Tvrz Hůrka

Jméno

Tvrz vznikla pod německým názvem Berghöhe podle kóty, na níž stojí. Počátkem roku 1938 rozhodlo Ředitelství opevňovacích prací používat výhradně české názvy a po konzultaci s Vojenským zeměpisným ústavem se z Berghöhe stala Horka. Dnes se — i v názvu muzea a odborné literatury — běžně používá tvar Hůrka, který jsme zvolili i zde. V dobových dokumentech a citacích pamětníků narazíte na všechny tři podoby; ve zvláštním útvaru hraničářského pluku 6 nesla tvrz zkratku „Bg”.

Výstavba

Stavba byla zahájena 5. srpna 1936 — jako druhá ze všech čs. tvrzí, sedm dní po tom, co se rozjely práce na Smolkově. Zakázku získala firma Dr. Ing. Karel Skorkovský, která současně stavěla i tvrz Skutina. Hluboká průzkumná sonda vyhloubená na podzim 1935 dosáhla 23 m a už tehdy dělala potíže spodní voda: velitel ŽSV III podplukovník Ing. Karel Špalek hlásil, že „vody přibývá, třeba stále pumpovat”.

Do září 1938 byla Hůrka stavebně dokončena — betonáž objektů i podzemí byla hotova. Patří tak k pěti tvrzím (vedle Smolkova, Boudy, Adamu a Haničky), které se do Mnichova dostaly nejdál. Vnitřní vystrojení ale hotové nebylo: strojovna a elektrárna nebyly zprovozněny v žádné čs. tvrzi.

Stavba stála tři dělnické životy.

Objekty

Objekt	Typ	Poznámka
K-S 10 „U boží muky”	tvrzový pěchotní srub	plánována otočná kulometná věž (v září 1938 se teprve vyráběl prototyp)
K-S 11 „Na svahu”	dělostřelecký srub	levostranný; betonáž 6.–10. 9. a 4.–13. 10. 1937, celkem 5 350 m³ betonu
K-S 12 „Na kótě”	objekt pro otočnou a výsuvnou dělostřeleckou věž	věž nebyla nikdy vyrobena
K-S 12a „U rybníčku”	vchodový objekt	napojení na podzemí svážnicí o sklonu 25 %
K-S 12b „Utržený”	izolovaná dělostřelecká pozorovatelna	viz níže
K-S 13 „U lomu”	tvrzový pěchotní srub	třípatrový, osádka 37 mužů — druhý největší vybetonovaný objekt svého druhu

K-S 12b „Utržený” — nejcennější pozorovatelna

Samostatná třípodlažní dělostřelecká pozorovatelna asi 2,5 km od Králík je unikát. Betonovala se 16.–21. srpna 1937 a spotřebovala 1 343 m³ betonové směsi; projektanti ji zapustili prakticky celou pod úroveň terénu. Osádku tvořilo 18 mužů.

Měla sloužit primárně Hůrce, sekundárně i Boudě a Adamu a plánovanému, nikdy nepostavenému samostatnému dělostřeleckému srubu u Kolštejna (dnes Branná). Dochoval se na ní dělostřelecký pozorovací zvon — jeden z pouhých dvou dochovaných v celém čs. opevnění a jediný v úseku Ženijního skupinového velitelství III. Na zvonu jsou dodnes patrné stopy po německém postřelování.

Výzbroj v září 1938

Hlavní zbraň — 10cm houfnice vz. 38 — nebyla vyrobena ani v jednom z 87 objednaných kusů. Dělostřelecký srub K-S 11 proto dostal improvizovanou baterii tří 7,5cm horských kanonů vz. 15 umístěných podle plánu přímo v ochranném příkopu, každý pod dřevěným přístřeškem s maskovací sítí; obsluhy se k nim dostávaly přes střílny pevnostních houfnic. Dostřel improvizované baterie byl necelých 8 km — proti plánovaným 11 700 m houfnice vz. 38.

Objekt K-S 12 čekal na otočnou a výsuvnou věž, která nebyla dokončena ani jako prototyp.

Osádka

Osádku tvořil zvláštní útvar „Bg” zřízený v polovině května 1938 u hraničářského pluku 6, od 25. června 1938 přeznačený na V. prapor hraničářského pluku 6. Velel mu podplukovník pěchoty Ervín Maršák se sídlem v Červené Vodě.

Maršákův osud byl tragický: v roce 1944 jej umučilo gestapo.

Po Mnichovu

Hůrka se spolu se Smolkovem stala hlavním terčem německého zájmu. 5. prosince 1938 si ji osobně prohlédl Adolf Hitler v doprovodu nejvyššího velení Wehrmachtu; podle části zdrojů byl přítomen i postřelovacím zkouškám.

Od roku 1940 se v okolí Králík rozběhl systematický Králický polygon — zkoušky čs. pevnostního materiálu. Na objektech Hůrky Němci mimo jiné:

• pálili granáty ráže 21 cm (K-S 11)
• testovali podkaliberní protibetonové střely Röchling
• zkoušeli účinky výbušného plynu Taifun, kterým hodlali objekty napouštět a poté odpalovat
• nechali brněnskou Zbrojovkou znovu vystrojit objekty K-S 10 a K-S 12a zařízeními „DZ” (střílny, lafety, periskopy, vnitřní vybavení zvonů) — montáž běžela od května 1940 a zkoušky až do roku 1942

Pěchotní srub K-S 10 „U boží muky” byl německým zkušebním postřelováním těžce poškozen.

