Do redakce chodí opakovaně dvě otázky, které vypadají jako drobnost, ale ve skutečnosti míří na jádro toho, jak československé opevňování fungovalo. Proč nejsou v mapách řopíky na severním Slovensku, když se o nich píše? A měly u Domažlic a Kdyně stát dělostřelecké tvrze?
Odpověď je v obou případech „ne” — ale v obou případech má tazatelův dojem racionální jádro a stojí za to ho rozebrat. Oba omyly totiž vznikají ze stejné příčiny: opevňovací programy se čtou jako popis toho, co se postavilo, ačkoli jsou to popisy toho, co se postavit teprve mělo.
Část 1: Řopíky na severním Slovensku proti Polsku
Co říkají programy
Polská hranice se v plánech ŘOP objevuje ve všech třech postupně schvalovaných programech. Pokaždé ale ve stejné pozici — na samém konci fronty:
| Program | Datum | Zařazení polské hranice |
|---|---|---|
| První (pětietapový) | 12. 12. 1935 | V., poslední etapa — „Těšínsko a severní Slovensko” (90 km souvisle + 60 km uzávěry) |
| Generální (čtyřetapový) | 2. 6. 1936 | IV., poslední etapa — „opevnění proti Polsku (souvislé)” 90 km + „uzávěry” 60 km |
| Husárkův konečný | 7. 11. 1937 | IV., poslední etapa — úsek TO „Jablunkov – trig. Stoh”, 94 těžkých objektů |
Klíčový je časový rozvrh. III. etapa Husárkova programu měla podle plánu začínat až po roce 1946, IV. etapa tedy ještě později; celý program se měl dokončit kolem roku 1951. Mnichov přišel o třináct let dřív.
Na severním Slovensku proto nebyl zadán jediný stavební úsek. Neexistuje stavební podnikatel, datum zadání ani počet vybetonovaných objektů pro Kysuce, Oravu, Spiš, Suchou Horu, Oravskou Polhoru, Trstenou ani Spišskou Starou Ves — protože tam nic zadáno nebylo.
Co se na Slovensku skutečně postavilo
Slovensko rozhodně nebylo bez opevnění. V letech 1937–1938 tam vzniklo zhruba 1 800 objektů lehkého opevnění — jenže na úplně jiných hranicích:
- proti Maďarsku — linie LO vz. 37 od Podunají přes jižní Slovensko až po východní Slovensko (úseky K-I až K-V u Košic, M-I až M-IV u Michalovců a Trebišova, dále Čebovce, Dolné Strháre, Vieska, Jelšovce a další);
- proti Německu — po anšlusu Rakouska souvislá linie na Záhorí v úseku Devín–Kúty podél dolní Moravy, s uzávěrami brodů;
- těžké opevnění — předmostí Petržalka (B-S 1 až B-S 15, B-SV 1 až 4) a Komárno (Ko-S 1, 3, 4).
Nejsevernější skutečně postavené objekty orientované proti Polsku leží na české straně hranice, v Těšínsku: úseky XIX Louky, XX Mosty u Jablunkova a XXXI Ropice. Na slovenské území tato linie nepokračovala.
Co tedy na Kysucích a Oravě v terénu stojí
Betonové objekty tam skutečně jsou — a právě ony bývají za řopíky zaměňovány. Jde ale o dvě zcela jiné vrstvy:
Německá polní opevnění 1944–45. Linie Waag-Stellung budovaná od podzimu 1944 na Kysucích: protitankové příkopy, střelecké zákopy, dřevozemní kryty a železobetonová kulometná hnízda typu Ringstand („tobruk”). Nejhustší je v prostoru Krásno nad Kysucou – Zborov nad Bystricou – Stará Bystrica, dále Kysucké Nové Mesto, Oščadnica, Skalité, Radôstka. V Beskydech na ně navazuje německá OKH-Stellung B1.
Objekty z období SNP a partyzánského odboje (1944). Zemljanky, sklady munice, štábní kryty — typicky v okolí Zborova nad Bystricou nebo v Nízkých Tatrách.
Obce i turistické značení tyto stavby zpravidla popisují prostě jako „bunkre z 2. svetovej vojny”. Pro laika je pak logickým krokem hledat je v databázích řopíků — kde ovšem nikdy nebudou, protože s ŘOP nemají nic společného.
