (kombinace L1 + M na obou stranách, dva zvony pro lehký kulomet), K-S 32 „Na růžku” (místo jednoho zvonu pro lehký kulomet zvon pro těžký kulomet k dalekým čelním palbám).
Stupňované (lomené) objekty jsou podskupinou dvoukřídlých srubů pro hornatý terén. Rozlišovaly se čtyři podskupiny podle výškového rozdílu terénu: do 25 cm, 25–40 cm, 40–250 cm a nad 250 cm. Projektanti se snažili lomení držet pod 210 cm — jednak kvůli ceně kopulí, jednak proto, že velké výškové rozložení komplikovalo armování a snižovalo odolnost betonu. Silně lomené objekty jsou proto vzácné a soustředěné hlavně na Králicku; nejlomenějším pěchotním srubem čs. opevnění je K-S 36 „Pod Adamem”, dalším známým příkladem K-S 30 „V lesíčku”.
Pro místa s vysokou hladinou spodní vody nebo hrozbou záplav vznikly jednopatrové dvoukřídlé sruby — například OP-S 6 „Na zbytkovém” nebo N-S 84 „Voda”.
Jednokřídlý srub
Hlavní zbraně jsou na jedné straně pod betonem a na druhé pod pancířem (v kopuli nebo zvonu s těžkým kulometem) — nebo jde o jednostranný objekt s palbou jen na jednu stranu.
Dvě typické situace:
- zvlněný horský terén, kde by lomení objektu bylo příliš velké — StM-S 27 „Halda” pod Králickým Sněžníkem, N-S 83 „Lázně” u Náchoda;
- ohyb linie, kde by střílny pod betonem byly ohroženy dalekou nepřátelskou palbou — K-S 9 „Mezi lesíky” u Králík. Ten je zajímavý i nestandardním umístěním zbraně O vedle vchodu, kterou měl být postřelován týl tvrze Horka.
Zvláštním případem je K-S 8 „U nádraží” — konfigurace terénu si vynutila umístit zbraň M do kopule a zbraň L1 pod beton na téže straně.
U „arabů” se jednokřídlé oboustranné objekty stavěly jen výjimečně kvůli ceně kopule; příkladem jsou R-S 57 „U studánky” a R-S 58 „Na svahu” (kopule pro dvojici kulometů vz. 37). Jednokřídlé jednostranné „araby” reprezentuje T-S 58 „Velký les” nebo R-S 71 „Vysoká”.
Bezkřídlý srub
Hlavní zbraně jsou na obou stranách pod pancířem — v kopulích a zvonech. Půdorys je zpravidla obdélníkový, pancéřové prvky částečně vysunuté, čelní a boční zdi chrání kamenná rovnanina a zához, vchod je zalomený. Osová vzdálenost kopulí a zvonů musela činit minimálně 8 m.
Bezkřídlých objektů vzniklo naprosté minimum:
- římská odolnost — tři objekty, všechny v Komárně: Ko-S 1 „Nová Stráž” (oboustranný, největší postavený bezkřídlý objekt), Ko-S 3 „Ústředna” a Ko-S 4 „Ostrov” (oba jednostranné). Kryly přechody přes Dunaj a kvůli vysoké spodní vodě byly všechny jen jednopatrové. Jediné střílny pod betonem byly pomocné, chránící vchod a týl.
- arabská odolnost — dva objekty v Orlických horách u Zemské brány: K-S 53b „Nad řekou” a R-S 54 „Na potoku”, které svou palbou vykrývají příkré údolí Divoké Orlice.
Kritérium 4: speciální sruby
Poslední kategorie je definována doplňkovým úkolem nad rámec boční palby do intervalu.
Sruby s dělostřeleckým pozorovacím zvonem
Nejpočetnější skupina speciálních objektů. Kromě postřelování svého sektoru sloužily k pozorování a navádění dělostřelecké palby. Musely mít ubikaci a kancelář pro dělostřelecké pozorovatele a počítalo se u nich s pevnostní radiostanicí pro případ porušení telefonní sítě. Příklady: MO-S 23 „Chlupáč”, R-S 85 „Anna”.
U „arabů” se pozorovací zvony prakticky neosazovaly — výjimkou jsou T-S 28 „Nad pramenem” a nezadaný N-S 39.
