Když se mluví o tempu výstavby československého opevnění, obvykle přijde na řadu beton, peníze a organizace ŘOP. Málokdy se ale zmiňuje důvod, který byl přinejmenším stejně důležitý: na opevňovací stavby se prostě nevztahovaly běžné stavební předpisy. Ředitelství opevňovacích prací nemuselo žádat o stavební povolení, nemuselo respektovat živnostenské předpisy a nepodléhalo ani dozoru živnostenských inspektorů. Tuto výjimku mu dal zákon o obraně státu.

Tento článek vychází z původních sněmovních tisků Národního shromáždění, nikoli z druhotné literatury — konkrétní ustanovení lze ověřit v digitální knihovně Poslanecké sněmovny (odkazy v závěru).

Zákon č. 131/1936 Sb. o obraně státu

Zákon byl přijat 13. května 1936 a nabyl účinnosti 23. června 1936. Vyšel v částce 35 Sbírky zákonů a nařízení a se zhruba 180 paragrafy patřil k nejrozsáhlejším normám první republiky. Zrušen byl až v roce 1961.

Načasování stojí za pozornost. 5. června 1936 — tedy tři týdny po přijetí zákona a tři týdny před jeho účinností — byl vyhlášen 2. program opevňování, který rozšířil těžké opevnění po celém obvodu hranic. Zákon a rozšíření stavebního programu nebyly nezávislé události: teprve nový právní režim dal vojenské správě nástroje, jak stavět v takovém měřítku a rychlosti.

§ 56 — opevňovací stavby mimo stavební právo

Klíčové ustanovení pro každého, kdo se zajímá o výstavbu řopíků a srubů, nese název Zvláštní ustanovení o opevňovacích a jiných obranných stavbách a zařízeních. Jeho první odstavec konstatuje, že na opevňovací a jiné obranné vojenské stavby „se ustanovení stavebních a živnostenských předpisů nevztahují” a že pokyny k jejich přípravě, budování i udržování vydává a dozor nad nimi vykonává vojenská správa.

V praxi to znamenalo:

  • žádné stavební povolení — obec ani okresní úřad do umístění objektu nemluvily
  • žádné stavební řízení s účastníky — sousedé neměli co namítat
  • vodoprávní řízení přešlo na vojenskou správu
  • dozor, který jinak vykonávali živnostenští inspektoři, přešel rovněž na armádu

Nejvyšší rada obrany státu navíc mohla tento zvláštní režim rozšířit i na další stavby, které za důležité pro obranu státu uznala.

Tady je odpověď na otázku, jak bylo možné mezi jarem a podzimem 1938 vybetonovat tisíce řopíků. Nešlo jen o organizaci a peníze — odpadl celý správní proces, který jinak stavbu brzdí o měsíce.

§ 55 — utajení dokumentace

Předcházející paragraf, Všeobecná ustanovení o stavbách důležitých pro obranu státu, řešil utajení. Ministr národní obrany mohl přenést působnost stavebních úřadů na vojenskou správu a zajistit, aby dokumentace zůstala utajena. Zákon výslovně umožňoval vyloučit osoby i obce z práva nahlížet do plánů a spisů — s výjimkou údajů nezbytně nutných k hájení jejich vlastních práv.

Toto ustanovení je důležité pro pochopení pozdějšího vývoje. Rozsah německé zpravodajské činnosti v pohraničí ukazuje, že utajení na papíře a utajení ve skutečnosti byly dvě různé věci; samotné objekty přitom stavěly civilní firmy s civilními dělníky.

§§ 34 a 35 — pohraniční pásmo a obvod opevněných míst

Dvě ustanovení vytvořila zvláštní územní režimy.

