„Kalkulační data pro základní hrubé finanční odhady stálého opevnění. Níže uvedené ceny jsou pouze informativní a jen velmi přibližné.”
— Směrnice pro opevňování, čj. 5.103 taj-hl. št./ŘOP 1935[1]
Když se dnes mluví o tom, jak bylo československé opevnění navrženo, cituje se obvykle až předpis Všeobecné zásady a složky stálého opevnění z roku 1939. Ten je ale výsledkem — sepsáním čtyř let praxe. Ve fondu ŘOP ve Vojenském historickém archivu leží jeho předchůdce: spis „Směrnice pro opevňování”, vedený u hlavního štábu pod čj. 5.103 taj-hl. št./ŘOP 1935.
Je to text z jara a léta 1935, tedy z doby, kdy nebyl vybetonován ani jeden objekt těžkého opevnění. A přesto v něm už stojí prakticky celá pozdější linie: boční palba, tvrze s podzemím, pancéřové věže, čtyři stupně odolnosti — i to, kolik to všechno mělo stát. Ve složce se navíc dochoval v několika verzích současně, včetně dvou konceptů s hustou rukopisnou redakcí. Jde tedy o vzácnou možnost sledovat, jak se doktrína psala, ne jen co v ní nakonec bylo.
Jak dokument vznikal
Spis se ve složce dochoval ve třech textových podobách: jako strojopisný čistopis o 35 stranách, jako nestránkovaný konceptní výtisk s korekturami a jako druhý, už průběžně stránkovaný koncept (dochované strany –1– až –48–) — a k tomu kompletní sada tajných tabulkových příloh TAB. I–XVIII s obrázky 1–44.[2]
Nejzajímavější list celé složky ale není žádná tabulka. Je to úřední přípis Zemského vojenského velitelství Brno z 25. dubna 1935:
„Vracím konceptní výtisk »Směrnic pro opevňování«, který Řop. poslalo ZVV k předběžné informaci 5/4 1935 po pplk. žen. Špalkovi.”[3]
Přílohou bylo 50 stran textu a tabulky I až XIV, podepsán je v zastoupení náčelníka štábu ZVV plk. gšt. Alois Páral a MNO zásilku zaevidovalo 26. dubna pod čj. 5736 taj. Dvacet dní tedy text ležel na zemském velitelství — Praha si ho nechala připomínkovat u toho, kdo měl podle něj v terénu pracovat. A posílal se po důstojníkovi, ne poštou.
Razítka spisovny na konceptních listech pak nesou data 14., 16. a 17. července 1935.[4] Mezi dubnovou verzí zapůjčenou do Brna a červencovou redakcí je tedy nejméně tříměsíční práce, jejíž výsledek je na listech vidět: škrty, přepisy celých odstavců, dopsané věty.
Nejde o kosmetiku. Hned první odstavec definující, co vlastně stálé opevnění je, byl otočen naruby. Původní znění tvrdilo:
„U stálého opevnění není taktického učlenění, jako je tomu u opevnění polního.”[5]
Přepracovaná verze říká pravý opak:
„Stálé opevnění člení se do hloubky podobně jako polní. (…) Ve stálém opevnění nevyužívá se manévru záloh v takovém rozsahu jako v pol. opevnění, proto tento prvek taktický je nahrazen technikou, t. j. odolností staveb.”[6]
Tahle věta — taktika nahrazená odolností — je v podstatě celá filozofie čs. těžkého opevnění v jedné řádce, a v archivu je vidět, že ji někdo v roce 1935 dopsal ručně přes původní text.
