Dělostřelecký srub

„Jejich úkolem je výhradně bočná palba před opevněnou linii a do intervalů mezi sousední tvrze. Jsou vždy jednostranné, a to buď pravo- nebo levostranné, podle směru palby, hledíme-li od našeho postavení k nepříteli.”

— Všeobecné zásady a složky stálého opevnění, ŘOP 1939

Dělostřelecký srub představoval společně s otočnou dělostřeleckou věží hlavní a nejdůležitější prvek dělostřelecké tvrze — a co do velikosti nejmohutnější typ objektu celého československého opevnění.

Základní údaje

Parametr	Hodnota
Délka objektu	kolem 48 m
Spotřeba betonu	průměrně 5 500 m³
Odolnost	IV. stupeň (nejvyšší)
Podlaží	2 (výjimečně 3)
Hlavní výzbroj	3× 10cm houfnice vz. 38 v pancéřových střílnách pod betonem
Provedení	vždy jednostranné — pravé nebo levé podle směru palby
Vybetonováno	6 objektů
Osazeno houfnicemi	0

Vybetonovat takového obra „na jeden zátah” nebylo možné, a tak se dělostřelecké sruby budovaly po částech v rozmezí několika týdnů s nezbytnou dilatační spárou. Srub K-S 11 „Na svahu” na Hůrce se betonoval nadvakrát — 6.–10. září a 4.–13. října 1937 — a spolykal 5 350 m³ betonové směsi.

Kde se stavěl

Umístění bylo náročným kompromisem mezi čtyřmi požadavky:

1. Vždy na odvrácený svah, aby nepřítel nemohl střílny hlavních zbraní pozorovat ani přímo postřelovat
2. Přední okraj palebného vějíře musel sahat nejméně dva kilometry před sousední tvrz
3. Před střílnami muselo zůstat dost volného místa pro případ blízké obrany, kdy by houfnice pálily kartáčovou municí
4. Zároveň bylo žádoucí co nejvíc zkrátit přístupové chodby v podzemí — šetřilo to čas i peníze

Vnitřní uspořádání

Horní patro

Většinu zabíraly tři kasematy pro houfnice v jedné velké, jen částečně členěné střelecké místnosti. U každé zbraně bylo příruční skladiště munice (M3); zbytek dotace se uchovával v podzemí — částečně v hlavním skladu M1 a částečně ve dvou manipulačních skladech M2 v sálech přímo pod srubem.

K výměně dělových hlavní sloužila visutá dráha s pojezdnou kočkou a kladkostrojem — začínala před klecí výtahu a pokračovala nad hlaveň každého děla i k místu uložení záložních hlavní. Dále tu byla jedna, výjimečně dvě střelecké místnosti pro lehký kulomet, přístup ke zvonovým šachtám a nádrž na vodu.

Dolní patro

Pod každou kasematou byla dřevem obložená plynotěsná komora, do níž uzavřenými odpady padaly vystřílené nábojnice — aby se z nich v objektu nešířily jedovaté plyny. Jednou za čas měly ventilátory zkažený vzduch z těchto místností odsát mimo objekt, takže vojáci mohli prázdné nábojnice vynosit a výtahem dopravit do podzemí k dalšímu použití.

Dále zde bylo stanoviště velitele objektu, filtrovna, toalety a ubikace části osádky; zbytek byl ubytován v podzemí. Ubikace spojovaly s horním patrem průlezy s kovovými žebříky.

Spojení s podzemím zajišťovala šachta se schodištěm pro pěší a dvěma elektrickými výtahy. Schodišťová šachta srubu K-S 11 má průřez 245 × 245 cm, výtahy typu Vý IV s nosností 2 500 kg byly v samostatné šachtě oddělené příčkou.

Trojnásobná ochrana střílen

Odkrytá zůstávala pouze stěna se střílnami houfnic; ostatní kryla kamenná rovnanina zasypaná zeminou.

Prvek	Umístění	Funkce
Krakorce	nad střílnami	ochrana proti strmě dopadajícím granátům a leteckým bombám; znemožnění spuštění náloží ze stropu; v horní části spojené 20cm železobetonovou deskou, která shora zarovnala tvar stropu a ztížila leteckému průzkumu určit směr palby
Ochranný příkop	pod střílnami	šířka asi 3 m, hloubka nejméně 2 m; bránil přístupu ke střílnám i jejich zasypání. Ústil do něj granátový skluz od každé houfnice a nouzový východ
Ochranné křídlo	na straně bližší nepříteli	krylo střílny před přímou palbou z dálky, poskytovalo prostor pro lehký kulomet

Podle konkrétní situace ústil nouzový východ do příkopu z horního nebo dolního patra. Pokud šlo o druhou možnost, uvolnilo se v horním patře místo pro střílnu druhého lehkého kulometu.

