10cm houfnice vz. 38 (pevnostní)

Šest vybetonovaných dělostřeleckých srubů. Pět dokončených objektů pro otočné věže. Miliony korun v betonu a oceli. A do všeho toho měla přijít jedna jediná zbraň.

Nepřišla. Ani jedna z 87 objednaných.

Označení

Jedna zbraň, čtyři názvy — proto v literatuře snadno vzniká zmatek:

Označení	Kde se používá
10cm houfnice vz. 38	oficiální armádní název po přijetí do výzbroje
F3	tovární označení Škodových závodů
„zbraň Y”	armádní krycí kód v tajných dokumentech
EC	označení ve střílnách pod betonem

Souběžně se vyvíjel i 8cm kanon vz. 38 (tovární ES, krycí kód „zbraň X”) — ten při zkouškách propadl.

Nakoupit, nebo vyvinout?

Po prvotních úvahách, zda těžkou výzbroj pro budované pevnosti zakoupit v zahraničí, nebo ji nechat vyvinout a vyrobit domácími firmami, padla volba na druhou možnost. Vojáci přitom museli počítat s tím, že jde o časově náročný proces.

Zakázku dostaly Škodovy závody v Plzni, které za tím účelem založily speciální konstrukční kancelář pevnostní výzbroje.

Zadání a parametry

Parametr	Požadavek / hodnota
Ráže	100 mm
Délka hlavně	2 500 mm
Závěr	svislý klínový s poloautomatikou
Kadence	20–25 ran za minutu (u souběžně vyvíjeného 8cm kanonu 25–30)
Dostřel	11 700 m
Životnost hlavně	dostatečná přesnost nejméně na 2 000 vystřelených ran
Náměr ve střílně	+38° až −10°
Odměr ve střílně	45° (u nové generace střílen 60°)

Vycházelo se z konstrukčních prvků moderní polní houfnice vz. 30 a ze souběžně vyvíjeného 4cm pevnostního kanonu vz. 36.

Chronologie zpoždění

Tady je jádro celého problému. Vývoj se táhl od roku 1935 do léta 1938 — a přesně tolik času republika neměla.

Období	Co se stalo
Duben 1935	Škodovka předkládá první schematické nákresy. Vojenský technický a letecký ústav konstatuje celou řadu závažných nedostatků; armáda mezitím sama mění některé parametry a vymiňuje si nový projekt
Březen 1936	Nový projekt představen — jeho příprava trvala téměř rok. Krátce poté hotová dokumentace lafetace, vnitřního zařízení střeleckých místností a rámu střílny
Květen 1936	Škodovka představuje ŘOP dřevěný model v reálném měřítku vyvedený do posledních detailů; bezprostředně poté dostává zakázku na kompletní prototyp
26. 10. – 7. 11. 1936	První zkoušky na střelnici v Hlbokém. Řada nedostatků a dětských nemocí — u zbraně zcela nové koncepce pochopitelných. Projekt hodnocen jako perspektivní
1937	Interní zkoušky ve Škodovce, postupné odstraňování neduhů
Listopad 1937	Další pokusné střelby v Hlbokém. Nejdřív závada na brzdovém válci, poté v hlavni vybuchl granát
Prosinec 1937	Program pokračuje — a přichází další vážná závada a poškození prototypu. Následují dlouhé týdny oprav
Březen 1938	Testy konečně pokračují. Mezitím už Škodovka dodala střílny, které se instalují do stavěných dělostřeleckých srubů
Jaro–léto 1938	8cm kanon definitivně propadl a jeho vývoj byl zastaven. Houfnice naopak program zkoušek úspěšně završila a byla přijata do výzbroje jako houfnice vz. 38
Září 1938	Vyrobeno: 0 kusů z 87 objednaných

Přijetí do výzbroje přišlo příliš pozdě na to, aby se stihla rozjet sériová výroba.

Osud patnácti kusů

Po mnichovských událostech armáda objednávku snížila na 15 exemplářů a prodloužila termín dodání — počítala přitom s odprodejem houfnic zahraničním zájemcům.

