Tvrz Adam

Výstavba

Stavba byla zahájena 10. srpna 1936, pouhých pět dní po Hůrce, a provedla ji firma Müller a Kapsa. Hluboká průzkumná sonda vyhloubená na podzim 1935 dosáhla 26 m — z králických tvrzí nejvíc.

Do září 1938 byla tvrz stavebně dokončena včetně podzemí. Stavba si vyžádala jeden dělnický život.

Stavbyvedoucím na podúseku 6./III. Adam byl nadporučík stavební služby Ing. Karel Šafer, jehož vzpomínky patří k nejcennějším pramenům o technologii ražby tvrzového podzemí. Na Adamu se pracovalo takzvanou belgickou soustavou: nejdřív se vyrubala horní část chodby, po jejím vydřevení kulatinou pak spodní.

Adam byl největší z dokončených

Válečnou osádku měla tvořit 611 osob — 34 důstojníků, 12 rotmistrů a 564 mužů. Pro srovnání: sousední Bouda 316 osob. K tomu se počítalo s pěchotou ubytovanou v podzemí, u největších tvrzí až se dvěma rotami.

Počtem dělostřeleckých a minometných srubů patřil Adam mezi velké tvrze. Protože byl ale projektován už v roce 1936 — tedy dřív, než ŘOP v roce 1937 zavedlo pevné rozdělení překladišť na 11 a 16 m — má zcela atypické překladiště o délce 12,2 m.

Objekty

Objekt	Typ	Stav v září 1938
K-S 39 „Hodek”	tvrzový pěchotní srub	vybetonován
K-S 40 „U háječku”	tvrzový pěchotní srub	vybetonován; plánována otočná kulometná věž (nedodána)
K-S 41 „Pod vrškem”	tvrzový pěchotní srub	vybetonován
K-S 42 „Trigonometr”	objekt pro otočnou a výsuvnou dělostřeleckou věž	vybetonován; věž nikdy nevyrobena
K-S 43 „Veverka”	dělostřelecký srub	vybetonován
K-S 43a „Na sekyře”	vchodový objekt	vybetonován
K-S 44 „Za větrem”	tvrzový minometný srub (1 kopule)	vyrubána a vybetonována šachta z podzemí, nakonec zasypána
K-S 45 „Jabůrek”	dělostřelecký srub	vybetonován — jediný třípatrový v celém čs. opevnění

K-S 45 „Jabůrek” — jediný třípatrový dělostřelecký srub

Objekt měl stát v prudkém svahu, a tak projektanti umístili jednu ze tří střeleckých místností až v úrovni dolního patra prvních dvou zbraní. Jako jediný dělostřelecký srub čs. opevnění má tři podlaží. Dobové zápisy toto řešení nehodnotily nadšeně — nebylo výhodné ani stavebně, ani z hlediska střelby.

Lomený tvar a prudký svah způsobily i praktický problém v září 1938: improvizovaná baterie horských kanonů se nedala postavit ani do ochranného příkopu, ani před něj — z takové pozice by palba ohrožovala budovy na staveništi tvrze. Baterie tak skončila asi 600 m do týlu za objektem, v okopech vyložených nasucho kameny s dřevěnou točnou na dně, se čtyřmi dřevozemními úkryty pro obsluhy a pohotovostní sklad munice.

Přímý vstup do podzemí

Vchodový objekt K-S 43a „Na sekyře” má jednu výhodu, kterou žádná jiná dokončená tvrz neměla. Karel Šafer to vysvětlil: „Protože přímo za vchodovým objektem svah velice strmě stoupal a bylo tak prakticky ihned dosaženo předepsaného dvacetimetrového nadloží nad úrovní hlavní galerie, byl vstup do podzemí veden rovnou chodbou a nebylo tedy nutné řešit vstup pomocí svážnice nebo výtahu, jako tomu bylo na některých jiných tvrzích.”

Naopak vody bylo v podzemí Adamu málo — zásobní jímky se občas musely doplňovat z autocisteren přes speciální zařízení ve vchodovém objektu.

Výzbroj v září 1938

Improvizovaná baterie tří 7,5cm horských kanonů vz. 15 stála podle plánu v ochranném příkopu u K-S 43 „Veverka” a v týlu za K-S 45 „Jabůrek”.

Poručík Karel Pyšný, velitel srubu K-S 39 „Hodek” a pobočník velitele tvrze, popsal stav střízlivě: „Do září 1938 jsme již měli všechny tři pěchotní sruby na Adamu úplně vyzbrojené. V objektech byly osazeny 4cm protitankové kanony vz. 36 a dvojkulomety, střeliva i dělostřeleckých granátů byl dostatek. (…) Největší problém jsme spatřovali především v nedodaných zvonech a kopulích. V prázdných šachtách, kde měly být osazeny, jsme si sice nadělali provizorní dřevěné podlážky a z pytlů s pískem a prken jsme vytvořili improvizovaná palebná postavení, takže jsme v případě potřeby palbu vést mohli, ale byla to jen a jen improvizace.”

