„Francouzské ministerstvo války mi oznamuje, že povoluje čs. misi prohlídku opevnění pohraničí za podmínek Vámi navrhovaných, v době mezi 30. dubnem a 11. květnem. Tato mise bude očekávána 30. dubna ve Strasburku, kdež obdrží informace o dalším podrobném programu své cesty.“

— přípis Francouzské vojenské mise v RČS čj. 1506/1.E FVM. 1935, podepsán gen. Faucher, 23. dubna 1935[1]

Ředitelství opevňovacích prací vzniklo 20. března 1935. Za necelých šest týdnů poté sedělo osm jeho nejvyšších důstojníků ve vlaku do Štrasburku. Cesta na Maginotovu linii se běžně zmiňuje jednou větou; ve Vojenském historickém archivu se ale dochoval celý spisový svazek k ní — sedmnáct listů, které ukazují něco jiného než heroický příběh. Ukazují úřad, který se teprve učí fungovat, a přitom musí za dva dny protlačit vládou zahraniční cestu osmi lidí.

Následující text vychází z archivní jednotky sign. 1935/4/2/2, tedy ze spisů čj. 5128 a 5129/taj. hl. št. ŘOP 1935.

Proč se vůbec jelo podruhé

První československá delegace objela kus francouzského opevnění už v srpnu 1934. Podle vzpomínek účastníků z toho vyšla znalost, která nestačila ani na návrh jediného objektu — pozdější přednosta stavební skupiny ŘOP plk. Ing. Josef Hubálek to shrnul větou, že „podle kusých zkušeností prohlídky bych se nebyl odvážil navrhnout zodpovědně některý objekt“. Porada 26. ledna 1935 mu dala za pravdu: první předložený náčrt objektu těžkého opevnění byl shledán neproveditelným.[A]

Cesta z dubna 1935 měla proto úplně jiné zadání. Nejelo se „se podívat“. Jelo se rozdělit si obory a přivézt konkrétní odpovědi. Přesně tak to formuluje čistopis žádosti, kterou MNO poslalo předsednictvu ministerské rady:

„Vojenská správa má mimořádný zájem na prostudování určitých příprav ve francouzské armádě. Vyslání osmi důstojníků je nezbytné proto, aby v krátkém čase byly prostudovány otázky různých, od sebe odlišných speciálních oborů a získány poznatky v nejvyšší možné míře. Jmenovaní důstojníci jsou specialisté dotyčných oborů.“[2]

Stojí za povšimnutí, co v čistopisu není: slovo „opevnění“. Účel je opsán jako „studium technických opatření“. V rukopisném konceptu vyrozumění je přitom formulace „za účelem studia opevňovacích prací“ ještě napsaná — a přeškrtnutá.[3] Spis putoval mimo armádu, na civilní ministerstva, a tam se opevňovací program v roce 1935 nejmenoval.

Osm jmen

Jmenný seznam je v archivu třikrát: v rukopisné vložce, v konceptu vyrozumění a v čistopisu pro vládu — pokaždé ve stejném pořadí, které odpovídá hodnosti.[4] Není to náhodná parta. Je to jádro vedení celého opevňovacího programu; funkce, které tíž lidé zastávali koncem roku 1935, dokládají personální výkazy ŘOP.[B]

HodnostJménoFunkce v ŘOP (podle výkazů 1935)
brig. gen.Karel Husárekředitel opevňovacích prací
brig. gen. Ing.Karel Štěpánekpřednosta technického oddělení
plk. gšt.Ladislav Tomsapřednosta taktického oddělení
plk. žen. Ing.Jan Čermákpřednosta studijní skupiny (později skupina II.a)
pplk. gšt.Bruno Sklenovskýpřednosta dělostřelecké skupiny
pplk. pěch.Jaroslav Malecpřednosta pěchotní skupiny
pplk. žen.Josef Kučeratechnická skupina (tech. A, později II.a)
škpt. žen.Pavel Milotatechnická skupina, nejmladší člen komise

Celý spis přitom zpracoval jediný referent — mjr. gšt. Podroužek, který referátníky obou čísel jednacích podepsal 23. dubna 1935 a jehož podpis ve spisu čteme jako „Podrouzík“.[5] V personálních výkazech ŘOP z konce roku 1935 vystupuje týž člověk jako mjr. gšt. František Podroužek, náčelník štábu ŘOP a přednosta I. organizační skupiny.[B] Husárek oba referátníky schválil 24. dubna.