K tomu nedošlo. Zbraně v roce 1940 převzal Wehrmacht. Jednu použil ke zkouškám, ostatní se dočkaly konce války v pardubickém ženijním skladu. V 50. letech došlo k jejich sešrotování.

Do dnešní doby se nedochovala ani jedna 10cm houfnice vz. 38.

Jedinou představu, jak vypadala, dnes nabízejí dvě makety v dělostřeleckém srubu N-S 75 „Zelený” na tvrzi Dobrošov. Byly vyrobeny v roce 1972 pro film Dny zrady Otakara Vávry a původně instalovány na Haničce; po jejím uzavření v roce 1975 putovaly sem.

Kde měla být osazena

Nosič	Počet houfnic	Postaveno	Osazeno
Dělostřelecký srub	3 v pancéřových střílnách pod betonem	6 objektů	0
Otočná a výsuvná věž RO	dvojče	5 objektů, 0 věží	0
Izolovaný dělostřelecký srub	3	0 z plánovaných 14	0

Dotace munice pro otočnou věž měla činit 12 000 ran — polovina v hlavním skladu M1 v podzemí tvrze, 5 202 ran ve skladu M2 a 798 granátů v příručním skladu M3. Munice se dopravovala v muničních truhlících na pevnostní dráze vzor 37 a k dělu putovala zdvihacími vozíky bez překládání a vybalování.

K výměně dělových hlavní sloužila v dělostřeleckém srubu visutá dráha s pojezdnou kočkou a kladkostrojem.

Střílny: dorazily dřív než zbraně

Paradox celé věci: střílny byly hotové, zbraně ne. Škodovka je dodávala už od jara 1938.

Pod vlivem francouzské pevnostní školy ŘOP zpočátku zvažovalo krytí ústí hlavně jednokřídlovými pancéřovými dvířky. Prvek zůstal ve stadiu testování a do objektů se osazovaly střílny bez dvířek, ale s připraveným výklenkem — ten je na srubech dodnes dobře patrný. Po vyčerpání této série vyráběla Škodovka souměrné střílny bez výklenku, které se podařilo osadit už jen na N-S 75 (Dobrošov).

Improvizace: co stálo v příkopu místo houfnic

Když bylo počátkem roku 1938 jasné, že houfnice nepřijdou včas, obrátilo se ŘOP na Vojenský technický a letecký ústav. Ten navrhl dvě varianty — umístit polní zbraně do krytu před srub, nebo 7,5cm horský kanon vz. 15 dovnitř objektu se střelbou skrz střílnu. Druhou variantu VTLÚ sám nedoporučil kvůli hromadění výstřelových zplodin.

ŘOP dokument obdrželo 6. dubna 1938 a obratem obě varianty zamítlo. Vlastní studie označila za nejefektivnější řešení umístit tři 7,5cm horské kanony vz. 15 do ochranného příkopu před objektem.

Poručík Karel Pyšný z tvrze Adam to zhodnotil bez iluzí: „Baterie horských kanonů místo nedodaných pevnostních houfnic nemohly bezezbytku splnit to, co se očekávalo od obou dělostřeleckých srubů po jejich úplném dokončení a vyzbrojení.”

Související

• 7,5cm horský kanon vz. 15 — improvizovaná náhrada
• 8cm kanon vz. 38 („zbraň X”) — souběžný projekt, který propadl
• Dělostřelecký srub
• Článek: Zbraň Y — houfnice, kterou žádná tvrz nedostala

Zdroje a literatura

• Suchánek, J.: Čs. opevnění 1935–1938 — Dělostřelecké tvrze. Extra Publishing, Brno 2024
• Fuksa, I.: Improvizovaná dělostřelecká výzbroj dělostřeleckých srubů tvrzí čs. opevnění v roce 1938. Historie a vojenství 1/2023
• Všeobecné zásady a složky stálého opevnění, ŘOP 1939

Naposledy aktualizováno: 8. srpna 2026