Osádka

Osádku tvořil zvláštní útvar „A” zřízený v polovině května 1938 u hraničářského pluku 19, od 25. června 1938 přeznačený na VI. prapor hraničářského pluku 19. Sídlil v Těchoníně.

Velitelem byl podplukovník pěchoty Antonín Kostrhún — legionář, který za první světové války po těžkém zranění na východní frontě přišel o oko a přesto se pak jako čs. legionář zapojil do bojů ve Francii. Po okupaci se zapojil do odboje, v roce 1945 se vrátil do armády, v září 1948 byl coby legionář a prvorepublikový důstojník propuštěn.

V lednu 1950 jej StB obvinila z neohlášení poznatků o existenci protikomunistických odbojových skupin. Byl označen za osobu politicky nespolehlivou s odůvodněním, že „se stále scházel s lidmi takzvané lepší společnosti a reakčního smýšlení”, a 16. března 1950 odeslán na 18 měsíců do tábora nucených prací na Mírově, kde jej čekalo kruté věznění včetně bití. V červnu 1951 byl jako degradovaný vojín v záloze propuštěn. 27. března 1952 se vzhledem ke svému špatnému psychickému i fyzickému stavu smrtelně zranil.

Po Mnichovu

Objekty tvrze Adam posloužily v prosinci 1939 při výcviku speciální jednotky výsadkových ženistů nadporučíka Rudolfa Witziga — té samé, která v květnu 1940 dobyla belgickou tvrz Eben-Emael. Witzig ve svém hlášení po akci napsal:

„Belgická opevňovací stavební technika, tak jak se zde jeví, zůstává u jednotlivých objektů daleko pozadu za českým pojetím. Každý jednotlivý objekt českých tvrzí disponuje blízkou obranou kasemat, kruhovou obranou pěchotních srubů, každý srub je vybaven překážkami a ochranným příkopem. To všechno zde chybí. (…) České dělostřelecké kasematy, na kterých jsme k naší přípravě cvičili, by bývaly s našimi prostředky téměř nedobytné, belgické nám oproti tomu připadaly jako dětská hra.”

Němci na Adamu dále zkoušeli různé typy uzávěr podzemních chodeb, které nakonec zničili odpálením nálože, a pálili na objekt K-S 42 granáty ráže 21 cm.

Po válce

• Březen–květen 1948 — vyklízecí a vyčišťovací práce stavební roty ŘOP
• 1950 — prohlídka za účelem využití jako muničního skladu; realizováno 1956
• 1954 — plán na přestavbu na chráněný úkryt s kapacitou 666, později až 900 osob
• 7. února 1961 — inspekce hodnotila Adam nejlépe ze všech: „Objekt Adam je soustředěn na malé ploše, výhodně dispozičně řešen, umístěn stranou osad. (…) Je ve velmi dobrém stavebním stavu a jeho stavební úpravy nebudou zvlášť náročné.” Podzemní prostory „nevykazují žádných deformací”. Přestavba na chráněné pracoviště ministerstva vnitra byla plánována na roky 1962–1964, ale nerealizovala se
• Adam zůstal v držení správy raketového vojska a dělostřelectva, kde se dlouhodobě skladovala raketová munice

Dnešní stav

Tvrz Adam je v držení Armády České republiky a podzemí ani vnitřní areál nelze navštívit. Přístupný je pouze povrch objektů (s výjimkou vchodového srubu). Exteriéry některých srubů jsou viditelné z veřejných cest v okolí.

Pokud jste narazili na informaci, že Adam nabízí prohlídku podzemí, jde o omyl — zaměňuje se se sousední Boudou nebo Hůrkou, které jsou obě zpřístupněné a leží ve stejné oblasti Králicka.

Film

Na Adamu se v roce 1956 natáčel film Neporažení režiséra Jiřího Sequense s tematikou roku 1938. Snímek je bohužel v duchu doby silně zabarven komunistickou ideologií.

Průzkum příjezdu, 25. srpna 1935

Trasa přístupu k budoucí tvrzi byla poprvé prověřena v terénu 25. srpna 1935, kdy taktické oddělení ŘOP provedlo podle mapy 1 : 75 000 průzkum cest v prostoru Králíky – Můckenberg (zpráva vedena pod čj. 5991 taj. hl. št. ŘOP 1935). O Adamu je v ní zaznamenán stručný, ale příznivý závěr:

„Cesta Adam – Vilanov je úplně skrytá proti pozorování nepřátelskému. Příchod do tvrze bude vyhovující.“

Jediná výhrada se týkala dělostřelectva: nepřítel měl možnost působit podélnou palbou do řečeného údolí z prostoru Steinbach – Rothflössel.