Drobnějších redakčních posunů je v obou konceptech víc a některé jsou technicky podstatné:
| Detail | Starší koncept | Novější koncept |
|---|---|---|
| Nekrytá délka vnější stěny nad střílnami (krakorec) | nejvýše 6,00 m[7] | nejvýše 8,00 m[8] |
| Sklon granátového skluzu | 30°–35°[7] | 30°–45°[8] |
| Vnitřní světlost pozorovací/kulometné věže | 1,0–1,2 m[9] | 1,0 m[10] |
V tabulkové příloze s charakteristikami zbraní je pak přeškrtnuta ráže 8,0 cm a opravena na 7,65 cm u lehkého kanonu vz. 30[11] a v konceptu tabulky „Údaje o zbraních” je rukou dopsáno lakonické „Plamenomety: nepočítá se s nimi.”[12]
Čtyři stupně odolnosti — původní podoba z roku 1935
Nejcennější stránka celého spisu je kapitola Odolnost objektů. ŘOP tu poprvé kodifikuje to, co se pak stane základní klasifikací celé linie:
„Stanoví se podle důležitosti objektů a možností nepř. dělostř. palby. Jsou čtyři stupně odolnosti.”[13]
| Stupeň | Odolá ráži | Železobeton — přímo ohrožené stěny | Strop | Tloušťka pancíře věží |
|---|---|---|---|---|
| I | 155 mm | 1,50 m | 1,50 m | 80–120 mm |
| II | 240 mm | 2,25 m | 2,00 m | 120–150 mm |
| III | 300 mm | 2,75 m | 2,50 m | 180–200 mm |
| IV | 420 mm | 3,50 m | 3,50 m | 250–300 mm |
| (objekty méně důležité / v lesích) | — | 1,25 m | 1,25 m | — |
K tabulce patří poznámky, které se běžně necitují, a přitom vysvětlují stavební logiku srubu:[13]
- zadní a nepřímo ohrožené stěny mají u všech stupňů 1,0 m;
- u bočních nepřímo ohrožených stěn „nepočítá se s průrazem, poněvadž jsou ještě chráněny krakorcem” — kde ale lze očekávat tlak po výbuchu 420mm granátu, jde boční stěna na 1,50 m;
- pancíře jsou ze speciální ocelolitiny o pevnosti 70–120 kg/mm².
Přiřazení stupňů jednotlivým typům objektů je v textu naprosto jednoznačné:[13][14]
- tvrze — nejméně III. stupeň,
- dělostřelecké objekty — vždy IV. stupeň,
- pozorovatelny — zpravidla III., nikdy méně,
- izolované sruby v intervalech mezi tvrzemi — obvykle II. a nižší.
Co se změnilo do roku 1938
Srovnání s tím, co dnes na webu popisujeme v typologii pěchotního srubu, je poučné. Realizovaná praxe měla nakonec šest stupňů ve dvou číselných řadách — arabské 1 a 2 pro sruby malého typu („araby”) a římské I až IV pro sruby velkého typu („římany”). Rok 1935 zná jen čtyři římské stupně a žádné „araby”.
Sledovat se dá i posun rážového měřítka:
| Směrnice 1935[13] | Praxe 1937–1938 (dnešní typologie) | |
|---|---|---|
| nejnižší stupeň | I. = 155 mm | 1 = 155 mm (arab) |
| — | — | 2 = 210 mm (arab) |
| — | — | I = nejnižší římský |
| druhý stupeň | II. = 240 mm | II = 240 mm |
| třetí stupeň | III. = 300 mm | III = 300 mm |
| nejvyšší | IV. = 420 mm | IV = 420 mm (jen tvrze) |
Jinými slovy: 240, 300 a 420 mm zůstalo, jak to bylo v dubnu 1935 napsáno. Co přibylo, byla levnější spodní patra řady — protože souvislou linii z „římanů” nebylo možné zaplatit. A že to bylo o penězích, ukazuje jiná strana téhož spisu.
