Pancéřový zvon

Oko objektu

Pancéřový zvon — masivní pevný (neotočný) ocelolitinový odlitek zapuštěný do stropu pěchotního srubu nebo tvrzového objektu — je nejvíce rozpoznatelný vizuální prvek československého opevnění. Jeho zakřivený, hřibovitý tvar se stal symbolem ŘOP v populární kultuře.

Zvon plnil tři funkce:

1. Pozorovací — průzory rozmístěné po obvodu dávaly pozorovateli výhled na předpolí a okolí objektu
2. Střelecká — v palebných zvonech střílny pro lehký kulomet vz. 26
3. Komunikační — spojení pozorovatele s osádkou objektu a řízení palby

Provedení zvonů

Zvony se vyráběly v několika provedeních, která se lišila počtem průzorů či střílen, rozměry a určením (pozorovací, nebo palebné pro lehký kulomet vz. 26). Všechna provedení spojovala stejná základní koncepce:

• pevný, neotočný odlitek zapuštěný do stropnice objektu
• stěny o tloušťce zhruba 20–30 cm podle stupně odolnosti objektu
• průzory a střílny uzavíratelné pancéřovými uzávěry

Výroba — Škoda nebo Vítkovice

Zvony vyráběly dvě firmy souběžně:

• Škoda Plzeň
• Vítkovické železárny

Osazovaly se na objekty v letech 1936–1938; část objektů na dodávku zvonů do září 1938 ještě čekala.

Odolnost proti dělostřelbě

Pancéřové zvony byly navrženy tak, aby odolaly přímým zásahům dělostřeleckých granátů — tloušťka stěn odlitku (zhruba 20–30 cm) odpovídala stupni odolnosti objektu. Na svou dobu šlo o špičkové odlitky, jejichž kvalita po okupaci zaujala i německé odborníky.

Osud pancéřových zvonů po Mnichovu

Zvony měly pro okupanty vysokou cenu jako kvalitní hutní ocel. Za okupace byla velká část zvonů z objektů vytržena a sešrotována; některé kusy byly využity jinde. To je paradox historie: ocel čs. obranné techniky posloužila německému válečnému hospodářství.

Co se zachovalo v ČSR

Většina pevnostních objektů v ČR zvony ztratila — dnes jsou vidět jen prázdné šachty. Původní zvony in situ se dochovaly na tvrzi Bouda; jednotlivé původní kusy jsou k vidění i na dalších místech. Na srubu K-S 14 „U cihelny” pocházejí dnešní zvony z rekonstrukce po roce 2000 — jde o novodobé náhrady.

Kde ho uvidíte

• Tvrz Bouda — nejlepší místo v ČR pro studium původních zvonů in situ
• Hlučín-Darkovičky — zvony viditelné zvenku, některé uvnitř

Související obsah

• Pěchotní srub — typologie
• Dělostřelecká tvrz — typologie
• Pancéřový zvon — typologie (rozšířené)

Tři typy zvonů podle úkolu

Typ	Alt. označení	Zbraň	Hlavní úkol	Vnitřní vybavení
AJ/N	ZN	lehký kulomet vz. 26 (lafeta DZ-16)	nejpočetnější typ — pozorování a navádění palby hlavních zbraní, blízká obrana	DZ-5
AJ/D	ZD	těžký kulomet vz. 37	pozorování + přesnější palba na větší vzdálenosti; zbraň se přesouvala mezi střílnami po kolejnicové dráze DZ-6	DZ-33
AJ/P	ZP	žádná	výhradně pozorování ve prospěch dělostřelectva; osazován jen na klíčových stanovištích	DZ-23 (stojan pro periskopický dalekohled)

Dobová definice ŘOP zdůrazňuje pořadí úkolů: „Hlavním úkolem osádky zvonu jest pozorovati, proto kromě střílen, jež pro pozorování mají zvláštní průzorové vložky, jest ve stropě zvonu umístěn periskop, jímž lze pozorovati prostor kolem dokola objektu. Dalším úkolem zvonu jsou daleké rušivé palby do předpolí, zesílení palebné přehrady hlavně čelnými palbami a vlastní obrana srubu při boji zblízka kulomety a lehkými minomety.”

Právě tím se zvon liší od pancéřové kopule, která primárně střílela do palebné přehrady a periskop ve vrchlíku vůbec neměla.

Přesné rozměry a hmotnosti

Parametr	Hodnota
výška nejmenších zvonů	cca 2 m
výška největších (výhradně tvrzových)	až 4,5 m
vnitřní průměr — u všech verzí stejný	cca 1,3 m
hmotnost podle typu	13–52 tun
počet střílen	zpravidla 3–4, výjimečně 5–6
zorné pole jedné střílny	61°
protnutí pozorovacích polí sousedních střílen	30 m od zvonu

V šestistřílnové variantě mohl střelec pokrýt celých 360°. V členitém horském terénu se střílny někdy umísťovaly v různých výškových úrovních.