Výjimky z pravidla

K-S 45 „Jabůrek” na tvrzi Adam měl stát v prudkém svahu, a tak projektanti umístili jednu ze střeleckých místností až v úrovni dolního patra prvních dvou zbraní. Jako jediný dělostřelecký srub čs. opevnění má tři podlaží. Dobové zápisy toto řešení nehodnotily nadšeně — nebylo výhodné stavebně ani z hlediska střelby.

T-S 49a tvrze Poustka byl jediným projektem s jedním pěchotním zvonem místo obvyklých dvou.

Šest vybetonovaných

Objekt	Tvrz	Poznámka
MO-S 39 „U trigonometru”	Smolkov	baterie horských kanonů u hrany příkopu
K-S 11 „Na svahu”	Hůrka	baterie podle plánu v příkopu
K-S 43 „Veverka”	Adam	baterie podle plánu v příkopu
K-S 45 „Jabůrek”	Adam	jediný třípatrový; baterie 600 m v týlu
R-S 79 „Na mýtině”	Hanička	baterie v týlu
N-S 75 „Zelený”	Dobrošov	jediný se souměrnými střílnami

Rozestavěné a zahájené zůstaly N-S 76 „Amerika” (Dobrošov — vyhloubena šachta, výkop a základová skořápka), N-S 52 „Bažina” (Skutina), OP-S 34 „Březová” a OP-S 35 „U vrby” (Šibenice) a T-S 77 s T-S 78 (Stachelberg).

Střílny: tři generace

Pod vlivem francouzské pevnostní školy ŘOP zpočátku zvažovalo krytí ústí hlavně jednokřídlovými pancéřovými dvířky. Prvek zůstal ve stadiu testování — jenže střílny už s ním počítaly.

Verze	Kde osazena	Odměr	Náměr
Nesouměrná, s prázdným výklenkem pro nezavedená dvířka	Smolkov, Hůrka, Adam, Hanička	45°	+38° až −10°
Souměrná, bez výklenku	pouze N-S 75 (Dobrošov)	45°	+38° až −10°
Nová konstrukce	plánována pro Jírovou horu, Poustku a Skutinu	60°	—

Zbraň, která nepřijela

Do září 1938 nebyla vyrobena ani jedna z 87 objednaných 10cm houfnic vz. 38. Šest hotových srubů čekalo prázdných.

Náhradou byla improvizovaná baterie tří 7,5cm horských kanonů vz. 15 na objekt, podle rozhodnutí ŘOP z dubna 1938 umístěná do ochranného příkopu, každý kanon pod dřevěným přístřeškem s maskovací sítí. Obsluhy se k dělům dostávaly přes střílnu ze střelecké místnosti; uvnitř srubu měla být jen munice a velení baterie. Dostřel improvizované baterie činil necelých 8 km oproti plánovaným 11 700 m.

Izolovaný dělostřelecký srub — projekt bez realizace

Po zrušení tvrze Kronfelzov začalo ŘOP koncem roku 1937 připravovat samostatný dělostřelecký srub pro místa, kde vysoká hladina spodní vody, nevhodné podloží nebo úspora peněz neumožňovaly stavět tvrz s podzemím. Šlo o kříženec vchodového a dělostřeleckého srubu: vlastní vjezd, překladiště pro dvě nákladní auta, velké sklady munice — a stejná palebná síla.

Protože měl stát za pevnostní linií, byl vyprojektován v nižším III. stupni odolnosti, což zároveň zmenšovalo půdorys a tím i šanci na zásah. Osádku mělo tvořit 121 vojáků. ŘOP počítalo v letech 1938–1939 se 14 takovými objekty — pěti na severní Moravě, dvěma na Trutnovsku a sedmi na jižní hranici. Nepostavil se ani jeden.

Související

• Dělostřelecká tvrz — celkový přehled
• Otočná a výsuvná dělostřelecká věž RO
• Vchodový objekt tvrze
• 10cm houfnice vz. 38
• Článek: Úkryt boha války

Zdroje a literatura

• Suchánek, J.: Čs. opevnění 1935–1938 — Dělostřelecké tvrze. Extra Publishing, Brno 2024
• Všeobecné zásady a složky stálého opevnění, ŘOP 1939
• Fuksa, I.: Improvizovaná dělostřelecká výzbroj dělostřeleckých srubů tvrzí čs. opevnění v roce 1938. Historie a vojenství 1/2023

Naposledy aktualizováno: 8. srpna 2026