A jeden dodatek: české databáze končí na hranici
Vedle toho platí i druhá, méně dramatická příčina. České mapy a databáze čs. opevnění se obvykle omezují na území dnešní ČR. Rozsáhlé české katalogy člení objekty podle I.–IV. sboru a ZVV Praha / ZVV Brno, ale V. sbor (Trenčín), VI. sbor (Košice), VII. sbor (Banská Bystrica) ani ZVV Bratislava v nich nefigurují. I těch 1 800 reálně postavených slovenských objektů tak v české mapě většinou chybí.
Pro slovenské území je proto potřeba sáhnout po slovenských zdrojích — Vojenský historický ústav v Bratislavě, specializované slovenské weby a především základní monografie Ivo Vondrovský: Opevnění z let 1936–1938 na Slovensku (Fortprint, Dvůr Králové nad Labem 1995).
Část 2: Dělostřelecké tvrze u Domažlic a Kdyně
Věta, která to rozhoduje
Tady nejde o odhad ani o argument z mlčení pramenů. Existuje přímý doklad. Ve zprávě náčelníka hlavního štábu gen. Ludvíka Krejčího pro Nejvyšší radu obrany státu z 2. června 1936 — tedy v dokumentu, na jehož základě vláda o tři dny později schválila generální opevňovací program — se v pasáži o opevňování západních hranic (Krušnohoří, Chebsko, Český les, Šumava) píše:
„Při posledním zasedání NROS-u bylo hlavnímu štábu uloženo z politických důvodů začíti co nejdříve též opevňovati západní hranice Čech (…) Politický účel je dán (…) Proto volíme skromnější účel (…) uzavřením komunikací izolovanými sruby (…) Dělostřeleckých tvrzí zde vůbec nebude.”
Domažlicko i Kdyňsko spadá do úseku „Český les”. Formulace nepřipouští dvojí výklad.
Odpovídá tomu i celkový obraz: všech 16–17 dělostřeleckých tvrzí — dokončených, rozestavěných i těch, které byly zrušeny ve fázi projektu — leží bez výjimky na severní hranici státu: Orel, Smolkov, Šibenice, Gudrich, Milotický vrch, Orlík, Kronfelzov, Hůrka, Bouda, Adam, Bartošovice, Hanička, Skutina, Dobrošov, Jírová hora, Poustka, Stachelberg.
Co se na Domažlicku skutečně připravovalo
Racionální jádro té informace ale existuje — a je poměrně zajímavé.
ŘOP zřídilo 12. června 1936, tedy deset dní po Krejčího zprávě, Ženijní skupinové velitelství IX Domažlice. ŽSV se zřizovala výhradně tam, kde se mělo stavět těžké opevnění; jeho úkolem bylo vytyčit trasu a zpracovat projekty těžkých objektů pro Český les a západní Šumavu.
Nešlo však o tvrze, nýbrž o těžké uzávěry — skupiny zpravidla 3–5 izolovaných pěchotních srubů přehrazujících důležité komunikace. To je zcela jiná kategorie: tvrz je propojený komplex objektů s podzemím, dělostřeleckou výzbrojí a vlastní posádkou v řádu stovek mužů, uzávěra je hrst samostatných srubů na silnici.
ŽSV IX Domažlice bylo zrušeno již 1. listopadu 1936 a výstavba nebyla nikdy zahájena — nedošlo ani na přidělení písemných značek objektům. Souběžně a ze stejného důvodu zaniklo ŽSV VIII Most pro Krušné hory. Příčina byla prozaická: v červenci 1936 nařídil premiér Hodža okamžité opevňování celé hranice a vyhovět se dalo jedině levným a rychlým lehkým opevněním. Přípravy projektů těžkých objektů v západních Čechách byly zastaveny.
Husárkův konečný program z listopadu 1937 pak pro „Západní válčiště” počítal se 146 těžkými objekty na úseku Roudnice nad Labem – Sušice — znovu pouze jako s uzávěrami, a to až ve 2. etapě s dokončením kolem roku 1945. Dodatkem k programu ze 13. dubna 1938, po anšlusu Rakouska, bylo od obrany západních Čech upuštěno úplně a stavební kapacity přesunuty na jižní Moravu.
Ale ta linie skutečně vede až za Domažlicemi
Druhá polovina tazatelova postřehu je naopak zcela správná — a není to náhoda ani nedostatek času. Byl to záměr.
Krejčí ho ve stejné zprávě z června 1936 formuluje takto:
„Podotýkám, že v západních Čechách, až budeme jednou s to je hájiti přiměřenými silami (…), bude třeba pro bitvu voliti úspornější čáru, jdoucí od Středohoří na Ohři, Doupovské Hory, Stříbro, Klatovy.”
