Otočná a výsuvná dělostřelecká věž RO

„Otočné věže jsou první základní složkou dělostřelectva každé tvrze. V určitých případech nahrazují dělostřelecké sruby, když pro tyto nelze nalézti vhodné umístění a nepřítel by mohl ostřelovati přímo odkryté střílny.”

— Všeobecné zásady a složky stálého opevnění, ŘOP 1939

Zatímco dělostřelecký srub střílel jen do jednoho směru, otočná a výsuvná dělostřelecká věž (krycí označení RO) měla pokrýt plných 360°. Byla to technicky nejambicióznější součást celého československého opevnění — a zároveň ta, která zůstala nejdál od dokončení.

Úkol

Daleké čelní palby do předpolí pevnostní linie — na nástupní prostory nepřítele, komunikace a infrastrukturu. Vedle toho měla věž vytvářet vedlejší nebo zesilovat hlavní palebné přehrady a vést protibaterijní činnost. V krajním případě dokázala tříštivými granáty postřelovat i samotnou pevnostní linii v místech bezprostředně ohrožovaných nepřátelskou pěchotou.

Zvláštností těchto objektů je, že železobetonová část tvořila „jen” prostor pro osazení vlastní pancéřové věže a jejího zázemí. Hlavní hodnota objektu byla v oceli, ne v betonu.

3,5 metru betonu navíc

Objekty pro věž se budovaly zpravidla nedaleko nejvyšší kóty na povrchu tvrze, aby se dal plně využít kruhový palebný vějíř. Takové umístění ale znamenalo, že by objekt nepřítel snadno pozoroval a bezpochyby vystavil těžkému ostřelování i bombardování.

Konstruktéři proto nad rámec IV. stupně odolnosti zesílili obvodové stěny objektu na 3,5 m železobetonu — nejvíc ze všech objektů čs. opevnění.

U prvních tvrzí nebyly sruby pro výsuvnou dělovou věž součástí původního zadání a budovaly se až dodatečně včetně příslušného podzemí. U tvrzí zadávaných v letech 1937–1938 se s nimi počítalo od začátku.

Technické parametry

Parametr	Hodnota
Výzbroj	dvojče 10cm houfnic vz. 38
Palebný vějíř	360°
Předpancíř (pevný, zabetonovaný)	tloušťka 175–450 mm, zapuštěn 2,5 m od stropu objektu; sám váží 160 t
Pancéřový vrchlík (pohyblivý)	350 mm
Svislý pancéřový válec	stěna 300 mm, se vzduchotěsně uzavřenou střílnou
Přídavný pancíř	v horní polovině bojového prostoru — zachycoval fragmenty odštěpené z hlavního pancíře při přímém zásahu
Odolnost	přímé zásahy granátů do ráže 420 mm a leteckých pum do 1 000 kg
Celková hmotnost	~442,9 t — z toho 125 t pohyblivá část, 125 t protizávaží, ~192,9 t pevné části
Vysunutí / zasunutí	70 cm za 7 vteřin elektromotorem; ručně asi 90 vteřin
Muniční výtahy	2× — motoricky 30 nábojů/min, ručně 8–9
Dotace munice	12 000 ran — 6 000 v M1, 5 202 v M2, 798 v příručním M3
Osádka	54 mužů — 2 důstojníci, 2 rotmistři, 13 poddůstojníků, 36 vojínů

Pod předpancířem byl průlezný prostor sloužící ke kontrole a čištění horního vedení věže a drážky mezi věží a předpancířem.

Jak byla věž uspořádána

Horní (bojové) patro věže

Střelecká místnost s dvojčetem houfnic, odměrová stupnice, pohotovostní zásoba munice, jedno ze zařízení pro ovládání náměru zbraně a odměru věže. Obsluha se pohybovala po pracovní plošině, která byla pro nabíječe výškově stavitelná, takže měli stále stejnou pozici i při měnícím se náměru zbraní. Ústředním nosným sloupem procházel tobogán, kterým padaly vystřelené nábojnice do plynotěsné místnosti v dolní části srubu.