Sruby pro čelní palbu
V první fázi výstavby se počítalo, že hlavní zbraň pro čelní palbu (D, M nebo L1) bude umístěna v kopuli jako méně zranitelném řešení. Od kopulí pro kanony se ale z finančních důvodů upustilo a zbraně „putovaly” do klasických kasematních střílen.
- kopule pro čelně pálící těžký kulomet — například K-S 35 „Nad lesem”, který takto umístěnou zbraní M pokrýval silnici od Petroviček do Mladkova;
- čelní palba kanonu vz. 36 pod betonem — pouhých pět objektů: StM-S 30 „Potok”, StM-S 50 „U trati”, T-S 63 „U potoka”, Li-B-S 1 „U mostu” a DM-S 5. První čtyři působily čelně do údolí v horském terénu schůdném pro techniku; DM-S 5 byl atypický nepostavený jednopatrový objekt bez zvonu, určený k pokrytí přechodu přes řeku Moravu v Záhorské Vsi.
U „arabů” existoval objekt pro čelní palbu jediný — R-S 54 „Na potoku”. Ten je zároveň jediným „arabem” vyprojektovaným jako jednopodlažní a nemá ani střílnu na obranu vchodu.
Vývoj typologie v čase
Podoba srubů se měnila prakticky nepřetržitě, takže každý stavební úsek má své specifické rysy.
- První podúsek Bohumín (prosinec 1935) — každá hlavní zbraň měla vlastní střílnu: samostatné kanony proti útočné vozbě (zbraň O) a samostatné těžké kulomety. Výsledkem byly velké a tvarově rozmanité objekty. Koncepce se rychle ukázala jako nevhodná.
- Zavedení zbraně M (dvojče kulometů v jedné střílně) a zbraně L1 (kanon spřažený s kulometem) zásadně zjednodušilo půdorysy.
- Kulometné věže se objevují jen v úsecích Moravská Ostrava a Králíky, později už výhradně u tvrzí.
- Od roku 1938 se přestalo s umísťováním zbraně D (samostatný těžký kulomet) pod beton — nahradily ji výhradně zbraně M.
- Do dubna 1938 se každý srub projektoval individuálně pro dané místo. To zlepšovalo palebné pokrytí, ale prodlužovalo přípravu. Po anšlusu Rakouska se těžké opevnění na jižní Moravě, na dolním toku Moravy a na Horní Dyji projektovalo převzetím již hotových projektů s drobnými úpravami (například typu zvonů), aby se ušetřil čas.
Pro sjednocení opakujících se detailů — střílen, vchodů, granátových skluzů, některých místností a jejich vybavení — vznikly takzvané R plány, šablony pro projektanty. V roce 1936 je doplnil dokument Data pro konstrukci objektů stálého opevnění.
Petržalské speciality
Bratislavské předmostí je typologická výjimka sama pro sebe. Objekty tam byly jednodušší: sruby v I. stupni římské odolnosti měly rovnou vstupní chodbu, nikoli zalomenou, jak bylo jinde obvyklé. Unikátem je B-S IV „Milada” — jediný pěchotní srub arabské odolnosti postavený v 1. stupni odolnosti, konstrukčně zjednodušený a s kanonem proti útočné vozbě určeným k případnému přesunu do polního opevnění. Takové řešení jinde nenajdeme. Objekt se nedochoval, zanikl při výstavbě dálnice v Petržalce.
Kolik jich nakonec stálo
Od prosince 1935 do konce září 1938 se podařilo vybudovat 221 samostatných pěchotních srubů z původně plánovaných 1 176. K nim je nutné připočítat tvrzové pěchotní sruby, takže celkový počet dokončených pěchotních srubů obou kategorií se pohybuje kolem 263.
Nejmenší z nich, R-S 90/II „Levý” u Komářího vrchu v Orlických horách (2. stupeň odolnosti), měl osádku pouhých 12 mužů. Největší oboustranné objekty počítaly se 40–50 muži — nepostavený T-S 40 „U chaty” měla bránit osádka 49 vojáků, z toho sedm dělostřeleckých pozorovatelů.
Zdroj: Suchánek, Jiří – Fuksa, Ivan: Čs. opevnění 1935–1938: Pěchotní sruby. Extra Publishing, Brno 2025 (edice Největší války), ISBN 978-80-7525-757-4. Citace dobových předpisů pocházejí ze směrnice Všeobecné zásady a složky stálého opevnění (ŘOP, 1939) a z projekčních směrnic ŘOP.
Naposledy aktualizováno: 8. srpna 2026