8cm pevnostní kanon vz. 38 („zbraň X“)

Když Škodovy závody dostaly v roce 1935 zakázku na vývoj pevnostního dělostřelectva, šlo o dva projekty najednou. Jeden uspěl — 10cm houfnice vz. 38. Druhý skončil neúspěchem, na který se dnes skoro zapomnělo.

Označení

Označení	Význam
8cm kanon vz. 38	zamýšlený armádní název
ES	tovární označení Škodových závodů
„zbraň X”	armádní krycí kód v tajných dokumentech

Pro srovnání: houfnice měla tovární označení F3 a krycí kód „zbraň Y”.

Zadání

Obě zbraně vyvíjela stejná speciální konstrukční kancelář pevnostní výzbroje založená v Plzni v roce 1935, podle specifikací sestavených Ředitelstvím opevňovacích prací. Sdílely řadu společných požadavků:

Parametr	8cm kanon (X)	10cm houfnice (Y)
Délka hlavně	2 500 mm	2 500 mm
Závěr	svislý klínový s poloautomatikou	svislý klínový s poloautomatikou
Kadence	25–30 ran/min	20–25 ran/min
Dostřel	—	11 700 m

Kanon měl tedy střílet rychleji než houfnice a s plošší dráhou střely — hodil se spíš na přímou palbu, zatímco houfnice na strmé palby do zákrytů.

Vycházelo se z konstrukčních prvků moderní polní houfnice vz. 30 a ze souběžně vyvíjeného 4cm pevnostního kanonu vz. 36.

Jak to dopadlo

Když Škodovka v květnu 1936 předvedla ŘOP dřevěný model houfnice v reálném měřítku, dostala bezprostředně poté zakázku na výrobu kompletního prototypu 10cm houfnice a hlavně 8cm kanonu se zaměřovacím dalekohledem.

První zkoušky na střelnici v Hlbokém proběhly 26. října – 7. listopadu 1936. Následovaly roky odstraňování dětských nemocí a opakovaných problémů — u houfnice mimo jiné výbuch granátu v hlavni a poškození prototypu.

V průběhu jara a léta 1938 probíhaly další střelby a zkoušky. A tady se cesty obou zbraní rozešly:

Osmicentimetrový kanon při nich definitivně propadl. Vzhledem k časové tísni i dosavadním nepřesvědčivým výsledkům se armáda rozhodla jej do výzbroje nezavést a vývoj zastavit.

Houfnice naopak program zkoušek úspěšně završila a byla přijata do výzbroje pod označením houfnice vz. 38.

Co z toho plyne

Zastavení vývoje 8cm kanonu je z dnešního pohledu detail, ale ilustruje širší problém: čs. pevnostní dělostřelectvo se vyvíjelo od nuly a bez cizí předlohy. Francouzi sice pomohli s koncepcí objektů, ale — jak vzpomínal přednosta strojní podskupiny ŘOP Ing. Robert Křivan — „od Francouzů jsme nedostali žádné výkresy, technickou dokumentaci filtrů, ventilátorů, agregátů nebo něčeho podobného. To, co se objevilo v objektech, byla všechno čistě naše práce.”

Vývoj zbraně zcela nové koncepce tak trval tři roky — a čas byl v letech 1935–1938 tou nejvzácnější surovinou. Ani úspěšná houfnice se nakonec do jediného objektu nedostala: do září 1938 nebyl vyroben ani jeden z 87 objednaných kusů.

Související

• 10cm houfnice vz. 38 — sesterský projekt, který uspěl
• 7,5cm horský kanon vz. 15 — improvizovaná náhrada v září 1938
• Dělostřelecký srub

Zdroje a literatura

• Suchánek, J.: Čs. opevnění 1935–1938 — Dělostřelecké tvrze. Extra Publishing, Brno 2024

Naposledy aktualizováno: 8. srpna 2026