Odolnostní řada

Zvony i kopule se vyráběly v šesti stupních odolnosti odpovídajících odolnosti objektu:

• 1 a 2 pro objekty arabské odolnosti — boční stěna 15 cm, liší se výškou podle síly stropu srubu,
• M a S pro sruby I. a II. římské odolnosti — boční stěna 20 cm,
• V pro III. stupeň a W pro tvrze — boční stěna 30 cm; u odolnosti W se automaticky přidávaly podkladové prstence.

ŘOP počítalo 10 cm pancíře jako ekvivalent 100 cm železobetonu — proto mohl být pancéřový prvek výrazně menší, a tím i méně zranitelný, než odpovídající betonová konstrukce.

Celkem vzniklo 54 variant zvonů a kopulí a další čtyři verze dělostřeleckých pozorovacích zvonů.

Optika a příslušenství

• periskopický dalekohled 4× vz. 38 ve vrchlíku zvonů AJ/N; v nečinnosti se otvor uzavíral zátkou DZ-31,
• periskopický dalekohled 10×/6× vz. 38 u pozorovacích zvonů AJ/P,
• Závěra průzorná DZ-10 — pozorovací vložka do střílny; varianta DZ-11 měla stavitelný průzor pro sledování dalekohledem,
• DZ-17 — závěra s konstantní štěrbinou pro zvon s těžkým kulometem; DZ-35 s proměnlivou štěrbinou (sériová výroba se už nerozběhla),
• lafeta DZ-16 pro kulomet vz. 26 ve zvonu,
• výškově nastavitelná podlážka pro pozorovatele, výtahy k dopravě munice, osvětlení a vzduchotechnika,
• v krajním případě šlo po vyjmutí vložky ze střílny střílet z pistole nebo vypálit světlici z raketové pistole.

Později se u zvonů AJ/N počítalo i s 5cm minometem (zbraň U) pro ostřelování hluchých míst v okolí srubu — do září 1938 se ale nepodařilo výrobu rozběhnout.

Výroba: objednáno 793, vyrobeno 389

Výrobci byli Vítkovické horní a hutní těžířstvo v Ostravě (největší dodavatel), Škodovy závody v Plzni a Báňská a hutní společnost v Třinci. ŘOP zadalo výrobu ve třech sériích:

Výrobce	Série	Objednáno	Vyrobeno	Rozpracováno	Nezapočato
Vítkovice	I / II / III	60 / 118 / 101	60 / 110 / 7	0 / 8 / 28	0 / 0 / 66
Třinec	I / II / III	14 / 99 / 135	14 / 87 / 4	0 / 12 / 20	0 / 0 / 111
Škoda Plzeň	I / II / III	27 / 91 / 93	27 / 73 / 0	0 / 18 / 23	0 / 0 / 70
Celkem		793	389	149	255

Armáda přitom potřebovala 739 zvonů a kopulí.

Zvony AJ/N se do září 1938 dostaly do nejvyššího stupně bojové připravenosti — do mnohých dorazily klíčové části vnitřního vybavení. Naproti tomu u zvonů AJ/D a u kopulí se sériová výroba vnitřního vybavení vůbec nerozběhla a osádky musely improvizovat.

Doprava a osazení

Prvek armáda přebírala přímo ve slévárně, na železnici se přepravoval zakrytý plachtami, aby se předešlo sledování. Vykládalo se na nádraží co nejblíže objektům, odkud náklad převzaly armádní benzino-elektrické vlaky schopné zdolat náročný terén. Na místě se stavěl portálový jeřáb, prvek se usadil do šachty a přesně natočil podle projektu; poté se prostor mezi šachtou a prvkem zabetonoval a odstranily se transportní čepy (na každém prvku dva páry).

Kolik jich zbylo

Po okupaci Němci pancéřové prvky systematicky demontovali a z velké části nechali přetavit. Zbytek dorazil po válce: v roce 1953 získal národní podnik Kovošrot Hradec Králové od armády povolení k odstřelení zvonů a kopulí na srubech, které přečkaly válku — odstraněno bylo 24 prvků. V letech 1954–1956 proběhlo další trhání, tentokrát už nelegálně.

Ze 106 pancéřových prvků, které na objektech zůstaly po roce 1945, se na území bývalého Československa dochovalo pouze 57 kusů.

Mezi rarity patří zvon objektu R-S 90/II „Levý” — jediný dochovaný pancéřový prvek na našem opevnění se střílnou s depresí 1:2 — a zvon R-S 86 „U paseky”, poškozený během německých zkoušek, na němž je dobře vidět skutečná síla pancíře.

---

Doplněno podle: Suchánek, Jiří – Fuksa, Ivan: Čs. opevnění 1935–1938: Pěchotní sruby. Extra Publishing, Brno 2025, ISBN 978-80-7525-757-4.

Zdroje a literatura

• Lakosil J., Svoboda T.: Lehké opevnění 1936–1938
• Kupka V.: Pancíře československého opevnění (FORTprint)
• Archív Škoda Plzeň + Vítkovice

Naposledy aktualizováno: 21. dubna 2026