Po osmdesáti letech od svého vzniku stojí československé opevnění v polostínu mezi veřejným zájmem a státním zanedbáním. Zatímco francouzská Maginot linie má status národní kulturní dědictví a její klíčové pevnosti patří k top turistickým destinacím, v Česku existuje nesrovnalost: několik desítek objektů je zákonem chráněno jako kulturní památka, ale tisíce lehkých objektů vz. 37 dodnes stojí bez jakékoli právní ochrany a jejich osud závisí na dobré vůli vlastníků pozemků nebo spolků.

Následující text shrnuje aktuální stav k roku 2026.

Zákonné postavení

Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči

Rámcovým předpisem pro ochranu objektů ŘOP je zákon o státní památkové péči z roku 1987. Podle něj existují dvě úrovně ochrany:

  • Národní kulturní památka (NKP) — nejvyšší stupeň ochrany, prohlašuje vláda.
  • Kulturní památka (KP) — prohlašuje Ministerstvo kultury v zápisu do Ústředního seznamu kulturních památek ČR.

Kolik objektů je chráněno

V roce 2026 je do Ústředního seznamu zapsáno přibližně 40 objektů a souborů vztahujících se přímo k československému opevnění. Zahrnují dělostřelecké tvrze, vybrané pěchotní sruby, skupiny lehkých objektů vz. 37 a technické prvky (překážky, stopy překážek, cvičné sruby).

Národní kulturní památka Dobrošov (prohlášena 1995) je zatím jedinou NKP mezi opevněním. Zahrnuje tři dokončené sruby tvrze Dobrošov (N-D-S 72 Můstek, N-D-S 73 Jeřáb, N-D-S 75 Zelený), dalších osm samostatných srubů v okolí a pozůstatky tunelového systému.

Co zůstává mimo ochranu

Většina — odhadem 95 % dochovaných objektů — zákonnou ochranu nemá. Zahrnuje to zejména:

  • Tisíce lehkých objektů vz. 37 v otevřené krajině
  • Většinu pěchotních srubů mimo turisticky atraktivní úseky
  • Všechny cvičné objekty (kde se vojsko cvičilo na stavebních prototypech)
  • Vojenská skladiště a polní opevnění navazující na pevnostní linie

To znamená, že tyto objekty může vlastník pozemku nechat rozpadnout, zabetonovat, zbourat, nebo zasypat bez schválení památkářů. Demolice se v praxi dějí zejména při stavbě silnic, průmyslových areálů a občas i rodinných domů.

Klíčová muzea

Z padesáti dochovaných významných objektů je dnes veřejnosti přístupných zhruba dvacet. Následující tabulka shrnuje ty nejdůležitější.

Objekt / tvrzProvozovatelOtevřenoWeb
Pevnost Dobrošov (N-D-S 72, 73, 75)Muzeum Náchodska1968pevnost-dobrosov.cz
Dělostřelecká tvrz BoudaTvrz Bouda, z.s.1990. létatvrzbouda.cz
Dělostřelecká tvrz HaničkaMěsto Rokytnice v O. h.1995hanicka.cz
Tvrz StachelbergStachelberg, z.s.1993stachelberg.cz
Vojenské muzeum Králíky (K-S 14)Společnost přátel čs. opevnění1996armyfort.com
Areál čs. opevnění Hlučín-DarkovičkySlezské zemské muzeum1992szm.cz
Muzeum MO-S 5 Na tratiCZEFO, o.s.1995mo-s5.cz
Muzeum Šatov (MJ-S 3 Zahrada)Technické muzeum Brno1991tmbrno.cz
R-S 74 Na HolémMěsto Rokytnice v O. h.2003rokytnicevoh.cz

Interiér podzemí dělostřelecké tvrze Bouda — jeden z nejzachovalejších tvrzí ve střední Evropě. Foto: Harold, CC BY-SA 4.0

Dělostřelecké tvrze — rozdílné osudy

Ze 17 plánovaných tvrzí bylo dokončeno pět. Dnešní stav:

  • Dobrošov — státní muzeum, národní kulturní památka, nejnavštěvovanější
  • Bouda — provozuje spolek, kompletně dokončená, veřejnosti otevřená
  • Hanička — provozuje město, za socialismu přestavěna na protiatomový kryt (1979–1993), dnes muzeum
  • Stachelberg — neziskový spolek, jen jediný plně dokončený objekt (T-S 73)
  • Hůrka — soukromý vlastník, částečný přístup přes spolek ROTA Nazdar
  • Adam — soukromý vlastník, veřejnosti nepřístupná (viz Tvrz Adam)
  • Smolkov — nedokončená, částečně přístupná
  • Orel — nedokončená, těžko dostupná

Interiér podzemí dělostřelecké tvrze Hanička — dnes muzeum provozované městem Rokytnice v Orlických horách. Foto: Harold, CC BY-SA 4.0

Dobrovolnické spolky

Péče o čs. opevnění leží fakticky na ramenou dobrovolnických spolků. Bez jejich práce by zůstalo veřejnosti dostupných jen několik státních muzeí.