Jak se v roce 1935 schvalovala zahraniční cesta

Tady je spis nejcennější, protože ukazuje skutečný mechanismus státní správy — ne to, jak se o něm píše.

Rozhodujícím pravidlem byl domácí rozkaz č. 173/1927: vysílá-li se na studijní cestu více než pět osob, je třeba schválení vlády. Osmičlenná komise tedy nemohla odjet na rozhodnutí armády. Vedle souhlasu ministra národní obrany bylo potřeba i stanovisko ministerstva financí — a spis rovnou uvádí, že si ho lze vyžádat telefonicky: vrchní odborový rada Dr. Řezníček, telefon 48141.[4]

Formální oporou byla starší usnesení vlády z 18. června 1927 a intimát předsednictva ministerské rady z 20. června 1927 čj. 8634/1927 m. r.[6] Právě na ně se MNO v žádosti odvolává, když prosí, aby byl návrh projednán v nejbližší schůzi ministerské rady — protože program cesty stanovilo ministerstvo války v Paříži i po časové stránce a důstojníci musí odjet už 29. dubna.

Že to bylo skutečně na krev, dokládá poznámka, kterou Podroužek dopsal na okraj čistopisu:

„Pan ministerský rada Dr. Žilinka[?] z ministerstva financí telefonoval dne 25. dubna 1935 v 11 hod. 30, že ministerstvo financí věc projednalo, nemá námitek proti odjezdu a že vyřízení předloží věc k podpisu panu ministru financí.“[2]

Jméno ministerského rady je v rukopisu nejisté a přepis je označuje otazníkem; jistý je čas — 25. dubna 1935 v 11.30, tedy den poté, co spis vznikl. Ve stejném dokumentu referent výslovně žádá, aby mu byl výsledek oznámen na vnitřní telefon MNO č. 395.[7]

Papírová stopa je pak už rychlá:

DatumDokumentObsah
23. 4. 1935Francouzská vojenská mise, čj. 1506/1.E FVM. 1935, podpis gen. Faucherpovolení prohlídky mezi 30. dubnem a 11. květnem[1]
24. 4. 1935MNO, čj. 5129/Taj.hl.št.ŘOP.1935žádost předsednictvu ministerské rady[2]
24. 4. 1935Ministerstvo financí, čj. 50388/35-VII/20, podpis ministr Dr. Trapl„Ministerstvo financí nečiní námitek…“[8]
25. 4. 1935expedice ŘOP, por. Jankaspisy odeslány[5]
27. 4. 1935presidium MNO, čj. 191„Postoupeno“ — I. zástupce náčelníka hlavního štábu[9]

Referátník nese také razítko generálního inspektora branné moci armádního generála Jana Syrového.[5] Souhlas mateřské strany došel na MNO až 3. května 1935 pod čj. 5154/taj., tedy tři dny po odjezdu.[1]

Jízdní řád, který se dvakrát změnil

Nejlidštější list celého spisu je rukopisná vložka s jízdním řádem. Referent v ní nejdřív konstatuje, že „souhlas k cestě z Francie došel, avšak nikoliv program cesty“, a že je stanoveno jen tolik, že čs. důstojníci budou očekáváni 30. dubna ráno ve Štrasburku a zdrží se do 11. května. Podle toho si sám sestavil trasu:[4]