Ceny roku 1935
Kalkulační data ŘOP jsou jednou z mála dobových tabulek, kde je vidět, co si opevňovací program sám o sobě myslel, že bude stát. Ceny jsou v obou konceptech i v čistopisu shodné.[1][15][16]
Pancéřové prvky
| Prvek | Cena 1935 |
|---|---|
| pevná pozorovací věž | asi 240 000 Kč |
| kulometná věž otočná | asi 960 000 Kč |
| kulometná věž výsuvná | asi 3 200 000 Kč |
| výsuvná dělostřelecká věž jako samostatný objekt se vším zařízením | 40–48 milionů Kč |
| (samotná otočná dělostřelecká věž bez objektu) | „mnohem menší, as 10 mil.” |
Poměry v téhle tabulce jsou drastičtější než cokoli, co se o čs. opevnění obvykle píše. Výsuvná kulometná věž stála víc než třikrát tolik co otočná, a výsuvná dělostřelecká věž se vším příslušenstvím čtyřicet až padesátkrát víc než otočná kulometná. Není divu, že se z výsuvných věží nakonec nestavělo nic a že dělostřelecká věž skončila v pěti vybetonovaných objektech bez jediné dodané věže.
Objekty a linie
| Položka | Cena 1935 |
|---|---|
| malý pěchotní srub — 1 pevná věž, 1 střílna pro boční palbu, 2 ochranné střílny, zařízení pro vrhání granátů z věže, ruční ventilátor, překážka kolem objektu | 640 000 – 960 000 Kč |
| velký pěchotní srub — oboustranný, 2 hlavní střílny na každou stranu, ochranné střílny, 2 pevné pozorovací věže, 2 protitankové zbraně, motorický pohon ventilace, překážky | 1 600 000 – 1 800 000 Kč |
| 1 km opevněné linie z izolovaných srubů s překážkami a vnitřním zařízením | 2 200 000 Kč |
| pěchotní tvrz — příplatek k ceně linie | + 5 000 000 Kč |
| dělostřelecká tvrz — příplatek k ceně linie | + 20 000 000 Kč |
| spojení na 1 km fronty | 300 000 Kč |
Kilometrová sazba nevznikla odhadem od oka. Směrnice ji odvozují z předpokladu, že „1 velký srub přijde průměrně asi na 800 m, resp. malé sruby na kratší vzdálenost” — cena kilometru je tedy vlastně cena zhruba jednoho a čtvrt velkého srubu i s překážkami.[1]
Dvě věci k tomu patří. Zaprvé, u dělostřelecké tvrze je dvacetimilionový příplatek výslovně vztažen k menšímu z uvažovaných příkladů; „tvrz s větší dotací dělostřelectva a rozsáhlejším podzemím (…) by vyžadovala náklad značně vyšší.”[17] Zadruhé, projektanti měli do rozpočtu každého objektu připočítat rezervu asi 20 % na nepředvídané práce, protože „nejsou přesné podklady pro stanovení cen”.[18]
Kolik metrů skály nad hlavou
O podzemí tvrzí má spis jednu velmi konkrétní větu, která se v pozdější literatuře objevuje málokdy s tímto zdrojem:
„Hloubka podzemí tvrzí: při odolnosti III. stupně 17–18 m, ve skále 14 m; při IV. stupni 20–22 m.”[13]
Číslo tedy nebylo dané geologií, ale stupněm odolnosti — a ve skále se smělo jít o tři až čtyři metry výš. K tomu patří i tehdejší představa o řešení tvrze, kterou směrnice řadí podle výhodnosti: a) tvrz s úplným podzemím, „je nejvýhodnější”; b) s podzemím bez spojení s týlem, s poznámkou „obtížné zásobování”; c) bez podzemí, se „stíženým velením a zásobováním”.[13]
Výstavba tvrze se přitom už v roce 1935 plánuje na etapy: v I. fázi vzniknou povrchové objekty a podzemní spojení mezi nimi se sklady munice a potravin a jen jedním zatímním vchodem, v II. fázi se přidá galerie spojující podzemí se záchytným pásmem, jejíž ústí je zpravidla na protisvahu a „vchod je chráněn malým pěchotním srubem s věží”.[19]
Munice, vzduch, kubatura
Rozsah zásob je v textu vyčíslen po jednotlivých zbraních:[20]
| Zbraň | Zásoba střeliva |
|---|---|
| kulomet v izolovaném srubu | 20 000 ran |
| zbraň PÚV (protitanková) v izolovaném srubu | 500 ran |
| dělo ve srubu v tvrzi | 8 000 ran |
| dělo ve věži | 15 000 ran |
A k tomu pravidlo, které dobře ukazuje, jak jinak se pohlíželo na tvrz a na osamocený srub: „Všeobecně se počítá, že ve tvrzích jsou zásoby střeliva o 1/2 větší než v isol. srubech.”