Hlavní organizace

  • Klub vojenské historie Bouda (Tvrz Bouda, z.s.) — dlouholetý provozovatel tvrze Bouda, odpovědný za rekonstrukci vstupního srubu a podzemí
  • Stachelberg, z.s. (dříve družstvo Fortis, od 2015 nový statut) — muzeum v Babí od 1993, provozováno bez placených zaměstnanců, financování výhradně ze vstupného
  • Společnost přátel čs. opevnění (Armyfort) — Králíky, provozuje vojenské muzeum a K-S 14
  • CZEFO (Czech Fortress Organization) — Bohumín, muzeum MO-S 5
  • ROTA Nazdar — Králíky, péče o tvrz Hůrka (částečná)
  • Klub vojenské historie Náchod — spolupráce s muzeem Dobrošov, rekonstrukční akce

Co spolky dělají

  • Rekonstrukce — navraceli do objektů původní zbraně, pancéřové prvky (většinou repliky)
  • Průvodcovská služba — víkendové prohlídky, letní sezóna, speciální akce
  • Archivní výzkum — sběr primární dokumentace v Bundesarchivu, Vojenském historickém archivu Praha, v krajinných archivech
  • Rekonstrukční akce — „Cihelna Králíky”, „Hanička v ohni”, „Bouda 1938” s historickými uniformami a dobovým vybavením

Rizika a devastace

Přes rostoucí zájem veřejnosti je čs. opevnění stále na ústupu. Následující rizika jsou dobře zdokumentována:

Krádeže kovu a pancéřových prvků

V 90. letech a na přelomu tisíciletí stovky lehkých objektů přišly o vchodové pancéřové dveře, mříže, ventilační zařízení a střílny, prodané do kovošrotu. Například na jižní Moravě bylo mezi lety 1993–2005 poškozeno podle odhadů spolku CZEFO přes 40 % objektů vz. 37 v Hodonínsku, Znojemsku a Břeclavsku.

Zasypávání a demolice

Při výstavbě dálnic (D1, D11, D3), průmyslových zón a přeložek silnic byly desítky objektů zasypány, probetonovány, nebo zbourány. Dokumentaci před demolicí často provedli dobrovolníci jen díky osobnímu zájmu, nikoli ze zákona.

Graffiti a vandalismus

Běžná zkušenost u přístupnějších objektů — malba, rozbíjení pancéřových zvonů (kde přežily), zakládání ohnišť uvnitř. Některé objekty slouží jako útočiště pro bezdomovce.

Přírodní rozpad

Lehké objekty vz. 37 jsou pevné, ale hydraulický cyklus mrazu a vody postupně trhá beton. Kde odteklo poddolování nebo kolem protéká podzemní voda, objekty se začínají naklánět a praskat. Bez údržby je životnost odhadovaná na 150–200 let.

Co by se mělo změnit

Opakující se volání odborné veřejnosti:

  1. Systémová inventarizace — aktuální databáze všech dochovaných objektů s GPS, stavem a vlastnictvím (částečně řeší projekty jako ropiky.net, ropiky.cz)
  2. Rozšíření zákonné ochrany — alespoň na úrovni souborů (celé úseky, ne jednotlivé objekty)
  3. Státní podpora pro dobrovolné spolky — systematická, nikoli projektová (jednorázové granty)
  4. Zařazení do školních osnov — fortifikační stezky jako součást výuky dějepisu a krajinné pedagogiky

V některých regionech — zejména v okolí Králík, Náchoda, Hlučína a na jižní Moravě — vzniká turistická infrastruktura kolem opevnění (Naučné stezky, prohlídkové okruhy, cykloturistické spojnice), která má potenciál proměnit opevnění z „dědictví bez budoucnosti” v udržitelnou součást kulturní krajiny.

Prameny

  • Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči
  • Ústřední seznam kulturních památek ČRpamatkovykatalog.cz
  • Wikipedia — Československé opevnění, sekce Památková ochrana
  • Wikipedia — Dělostřelecká tvrz Dobrošov, Bouda, Hanička, Stachelberg
  • Stehlík, E.: Pevnosti a opevnění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Libri, 2002)
  • Stehlík, E.: Lexikon těžkých objektů (FORTprint 2010)
  • Ráboň, M. a kol.: Val na obranu republiky (2005)
  • Oficiální stránky muzeí (viz tabulka výše)

Naposledy aktualizováno: 19. dubna 2026