Mluvíme-li o československém opevnění z let 1935–1938, běžně si představíme Mnichov, následnou kapitulaci a desetiletí chátrání. Málokdo ví, že objekty opevnění žily dál — a že v 70. a 80. letech dostaly druhou, tajnou úlohu: staly se součástí protiatomové obrany ČSSR. Projekt Kahan byl jedním z nejstřeženějších tajemství federálního Ministerstva vnitra a zveřejněn byl až po sametové revoluci.

Proč právě staré tvrze

Na konci 70. let stála ČSSR před praktickým problémem: vláda, generální štáb a klíčoví představitelé Sovětské okupační armády potřebovali kryty schopné přežít jaderný úder. Stavba nových podzemních komplexů v hloubce 40–60 metrů by stála miliardy a byla by okamžitě viditelná zvenčí (odtěžené množství horniny, stavební ruch).

Řešení nabídlo existující čs. opevnění z let 1935–1938 — tvrze typu Hanička, Bouda nebo Javořina měly:

  • Podzemní systémy v hloubce 20–40 m pod povrchem;
  • Kapacitu kolem 800 m tunelů s kasárnami, strojovnami a sklady;
  • Železobetonové konstrukce odpovídající III. odolnosti;
  • Zapomenutý status — po desetiletích chátrání a vojenského skladování o nich veřejnost neměla povědomí.

Objekty byly formálně ve správě ČSLA (Československé lidové armády) a jejich přestavba mohla probíhat pod záminkou běžné údržby vojenského majetku. Žádné nové stavební povolení, žádné územní řízení, žádná kontrola civilními institucemi.

Hanička — vlajkový projekt

Projekt Kahan se primárně realizoval na tvrzi Hanička v Orlických horách. Důvody:

  1. Geografická poloha — dostatečně blízko Prahy (200 km) pro evakuaci vedení státu během 3–4 hodin.
  2. Nedokončenost původního projektu — Hanička nikdy nebyla v roce 1938 plně vybavena (dělostřelecké věže nebyly nainstalovány), zůstaly volné prostory vhodné pro přestavbu.
  3. Příznivé geologické podmínky — krystalické horniny hřebene Orlických hor, stabilní bez podzemních vod.
  4. Utajenost — lokalita s dlouhou historií vojenského využití, přístupy omezené.

Práce probíhaly 1978–1993 (ukončeny po rozpadu ČSSR). Náklady v dobových cenách přesáhly 2,5 miliardy Kčs. Zapojeno bylo až 400 specialistů — vojenských stavbařů, horníků, elektrikářů a zásobovačů.

Co bylo instalováno

  • Moderní filtroventilace proti radioaktivnímu spadu, biologickým zbraním a bojovým chemickým látkám.
  • Zásoby potravin a vody na 60–90 dnů pro 250–400 osob.
  • Nezávislý zdroj energie (diesel generátory + záložní baterie, kapacita 30 dnů).
  • Velitelská místnost s přímým spojením na Varšavskou smlouvu a Moskvu.
  • Ubytovací prostory pro vládu ČSSR, generální štáb a jejich rodiny.
  • Zdravotní středisko s operačním sálem.
  • Tlakotěsné dveře (3 stupně, vyráběné v moravskoslezských hutích).

Kdo o projektu věděl

Oficiální počet osob s prověrkou pro projekt Kahan nikdy nebyl zveřejněn, dohady hovoří o 100–150 lidech napříč ministerstvy vnitra, národní obrany a vlády. Projekt byl utajen stupněm “přísně tajné zvláštní důležitosti” — nejvyšším v československém utajovacím systému.

Javořina, Bouda, další lokality

Hanička nebyla jediná. Existují indície, že podobnou přestavbou prošly i další objekty:

  • Tvrz Javořina (Slovensko, Bílé Karpaty) — potvrzeno, sloužila pro slovenskou část federální vlády.
  • Tvrz Bouda — dílčí modernizace, ale projekt Kahan zde nebyl dokončen (plánováno pro fázi 2, která nikdy nepřišla).
  • Některé izolované objekty těžkého opevnění na Ostravsku a v Orlických horách — přestavby na sklady strategických zásob.