§ 34 — Opatření v pohraničním pásmu. Pohraniční pásmo bylo území podél státních hranic, jehož rozsah stanovilo vládní nařízení. Uvnitř něj podléhaly předchozímu souhlasu vojenské správy stavby, horní díla i průmyslová zařízení. Vojenská správa mohla dále:

  • nařídit přebudování lesních porostů a úpravy terénu podle obranných potřeb
  • uložit vlastníkům provedení stavebních opatření (s náhradou škody)
  • nechat přerušit elektrická vedení
  • v krajním případě nemovitost vyvlastnit — postupem podle zákona č. 63/1935 Sb. o vyvlastnění k účelům obrany státu

§ 35 — Opatření v obvodu opevněných a jiných pro obranu státu důležitých míst. Obdobný režim platil v tzv. opevněném pásmu kolem opevněných míst, dále kolem vojenských i veřejných letišť, střelnic, zbrojovek a skladů. Stavby, horní práce a úpravy zemského povrchu zde opět vyžadovaly souhlas vojenské správy.

Pro majitele pozemku v pohraničí to byl citelný zásah: o tom, co smí na svém postavit, vysadit či vytěžit, nadále rozhodovala armáda.

§§ 49–54 — nemovitosti a cizinci

Samostatný blok paragrafů upravoval nabývání práv k nemovitostem v pohraničním pásmu a v obvodu opevněných míst cizinci a právnickými osobami. Kdo takové právo nabyl — vlastnictví, jiné věcné právo, ale i pacht nebo nájem — měl oznamovací povinnost vůči zemskému úřadu do šesti týdnů. Úřad mohl práva úředně zlikvidovat. Kdo chtěl mít jistotu předem, mohl požádat o povolení; zemský úřad je vydával až po předchozím souhlasu vojenské správy a mohl je vázat podmínkami.

Kritická poznámka

Zákon o obraně státu byl účinným nástrojem výstavby, ale nebyl bez stinných stránek. Samostatná hlava upravovala podniky důležité pro obranu státu — jejich registraci u ministerstva národní obrany, vojenský dozor a možnost stanovit jim zvláštní podmínky a omezení. Ze zprávy výborů je patrné, že poslance při projednávání zaměstnávala právě otázka, jak vymezit „státní nespolehlivost” podnikatelů a jejich zaměstnanců v těchto podnicích.

V pohraničí obývaném z velké části německou menšinou byla taková ustanovení citlivá a národnostní napětí spíše přiživovala, než uklidňovala. Zákon je proto dobrým dokladem obojího: mimořádné rozhodnosti státu, který se rozhodl bránit, i toho, jak snadno se obranná opatření dotýkají práv vlastních občanů.

Poznámka k pramenům: přesné znění paragrafů o státní nespolehlivosti se nám v digitalizovaných tiscích zatím nepodařilo dohledat, proto je zde uvádíme jen obecně. Doplníme, jakmile budeme mít ověřený primární zdroj.

Proč to má význam pro čtení krajiny

Když dnes stojíte u řopíku uprostřed pole nebo u srubu na okraji lesa, díváte se na stavbu, která nikdy neprošla stavebním řízením. Nikde k ní neexistuje kolaudace, nikde souhlas obce. Vznikla na základě vojenského pokynu podle § 56 zákona o obraně státu — a přesně to je jeden z důvodů, proč mohlo za tři a půl roku vzniknout 9 632 objektů LO vz. 37 a 864 objektů LO vz. 36.

Prameny

Ustanovení jsou ověřena přímo v původních sněmovních tiscích Národního shromáždění Republiky československé (úřední díla, volně přístupná):

  • Vládní návrh zákona o obraně státu, NS RČS 1935–1938, PS, tisk 370 — psp.cz
  • Zpráva výborů ústavně-právního a branného k vládnímu návrhu zákona o obraně státu, NS RČS 1935–1938, PS, tisk 400 — §§ 26–42: část 4, §§ 42–58: část 5
  • Zákon ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb. z. a n., o obraně státu
  • Zákon ze dne 29. března 1935, č. 63 Sb. z. a n., o vyvlastnění k účelům obrany státu
  • Stenoprotokoly Poslanecké sněmovny NS RČS 1935–1938 — digitální knihovna PSP

Naposledy aktualizováno: 29. července 2026