Kulometná pistole vz. 38

Zbraň, kterou armáda odmítla a ŘOP chtělo

Kulometná pistole vz. 38 — dobové označení pro samopal — představovala pro československou armádu zcela novou kategorii zbraně, se kterou do té doby neměla žádné zkušenosti.

Vývoj se protahoval kvůli častým změnám požadavků ze strany Ministerstva národní obrany, jehož představitelé teprve v druhé polovině 30. let přesně stanovili, co od nové zbraně očekávají. Armáda nakonec samopal odmítla jako výzbroj pro polní jednotky — obávala se přílišné spotřeby munice.

Zbraň ale zaujala zástupce Ředitelství opevňovacích prací, kteří ji plánovali využít jak v lehkém, tak v těžkém opevnění, a to:

• do střílen na obranu vchodu — jediné střílny pod betonem, u níž se nepočítalo s lafetou a která byla určena pro osobní zbraně osádky,
• improvizovaně v pomocných střílnách pod betonem.

V uzavřeném prostoru zalomené vstupní chodby, kde se bojuje na vzdálenost několika metrů, dávala automatická palba mnohem větší smysl než puška vz. 24 nebo pistole.

Osud

Armáda samopal oficiálně převzala do výzbroje, ale do března 1939 nedostala ani jeden sériový kus. V československém opevnění se tak kulometná pistole vz. 38 nikdy neobjevila.

Osádky pěchotních srubů měly pro blízkou obranu k dispozici pouze:

• pistole vz. 24 (nejčastěji),
• pušky vz. 24,
• raketové pistole vz. 30 pro vystřelování osvětlovacích raket,
• lehké kulomety vz. 26 — obvykle dva kusy na všechny pomocné střílny pod betonem, protože se předpokládalo, že je osádka bude podle potřeby přesouvat.

---

Hlavní zdroj: Suchánek, Jiří – Fuksa, Ivan: Čs. opevnění 1935–1938: Pěchotní sruby. Extra Publishing, Brno 2025, ISBN 978-80-7525-757-4.

Zdroje a literatura

• Suchánek J., Fuksa I.: Čs. opevnění 1935–1938: Pěchotní sruby (Extra Publishing, Brno 2025)
• Karlický V.: Československé zbraně

Naposledy aktualizováno: 8. srpna 2026