Střední patro věže

Plošina s mechanismem vysouvání a dvě odměrové stupnice. Ve výklencích po stranách železobetonových obvodových stěn bylo bojové stanoviště velitele a dva příruční sklady munice. Zde byly i dolní stanice obou muničních výtahů.

Dolní část věže

Vodicí mechanismus otáčení a protizávaží spojené ocelovými lany s nosným křížem, na kterém spočívalo hlavní ložisko věže. Ve spuštěné a zasunuté poloze měla být věž jištěna závorami ovládanými velitelem srubu — kvůli stabilitě při přímém zásahu granátem velké ráže.

Železobetonový objekt

Dvě patra. Horní odpovídalo výškově střednímu patru věže a ústila do něj šachta z podzemí se schodištěm a jednokabinovým nákladním výtahem; obsahovalo sklad munice M3, místnost pro laboraci, nádrž na vodu a u některých objektů vstup do šachty pěchotního zvonu pro lehký kulomet. Ve výjimečných případech mohla být osazena i kopule pro těžký kulomet nebo dělostřelecký pozorovací zvon; naopak některé objekty žádný zvon neměly, protože je dostatečně kryla palba okolních srubů.

Spodní patro mělo stejný půdorys: filtrovna, stanoviště velitele objektu, umývárna, toaleta, sklad proviantu a ubikace několika poddůstojníků a vojínů.

Pět objektů, nula věží

Do září 1938 se plzeňské Škodovce nepodařilo dokončit ani jednu dělostřeleckou věž. V továrních halách byly v tu dobu jen dva rozpracované prototypy objednané armádou v srpnu 1937.

Objekt	Tvrz
MO-S 38 „V lese”	Smolkov
K-S 12 „Na kótě”	Hůrka
K-S 22	Bouda
K-S 42 „Trigonometr”	Adam
R-S 78 „Na pasece”	Hanička

Některé ocelové součásti věže — například odpadovou rouru pro nábojnice nebo kotevní železa — bylo třeba do objektů zabetonovat. Škodovy závody je proto odesílaly na staveniště samostatně už v březnu a dubnu 1938.

Všechny vyprojektované tvrze měly mít jednu dělostřeleckou otočnou věž. Výjimkou byl Stachelberg (Ježová hora), kde se měly nacházet hned dvě.

Zvláštní případ byla Bouda: jako jediná tvrz neměla dělostřelecký srub a veškeré pevnostní dělostřelectvo mělo být soustředěno právě do věže v objektu K-S 22. Praktický důsledek — v září 1938 neměla Bouda kam postavit ani improvizovanou baterii horských kanonů a zůstala zcela bez pevnostního dělostřelectva.

Kde si to prohlédnout

Nejlepší místo je tvrz Bouda. Objekt K-S 22 je jediný objekt svého druhu s dochovanou otevřenou šachtou — lze se do ní podívat a vidět zamřížovaný otvor vedoucí k muničnímu skladu i výklenky sloužící jako příruční sklady munice a bojové stanoviště velitele. Výtahová šachta má průřez 365 × 455 cm (výtahy typu Vý III, nosnost 2 500 kg) a obtáčí ji schodiště široké 80 cm o 99 stupních.

Od roku 2023 je ve skladišti M3 objektu K-S 22 k vidění model dělostřelecké otočné a výsuvné věže v měřítku 1:10 — přes 1 000 kg vážící exponát vyrobený převážně z oceli je pohyblivý a simuluje skutečnou činnost objektu v bojové situaci. Je to jediný způsob, jak dnes vidět, co měla věž dělat.

Související

• Minometná kopule G/JA
• Otočná kulometná věž OR
• Dělostřelecká tvrz
• Článek: 443 tun oceli, která nikdy nevystřelila

Zdroje a literatura

• Suchánek, J.: Čs. opevnění 1935–1938 — Dělostřelecké tvrze. Extra Publishing, Brno 2024
• Všeobecné zásady a složky stálého opevnění, ŘOP 1939

Naposledy aktualizováno: 8. srpna 2026