Podobně přízemní a přesná jsou i čísla o životě osádky. Ubytovny se dimenzovaly podle kubatury na muže:[7][21]
- 4,0 m³ — dobré ubytování,
- 3,6 m³ — průměrné ubytování,
- 3,0 m³ — nejmenší přípustná kubatura.
Pro srovnání: tři metry krychlové jsou asi tolik jako prostor 1 × 1,2 × 2,5 m na jednoho člověka — a to včetně lůžka. Lůžka se proto stavěla ve dvou patrech, „je-li výška místnosti 2,60 m, pak tři lůžka nad sebou”.[22]
Ventilace měla držet přetlak 3–5 mm vodního sloupce; malý srub s osádkou do 12 mužů měl jeden ventilátor, větší dva, každá věž pak vlastní ventilátor odsávající vzduch ze srubu, a nasávací roura měla průřez 40 × 40 cm. Elektřinu dodávaly agregáty dvou typů, 8 HP a 11 HP — v malém srubu jeden osmikoňový, ve velkém dva jedenáctikoňové, z nichž jeden byl záložní.[23] Kolektivní protiplynová ochrana se přitom neplánovala nad rámec přetlaku, filtrů a plynotěsných dveří; ve zbytku se spoléhalo na plynové masky.[20]
Maskování — a ten lišejník
Pasáž o maskování je krátká a stojí za doslovnou citaci, protože obsahuje detail, který zní jako z jiného světa:
„Maskování srubů: Odkryté stěny nemají být světlé, nýbrž co možná tmavé až skoro černé. Omítka drsná – tyrolský nátěr. Pro maskování věží používá se sítí, nebo zvláštního druhu menšího lišejníku, který roste na železe (joubarb – jovis barba). Stropy jsou opatřeny zemním násypem v tloušťce as 20 cm pro osetí vegetací shodující se s okolním terénem.”[7]
Nápad nechat na pancéřové věži narůst lišejník, aby splynula s okolím, je patrně francouzského původu — svědčí o tom francouzský termín joubarb v závorce. Ten ovšem ve francouzštině (joubarbe, latinsky Jovis barba, „Jupiterův vous”) označuje netřesk, tedy sukulentní rostlinu, ne lišejník; v přepisu je uveden tak, jak ho zapsal dobový písař. Ať už měl autor na mysli cokoli, jde o doklad, že se v roce 1935 uvažovalo o biologickém maskování pancíře — a nejen o síti.
K maskování patřil i kamenný zához, popsaný stejně věcně: u přímo ohrožených zdí v tloušťce 4,0 m z velkých kamenů vyplněných drobnějšími oblázky, „nikdy se nedávají jen velké kameny”. Zához se pak zakryl zeminou v násyp o sklonu asi 1:6, jehož pata končila asi 20 cm od přední hranice palebného vějíře.[7] Ochranné příkopy před vchodem a střílnami měly být 3,0 m hluboké u patrových i přízemních srubů.[24]
Co spis znamená
Směrnice z roku 1935 nejsou hotový stavební předpis. Je to rámec, do kterého se pak tři roky doplňovala čísla — a přesto v něm je překvapivě mnoho z toho, co dnes v terénu stojí: boční palba jako základ palebné přehrady, tvrz jako sestava srubů nad společným podzemím, pozorovací věž v každém objektu, krakorce nad střílnami, kamenný zához, přetlaková ventilace.
Změnily se dvě věci. Rozšířila se stupnice odolnosti dolů, aby šlo linii vůbec zaplatit. A zmizely z ní ty nejdražší položky — výsuvné věže za miliony, které v tabulce z jara 1935 ještě figurují jako reálná varianta.
Ceník na straně 24 čistopisu je tak vlastně nejupřímnější dokument celého opevňovacího programu. Je v něm napsáno, co Československo chtělo. A když se k němu přiloží, co se do září 1938 skutečně postavilo, je vidět přesně to, na co peníze nezbyly.