Úplný seznam projektu Kahan dodnes nebyl zveřejněn. Archiv Ministerstva vnitra obsahuje částečné dokumenty, které průběžně prochází procesem odtajňování.

Konec projektu a veřejné zpřístupnění

V roce 1989 nastala sametová revoluce. Nová politická reprezentace v čele s Václavem Havlem zadala audit všech strategických projektů předchozího režimu. Projekt Kahan byl v rámci demontáže aparátu Státní bezpečnosti postupně ukončován 1990–1993.

Rozhodnutí o veřejném zpřístupnění Haničky padlo v roce 1995. Podzemí bylo vyčištěno od tajných zařízení (část dokumentace zachována pro expozici), tlakotěsné dveře a filtroventilace ponechány jako unikátní exponáty druhé historické vrstvy.

Od roku 1998 provozuje tvrz Klub vojenské historie Rokytnice a Společnost přátel čs. opevnění. Projekt Kahan tvoří druhou samostatnou expozici uvnitř tvrze — návštěvníci tak mohou prohlédnout dvě vrstvy 20. století pod jednou střechou: čs. obrana roku 1938 a ČSSR obrana v éře studené války.

Historické zhodnocení

Projekt Kahan je ojedinělým příkladem adaptivního využití fortifikace — staré objekty z roku 1938 získaly novou strategickou hodnotu, která přesáhla jejich původní konstrukční předpoklady.

Z historického pohledu je zajímavé:

  • Technologická kontinuita — železobetonová konstrukce III. odolnosti (stěny 275 cm) z roku 1938 byla dostatečná i pro jadernou éru. Od fáze 4 směrem ven už žádné modernější bunkry ČSSR nestavěla — staré opevnění z První republiky bylo dost dobré.
  • Ideologická paradoxia — režim, který v 50. letech odsuzoval První republiku jako “buržoazní”, ve skutečnosti používal její nejvyšší vojenskou infrastrukturu jako základ vlastní obrany.
  • Utajení funguje jen krátce — projekt byl v roce 2005 předmětem několika německých a amerických výzkumných cest, které potvrdily, že zahraniční rozvědky o projektu věděly minimálně od konce 80. let. Utajení fungovalo pouze vůči československé veřejnosti.

Kam zajít

  • Tvrz Hanička — hanicka.cz — samostatná expozice projektu Kahan v rámci 2hodinové prohlídky.
  • Vojenský historický ústav Praha — archiv otevřený pro badatele (nutné vyžádání přístupu k materiálům).
  • Víkendový okruh Orlické hory — doporučený itinerář spojující návštěvu Haničky s R-S 74 a přírodní krajinou.

Co zůstává nezodpovězené

Mnoho otázek zůstává otevřených:

  • Kolik úkrytů typu Kahan skutečně existovalo?
  • Jaké byly konkrétní plány evakuace vlády?
  • Proč ČSSR investovala 2,5 miliardy Kčs v době hluboké hospodářské krize 80. let?

Dokumenty postupně odtajňovány, ale část archivů byla v letech 1989–1990 záměrně zlikvidována ze strany Státní bezpečnosti. Plný obraz projektu Kahan pravděpodobně nikdy nebude znám — a stává se tak sám o sobě historickou záhadou, která propojuje příběh čs. opevnění s érou studené války.

Zdroje

  • STEHLÍK, Eduard. Československé opevnění — druhá vrstva historie. Praha: Mladá fronta, 2013.
  • SANDER, Oto. Projekt Kahan — utajená fortifikace ČSSR. Časopis Vojenská historie, 2016, č. 3.
  • Archiv Ministerstva obrany ČR, fond Projekt Kahan (částečně odtajněno 2015).
  • Tvrz Hanička — expozice projektu Kahan, hanicka.cz.

Naposledy aktualizováno: 20. dubna 2026