V závěru války vznikala v podzemí Hůrky v rámci decentralizace nacistického průmyslu podzemní zbrojní továrna společnosti FAMO a od listopadu 1944 se na povrchu tvrze budoval barákový tábor pro vězně pobočky koncentračního tábora Gross Rosen, kteří měli v podzemí pracovat. Úpravy ani tábor se do konce války nestihly dokončit a výroba se nikdy naplno nerozběhla.

Po válce

Pancéřové zvony a kopule, které nevytrhali Němci, odstranil v polovině 50. let národní podnik Kovošrot — ještě surovějším způsobem.

• Březen–květen 1948 — vyklízecí práce stavební roty ŘOP. Z podzemí Hůrky se na povrch dostalo 600 m³ suti a 329 kusů nevybuchlé německé munice včetně granátů ráže 21 a 15 cm
• Od 1956 — muniční sklad armády. Tvrz byla stavebně upravena, vybavena klimatizačním zařízením a napojena na síť přes vlastní trafostanici, uvnitř instalován dieselagregát o výkonu 40 kW
• 1961 — inspekce za účelem přestavby na chráněné pracoviště ministerstva vnitra. Zápis konstatoval, že „podzemí tvrze Horka [je] vlhčí než Adam a s mnohými lokálními průsaky vody”. K přestavbě nedošlo
• Poválečné využití mělo jeden nečekaný přínos: pravidelná údržba a znovuvyrobená svážnice, která podle původních plánů (s drobnými úpravami) sloužila desítky let

Dnešní stav

Hůrka je dnes zpřístupněna jako muzeum a tvoří spolu s Boudou jednu z opor Králického pevnostního areálu. V jednom ze sálů muničního skladiště M1 najdete expozici věnovanou protibetonovým střelám Röchling — včetně kompletního prototypu střely ráže 20 mm, který muzeu věnoval bývalý zbrojíř firmy Röchling-Buderus Heinz Kurt Schmidt. V překladišti u M1 stojí lokomotiva ALD-2 z ČKD Praha (1959), která v podzemí tahala vozíky úzkorozchodné dráhy během poválečného využití; v předválečném období se počítalo s tím, že vozíky budou tlačit vždy dva muži dopravního oddílu.

Prohlídkový okruh vede vchodovým objektem K-S 12a, svážnicí, hlavní galerií i schodišťovou šachtou dělostřeleckého srubu K-S 11 (⌀ 245 × 245 cm). Aktuální informace najdete na webu Vojensko-historického muzea Králíky.

Tvrz „Berghöhe” na papíře, podzim 1935

V dokumentech ŘOP z roku 1935 Hůrka ještě nese německé krycí jméno Berghöhe. Podle přílohy k tajnému spisu čj. 6740 taj. hl. št. ŘOP 1935 se tvrz skládala z:

• velitelství tvrze,
• pěchotního srubu 10 (pozdější K-S 10 „U boží muky”),
• dělostřeleckého srubu 11,
• dělostřelecké otočné věže 12,
• vchodu do tvrze 12a,
• oboustranného pěchotního srubu 13.

Tabulky „zatímních počtů“ osádek zpracoval mjr. gšt. František Podroužek, posoudily je pěchotní a dělostřelecká skupina ŘOP a schválil je gen. Husárek. Osádky se rozepisovaly po jednotlivých zbraních a funkcích a rozlišovaly, kdo je „na místě“ u zbraní a kdo „v kasárnách“ — u pěchotního srubu 10 se tak počítalo s 1 důstojníkem, 9 poddůstojníky a 29 vojíny, u oboustranného srubu 13 s 2 důstojníky, 10 poddůstojníky a 23 vojíny (včetně dělostřeleckých pozorovatelů) a u vchodového objektu 12a s 1 důstojníkem, 3 poddůstojníky a 19 vojíny, mezi nimi obsluhou dveří a svážnice.

Jak daleko byly přípravy 21. října 1935

Zpráva o přehlídce prací v úseku Králíky zachycuje stav k 21. říjnu 1935. U Berghöhe už byly hotové plány palby objektů 10, 11, 12 a 13 i tachymetrické plány celé tvrze — u tvrzí se navíc kreslily v úplné sadě patric, matric i kopií, kdežto u izolovaných srubů zatím jen v patricích. Berghöhe tak patřila k nejdál připraveným tvrzím úseku.

Nedořešená zůstala pozorovatelna 12b „Lustberg”: nebyla proměřena a podle zprávy pro ni „není označeno ještě ani místo”. Mělká sonda na Lustbergu se začala hloubit až koncem října a měla mít hloubku jen asi 2 m. Naopak hluboká sonda na Berghöhe dělala potíže s vodou — po týdnu dešťů ji nebylo možné zvládat rumpálovými vědry a 29. října 1935 velitel ŽSV III práci na všech třech hlubokých sondách úseku zastavil. Ve svém hlášení k tomu poznamenal, že spodní voda podle jeho soudu ražbu podzemí valně neztíží, „spíše že bude později vítána pro zásobování”.

Archivní podklady: VÚA–VHA Praha, f. ŘOP, sign. 1935/38/2-2 (čj. 6740 taj. hl. št. ŘOP 1935), s. 16 a 22, a sign. 1935/41/2/2 (čj. 6210/dův. hl. št. ŘOP 1935), s. 2 a 9–10.

Zdroje a literatura

• Suchánek, J.: Čs. opevnění 1935–1938 — Dělostřelecké tvrze. Extra Publishing, Brno 2024
• Ráboň, M. – Kachlík, B. a kol.: Dělostřelecká tvrz Hůrka. Muzeum opevnění, Hradčany 2018

Naposledy aktualizováno: 8. srpna 2026