Prameny
Všechny odkazy směřují do jedné archivní jednotky: VÚA–VHA Praha, f. Ředitelství opevňovacích prací, sign. 1935/24/5/1–5/2 (spis čj. 5.103 taj-hl. št./ŘOP 1935). Protože je jednotka digitalizována ve čtyřech skenových celcích s vlastním stránkováním, uvádíme u každé citace i označení skenového celku (979600, 979700, 979800, 979900).
- sign. 1935/24/5/1–5/2, sken. celek 979600, s. 34 — kalkulační data (čistopis, s. 24–25 originálu).
- Tamtéž, 979600, s. 1–41 — archivní obal, tabulkové přílohy TAB. I–XVIII (obr. 1–44) a strojopisný čistopis textu o 35 stranách; 979900, s. 1–10 — druhá polovina obrazových příloh.
- Tamtéž, 979600, s. 42 — přípis ZVV Brno, štáb-3. oddělení, čj. 16.568 Taj./3. odd. 35 z 25. 4. 1935 o vrácení zapůjčeného konceptu, podepsán plk. gšt. Alois Páral.
- Tamtéž, 979700, s. 1–50 a 979800, s. 1–46 — konceptní výtisky s razítky spisovny ze 14., 16. a 17. 7. 1935.
- Tamtéž, 979600, s. 22 a 43 — původní znění úvodní kapitoly.
- Tamtéž, 979600, s. 44; shodně 979700, s. 46 — přepracované znění úvodní kapitoly.
- Tamtéž, 979700, s. 39 a 41 — granátový skluz, krakorce, ubytování, maskování, kamenný zához.
- Tamtéž, 979800, s. 40 (s. -44- originálu) — krakorce a granátový skluz v novější redakci.
- Tamtéž, 979700, s. 40 — věže.
- Tamtéž, 979800, s. 41 (s. -45- originálu) — věže.
- Tamtéž, 979600, s. 17 — TAB. XV „Charakteristická data lehkých děl a kulometů”.
- Tamtéž, 979600, s. 48 — konceptní tabulka „Údaje o zbraních” s rukopisnými vpisky.
- Tamtéž, 979600, s. 29 — kapitoly „Tvrze” a „Odolnost objektů” (čistopis, s. 14–15 originálu).
- Tamtéž, 979700, s. 15 a 979800, s. 16 — odolnost pozorovatelen a izolovaných objektů.
- Tamtéž, 979700, s. 27 — kalkulační ceny v konceptu.
- Tamtéž, 979800, s. 28 (s. -32- originálu) — kalkulační ceny ve druhém konceptu.
- Tamtéž, 979800, s. 29 (s. -33- originálu) a 979700, s. 28 — ceny tvrzí.
- Tamtéž, 979700, s. 25 — přehled pro srub a 20% rezerva.
- Tamtéž, 979700, s. 26 a 979800, s. 27 — fázování výstavby tvrze.
- Tamtéž, 979600, s. 31 — zásoby střeliva, ventilace a protiplynová ochrana (čistopis, s. 18–19 originálu).
- Tamtéž, 979800, s. 42 (s. -46- originálu) — kubatura ubytoven, vnitřní dveře, maskování.
- Tamtéž, 979600, s. 35–40 — technické detaily II. části (lůžka, vchody, ventilace).
- Tamtéž, 979700, s. 43 a 45; 979800, s. 44 a 46 — ventilace srubů a agregáty.
- Tamtéž, 979800, s. 43 (s. -47- originálu) — ochranné příkopy a odvodnění.
Doplňkově: tamtéž, 979900, s. 14 — indexový list spisovny ŘOP se zápisem čj. 5103 pod značkou 24/5.
Skeny archiválií nepublikujeme — jde o studijní kopie s vodoznakem. Pasáže označené v přepisu jako nejisté nebo nečitelné jsou v textu buď vynechány, nebo takto výslovně označeny.
Naposledy aktualizováno: 10. srpna 2026