Upřesnění komisí v prosinci 1935

Podrobný průzkum provedla taktickotechnická komise ve dnech 9. a 10. prosince 1935. Podle jejího zápisu lze příjezdnou cestu do tvrze „řešiti výhodně jedině všeobecně po stávající lesní cestě, vedoucí dosti zaříznutým údolím od Vítanova na severovýchod“. Varianta sledující lesní cestu od rozdvojení údolí asi 700 m severovýchodně od Vítanova měla poněkud větší spád; jinak trasa prozkoumaná pplk. Ing. Špalkem vyhovovala a stoupání navrhované cesty nemělo překročit 7 %.

Asi 500 m jihozápadně od vchodu do tvrze musela být silnice opatřena točnou. Komise u ní počítala s ostřelováním nepřátelským dělostřelectvem a odhadla praktický celkový rozptyl na zhruba 200 m (170–240 m) pro kanony, houfnice i moždíře — na plochu 30 × 120 m by ze 100 vypálených ran připadla asi 2 % zásahů (počítáno s úplnou přípravou střelby).

Zápis podepsali v Králíkách 10. prosince 1935 pplk. stav. Josef Hubálek, plk. Bruno Sklenovský a plk. žen. Jan Čermák.

Archivní podklady: VÚA–VHA Praha, f. ŘOP, sign. 1935/5/2-4, s. 34 a sign. 1935/5/2-3–2/7, s. 18–19.

Původní skladba tvrze a osádky podle plánu z roku 1935

Rok předtím, než se na Adamově hoře začalo stavět, měl hlavní štáb–ŘOP hotové první „zatímní počty“ osádek. Rukopisné tabulky zpracoval mjr. gšt. František Podroužek, prošly pěchotní i dělostřeleckou skupinou (pplk. Malec, plk. Sklenovský) a schválil je gen. Husárek.

Podle přílohy č. 1 se tvrz Adam skládala z velitelství, pěchotních srubů 39, 40 a 41, dělostřelecké otočné věže 42, dělostřeleckého srubu 43, vchodu do podzemí 43a, minometné věže 44 a dělostřeleckého srubu 45. Skladba tedy odpovídá objektům, které byly nakonec vybetonovány — už v roce 1935 se tak počítalo se dvěma dělostřeleckými sruby, minometnou věží i otočnou dělostřeleckou věží.

Kdo měl obsluhovat dělostřelecký srub č. 43

Nejpodrobněji dochovaná tabulka patří dělostřeleckému srubu č. 43 (pozdější K-S 43 „Veverka”). Osádka je v ní rozdělena na horní patro a podzemí srubu:

Část srubu	Důstojníci	Rotmistři	Poddůstojníci	Vojíni
horní patro (u zbraní)	1	1	11	39
podzemí srubu	2	1	7	24

V horním patře sloužila obsluha tří děl rozepsaná po funkcích: dělovodi, mířiči a jejich pomocníci, podavači, nabíječi, střelci a časovači, dále devět vojínů na přípravu náplní a výpravu při dopravě střeliva k dělům, čtyři na obsluhu zdviže, dva na větrání, dva na lehký kulomet ve zvonu a jeden na kulomet v kaponiéře; k tomu výkonný rotmistr, zbrojní poddůstojník a telefonní poddůstojník. V podzemí srubu byl velitel baterie s ordonančním poddůstojníkem, počtáři, dělmistr s pomocníkem a municiačním poddůstojníkem, obsluha telefonní ústředny, dopravci střeliva ze skladiště M2 ke zdviži a devítičlenná záloha.

Tabulky současně rozlišovaly, kolik lidí je „u zbraní“ a kolik „v kasárnách“, a evidovaly počty lůžek a pryčen — mírové ubytování se tedy plánovalo souběžně s bojovým obsazením.

Archivní podklady: VÚA–VHA Praha, f. ŘOP, sign. 1935/38/2-1 (čj. 6736 taj. hl. št. ŘOP 1935), s. 31, a sign. 1935/38/2-1, příloha 13, s. 1.

Zdroje a literatura

• Suchánek, J.: Čs. opevnění 1935–1938 — Dělostřelecké tvrze. Extra Publishing, Brno 2024
• Stehlík, E. – Vaňourek, M.: Hraničáři od Adamovy hory
• VÚA–VHA Praha, f. Ředitelství opevňovacích prací, sign. 1935/5/2-3 – 2/7 a 1935/5/2-4

Naposledy aktualizováno: 8. srpna 2026