To je přesně trasa pozdější tzv. plzeňské čáry — hlavního obranného postavení I. armádního sboru. Pohraniční pás Českého lesa byl od počátku počítán jako předpolí, které se má obětovat; hlavní boj se měl vést na ustupující, kratší a levnější čáře ve vnitrozemí, zhruba 25–30 km od hranice.
V terénu to vypadá takto:
| Místo | Nejbližší postavený objekt LO | Vzdálenost |
|---|---|---|
| Domažlice | úsek VIII.a Staňkov-sever | ~16 km SV |
| Kdyně | úsek E-26 Klatovy | ~16 km V |
| Klenčí pod Čerchovem | úsek VIII.a Staňkov-sever | ~24 km |
| Čerchov | úsek VIII.a Staňkov-sever | ~29 km |
Úseky, které v tomto prostoru skutečně vznikly: VII.a/VII.b Stříbro a VIII.a/VIII.b Staňkov (LO vz. 36, rok 1936), E-21 Černovice, E-22 Stříbro, E-23 Krtín, E-24 Holýšov, E-25 Merklín, E-26 Klatovy (LO vz. 37, 1937) a 171 Úterský potok, 172 Stříbro, 173 Jivjany, 174 Holýšov, 175 Ježovy, 176 Dolany (LO vz. 37, 1938).
V samotném Českém lese — Klenčí, Postřekov, Nemanice, Všeruby, Folmava, Capartice — nestojí ani jeden objekt stálého opevnění. Na zhruba stokilometrovém úseku hranice s Bavorskem byly vybudovány pouze překážky, zátarasy a „zvláštní zařízení ke znemožnění dopravy” na silnicích. Chodsko patřilo, slovy regionální literatury, k předem obětovanému území.
Co si z toho odnést
Obě otázky mají společného jmenovatele. Opevňovací programy z let 1935–1938 byly plány na patnáct až šestnáct let dopředu, členěné do etap podle vojenské priority. Severní hranice s Německem měla absolutní přednost; polská hranice a západní Čechy byly zařazeny do etap, na které nikdy nedošlo.
Pokud tedy někde v literatuře narazíte na zmínku o opevnění, které v terénu ani v mapách nenacházíte, stojí za to ověřit tři věci:
- Byl to plán, nebo realizace? Většina rozporů se vysvětlí už tady.
- Nejde o záměnu kategorií? „Těžké opevnění” není totéž co „dělostřelecká tvrz” — mezi izolovaným pěchotním srubem a tvrzí je propastný rozdíl v rozsahu i účelu.
- Není to jiná vrstva opevnění? Německá polní opevnění 1944–45, objekty SNP, poválečné kryty CO nebo úkryty ÚŽ-6 se dnes v terénu často mísí s předválečnými objekty a bývají za ně vydávány.
Prameny a literatura
Primární pramen
- Zpráva náčelníka hlavního štábu gen. Ludvíka Krejčího o programu budování stálého opevnění, 2. 6. 1936 (NROS) — plný text na armada.vojenstvi.cz
Literatura
- VONDROVSKÝ, Ivo: Opevnění z let 1936–1938 na Slovensku. Fortprint, Dvůr Králové nad Labem 1995.
- LÁŠEK, Radan: Stráž na chodském pomezí 1938. Codyprint, 2024.
- FRANČÍK, Josef – BEDNÁR, Vladimír – GREGAR, Oldřich – JENČÍK, Milan: Plzeňská čára. Československé opevnění v západních Čechách. FORTprint, Dvůr Králové nad Labem 2019.
- STEHLÍK, Eduard a kol.: Lexikon těžkých objektů československého opevnění z let 1935–38. FORTprint.
- SVOBODA, Tomáš – LAKOSIL, Jan – ČERMÁK, Ladislav: Velká kniha o malých bunkrech. Československé lehké opevnění 1936–1938. Mladá fronta.
- NOVÁK, Jiří: Těžké opevnění Odra–Krkonoše, 1. díl: Projekce a výstavba. Jablonné nad Orlicí 1999.
Online
- Československé stálé opevnění z let 1935 až 1938 — armada.vojenstvi.cz
- Opevňovací programy v letech 1935 až 1938 — bunkry.cz
- Výstavba stáleho opevnenia na východnom Slovensku v rokoch 1937–1938 — Vojenský historický ústav Bratislava
- Budovanie opevnení na území okresu Kysucké Nové Mesto v priebehu 2. svetovej vojny — mojeKysuce.sk
Naposledy aktualizováno: 27. července 2026