Za opevněním stojí především lidé. Po mobilizaci z 23. září 1938 držely pohraničí statisíce mužů — mladí vojáci, kteří prožili dny, kdy se rozhodovala budoucnost jejich země, v železobetonových kasematách a zvonech i v polních postaveních mezi nimi. Tento článek shrnuje, co se s těmito posádkami stalo po Mnichovské zradě — od okamžiku rozkazu k evakuaci až po jejich cestu do odboje, emigrace nebo mlčenlivé resignace.

Okamžik zlomu — rozkaz k odchodu

Po přijetí mnichovské dohody vydalo hlavní velitelství rozkaz k postupnému vyklizení opevnění v odstupovaných pásmech. V praxi to znamenalo:

  • Vynesení výzbroje a vybavení — kulometů, protitankových kanónů, optiky a dalšího materiálu, který se dal odvézt.
  • Evakuaci osobních věcí (uniformy, doklady, dopisy).
  • Uzamčení a zapečetění objektu — klíče se odevzdávaly na velitelství, objekt se neměl poškodit (tajná instrukce v naději, že by ho ČSR jednou mohla získat zpět).

Pro mnoho posádek byl rozkaz těžko přijatelný. Odchod nakonec proběhl disciplinovaně, ale s hořkostí, na kterou pamětníci vzpomínali po celý život. Deníky a dopisy vojáků svědčí o hluboké deziluzi — stavěli a cvičili tři roky, spolehli se na spojence, a nakonec museli odejít bez jediného výstřelu. Nejtragičtější událostí těchto dnů byla smrt četaře Arnošta Hrada, který se 3. října 1938 na srubu K-S 14 „U cihelny” zastřelil na protest proti vyklizení opevnění.

Co se stalo s jednotlivými skupinami

Čeští vojáci — demobilizace a pozice

Po 15. říjnu 1938 většina českých vojáků byla demobilizována a vrátila se do civilu. V roce 1939 (po okupaci zbytku Čech) byla česká armáda rozpuštěna Wehrmachtem. Mnoho bývalých důstojníků se ocitlo:

  • Ve vnitřním odboji (Obrana národa, Ústřední vedení odboje domácího) — významná část byla odhalena Gestapem 1939–1942 a popravena.
  • V emigraci — přes Polsko a Rumunsko do Francie, Británie, SSSR. Tam vznikly československé vojenské jednotky, které bojovaly 1940–1945.
  • V civilu, s varováním a sledováním Gestapem.

Slovenští vojáci — odlišná cesta

Po 14. březnu 1939 (vznik Slovenského štátu) byla slovenská armáda reorganizována pod vedením Slovenského štátu Jozefa Tisa. Část slovenských důstojníků:

  • Sloužila v slovenské armádě (1939–1944) v rámci satelitního státu Třetí říše.
  • Zapojila se do Slovenského národního povstání v srpnu 1944.
  • Přešla do čs. armády v SSSR pod velením Ludvíka Svobody.

Židovští vojáci — nejtěžší osud

Mezi mobilizovanými vojáky byl i nezanedbatelný podíl mužů židovského původu. Po roce 1939:

  • V Protektorátu — postupná systematická deportace do Terezína a dále do vyhlazovacích táborů. Naprostá většina nepřežila.
  • V emigraci — záchrana, ale zároveň riziko zastřelení jako rozvědčí na jakékoliv frontě.
  • Ve vnitřním odboji — často v prvních řadách, často odhaleni, často popraveni.

Důstojníci v britské a francouzské emigraci

Mezi emigranty byli mnozí klíčoví důstojníci pevnostních oddílů:

  • Gen. Karel Janoušek — velitel čs. letectva ve Velké Británii.
  • Gen. Alois Liška — velitel 1. čs. obrněné brigády (bojoval u Dunkerque 1944–1945).
  • Ludvík Svoboda — velitel čs. jednotek v SSSR, bitva u Sokolova (1943), Kyjev, Dukla.

Řada z nich zažila mobilizaci roku 1938 v armádě a jejich pozdější aktivita byla přímo motivována zkušeností Mnichova.

Statistiky — co víme

Souhrnná statistika osudů statisíců mužů, kteří v září 1938 drželi pohraničí, neexistuje. Jejich cesty se rozdělily mezi civil v Protektorátu, domácí i zahraniční odboj, věznice a koncentrační tábory — a jakákoli souhrnná čísla proto nejsou k dispozici.

Poválečné vyrovnání — zklamání

Po roce 1945 bývalí vojáci ŘOP čekali uznání a rehabilitaci. Realita byla jiná:

1945–1948 — křehká naděje

  • V obnovené ČSR byli bývalí důstojníci ŘOP kooptováni do nové armády. Několik z nich (Svoboda, Liška, Janoušek) získalo vysoké pozice.
  • Muzejní využití opevnění bylo zatím hudbou budoucnosti — první expozice vznikly až od konce 60. let (Dobrošov), areál Darkovičky budovalo Slezské zemské muzeum od 80. let.

1948–1989 — potlačení a stigma

Po únoru 1948 (komunistický převrat) se vztah režimu k bývalým vojákům ŘOP změnil:

  • Západní emigranti (Janoušek, Liška, Pika) — souzeni a často popraveni. Gen. Heliodor Pika — popraven 1949. Gen. Karel Janoušek — mnohaleté vězení.
  • Sovětští emigranti (Svoboda) — zpočátku preferováni, později v nemilosti. Svoboda byl v roce 1952 krátce zatčen a poté pracoval v JZD.
  • Bývalí důstojníci ŘOP v civilu — sledováni StB, často bez perspektivy zaměstnání.
  • Téma opevnění — v 50. letech tabuizováno jako „připomínka buržoazní republiky”. Muzea uzavřena.

1989–dnes — pozdní rehabilitace

Teprve po sametové revoluci se otevřel systematický výzkum osudů vojáků ŘOP:

  • 1990 — otevření muzea na tvrzi Bouda; 1995 — zpřístupnění Haničky.
  • 2008 — zahájení činnosti Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR, zřízen zákonem z roku 2007), systematický výzkum osudů.
  • Dnes — osobní příběhy vojáků ŘOP se stávají součástí muzejních expozic (Hanička, Bouda, Milovice, Pevnost Hronov).

Co z toho plyne

Příběh opevnění nelze dobře vyprávět bez příběhu lidí, kteří v něm sloužili. Statisíce mužů ze zářijové mobilizace se po Mnichovu vrátily do civilu; mnozí z těch, kdo se zapojili do odboje nebo byli pronásledováni z rasových důvodů — Židé, emigranti, odbojáři — zaplatili za svou věrnost životem.

Rozkaz k odchodu z opevnění na počátku října 1938 nebyl jen vojensko-politický moment. Pro mnoho vojáků to byl začátek nejdelší cesty života, která vedla přes koncentrační tábory, západní fronty, sovětské stepi, britské bombardéry — a pro ty, kdo měli štěstí se vrátit, končila v zemi, která se mezi tím změnila v něco úplně jiného, než bránili v roce 1938.

Proto jsou dnešní muzejní expozice důležité. Nejsou to jen domy z betonu — jsou to pomníky lidí, kteří chtěli bojovat a nebylo jim dopřáno. Navštívit tvrz Bouda, Haničku nebo Darkovičky znamená splnit dluh vůči generaci, která rozhodovala v situaci, kdy neměla na vybranou.

Doporučené návštěvy

Zdroje

  • Ústav pro studium totalitních režimů — databáze obětí.
  • Památník obětem válek — vuapraha.cz.

Naposledy aktualizováno: 20. dubna 2026