ÚsekDatumČas
Praha, Wilsonovo nádraží — odjezd28. 4.22.35
Linec — příjezd29. 4.5.45
Linec — odjezd29. 4.10.44
Mulhouse — příjezd30. 4.0.36
Mulhouse — odjezd30. 4.4.28
Štrasburk — příjezd30. 4.5.55

Rozvrh počítá s pětihodinovou pauzou v Linci a s příjezdem do Štrasburku před šestou ráno. V konceptu vyrozumění je ale už jiná varianta — odjezd z Prahy 29. dubna v 7.12 a příjezd do Štrasburku 30. dubna v 11.54 (poslední číslice je v rukopisu nejistá).[3] Do čistopisu pro vládu se pak dostal 29. duben jako den odjezdu.[6] Uvnitř jednoho spisu tedy leží dvě verze plánu vedle sebe — pěkný doklad, že se cesta skládala dohromady během dvou dnů.

Zpáteční cesta zůstala otevřená: „Odjezd bude proveden jednak ze Strasbourgu, eventuelně i z Paříže kolem 11. května t. r.“ Celková délka cesty se v konceptu odhaduje asi do 13. května včetně cestovních dnů.[10]

Kolik to stálo

Cestovní náležitosti stanovilo V/1. (intendanční) oddělení MNO podle služebního předpisu H-IV-1, § 20, a jsou v přepisu rozepsané do detailu.[4]

  • Denní zahraniční přídavek: brigádní generálové a plukovníci 170 Kč, podplukovníci až štábní kapitán 135 Kč.[10]
  • Za dny jízdy z ČSR do místa služebního řízení a zpět náležel cestovní a noční přídavek ve dvojnásobné výměře — s tím, že je-li účtováno lůžko ve spacím voze, noční přídavek nenáleží.
  • Zahraniční přídavek náležel jen za dny strávené v cizině nejméně osm hodin.
  • Ubytování se hradilo podle účtu hotelu; z paušálu si důstojníci museli platit zpropitné, místní jízdy, přenos zavazadel, pojištění i reprezentaci.
  • Zvlášť se proplácely výdaje za vyhotovení či prodloužení pasu, podobenky a výměnu valut.
  • A jedna položka, která hodně napoví o povaze cesty: příspěvek na opatření občanského oděvu 700 Kč, nebyl-li týž příspěvek vyplacen v posledních dvou letech.[6] Komise měla po Francii cestovat v civilu.

Souhrnné číslo dodala Účtárna MNO razítkem z 28. dubna 1935: „Přibližný náklad bude činiti Kč 65.000,-“.[5] Stejná částka je i v čistopisu pro vládu, spolu s rozpočtovým určením — výdaje zatěžují kapitolu 5, titul 2, § 31 státního rozpočtu za rok 1935.[6] Účtárna měla vydat cestovní rozkazy a vyplatit zálohu, kterou důstojníci po návratu vyúčtují.[7]

Pro měřítko: 65 000 Kč je zhruba čtvrtina toho, co o pár měsíců později stála podle kalkulací ŘOP jedna pevná pozorovací věž — a asi polovina ceny jednoho řopíku. Za tyto peníze se osm lidí naučilo, jak vypadá hotová pevnostní linie zevnitř.

Co se dělo se spisem potom

Spis nezavřel ani návrat komise. Husárek jej vzal na vědomí 15. května 1935, na Faucherově přípisu je jeho druhá parafa z 8. července 1935.[1][9] Na podzim se ozval Nejvyšší kontrolní úřad: jeho presidium si spisem čj. 137 res. 1935 vyžádalo opis expedice určené ministerstvu financí a ŘOP mu ho poslalo pod čj. 5757 taj. hl. št. ŘOP 1935.[7] Cesta osmi důstojníků se tedy stala i položkou účetní kontroly.

Poslední rukopisná poznámka na referátníku je z úplně jiné doby. Stojí u ní datum 19. října 1938 — tři týdny po Mnichovu si spis znovu vyžádal týž referent, který ho v dubnu 1935 psal.[5]

Co z toho plyne

Archiv nedává odpověď na otázku, kterou by čtenář chtěl nejvíc: co přesně komise ve Francii viděla. Program cesty stanovil francouzský hlavní štáb, do československého spisu se nedostal a v této jednotce dochován není. Zato spis dává něco jiného — přesnou představu o tom, jak drahé a jak pomalé bylo v roce 1935 vůbec vypravit osm lidí za hranice a jak úzké bylo hrdlo, kterým musel projít každý krok nového úřadu.

Tři instituce, dvě ministerstva, jedno usnesení vlády z roku 1927, jeden telefonát v půl dvanácté dopoledne a 65 000 korun. To všechno kvůli jedenácti dnům ve Štrasburku. A o osm měsíců později se u Bohumína betonoval první objekt těžkého opevnění.

Prameny

Archivní

  1. VÚA–VHA Praha, f. Ředitelství opevňovacích prací, sign. 1935/4/2/2, s. 15 — přípis Francouzské vojenské mise v RČS čj. 1506/1.E FVM. 1935 z 23. 4. 1935, podpis gen. Faucher.
  2. Tamtéž, s. 12 — čistopis žádosti MNO předsednictvu ministerské rady čj. 5129/Taj.hl.št.ŘOP.1935 z 24. 4. 1935, s rukopisnou poznámkou o telefonátu ministerstva financí.
  3. Tamtéž, s. 8 — rukopisný koncept vyrozumění s rozdělovníkem a jmenným seznamem komise.
  4. Tamtéž, s. 7 — rukopisná vložka k čj. 5128 s jmenným seznamem a jízdním řádem, na rubu rozpis cestovních náležitostí podle předpisu H-IV-1, § 20 (podepsán plk. Bureš).
  5. Tamtéž, s. 6 — referátník čj. 5128 hl. št. ŘOP 1935 z 23.–24. 4. 1935 s odhadem nákladu Účtárny MNO a razítky.
  6. Tamtéž, s. 13 — druhý list čistopisu žádosti (příspěvek na oděv, celkový náklad, odvolání na usnesení vlády z 18. 6. 1927).
  7. Tamtéž, s. 14 — koncepty expedic a poznámka o vyžádání opisu Nejvyšším kontrolním úřadem.
  8. Tamtéž, s. 16 — přípis ministerstva financí čj. 50388/35-VII/20 z 24. 4. 1935, podepsán ministr Dr. Trapl.
  9. Tamtéž, s. 17 — rubová strana s podacími razítky presidia MNO a parafou gen. Husárka.
  10. Tamtéž, s. 10 — pokračování rukopisného konceptu: zpáteční cesta a denní peněžní náležitosti.

Celá archivní jednotka: VÚA–VHA Praha, f. Ředitelství opevňovacích prací, sign. 1935/4/2/2/1,2,4,5, 17 stran, datace 23. 4. – 15. 5. 1935.

Funkce účastníků v ŘOP:

  • B. VÚA–VHA Praha, f. Ředitelství opevňovacích prací, sign. 1935/14/6/2, s. 12, 18, 22, 25 — výkazy mimořádných příspěvků orgánům ŘOP za rok 1935 s uvedením přidělení a funkcí.

Literatura

  • A. Suchánek, Jiří: Čs. opevnění 1935–1938 — Dělostřelecké tvrze. Extra Publishing, Brno 2024. (Odstavec o cestě roku 1934 a poradě 26. 1. 1935; převyprávěno vlastními slovy, obrazový materiál nepřebíráme.)

Skeny archiválií nepublikujeme — jde o studijní kopie s vodoznakem. Údaje jsou dohledatelné v originále podle uvedených signatur a stran.

Naposledy aktualizováno: 8. srpna 2026