Vchodový objekt tvrze

„Vchod je patrový objekt, v jehož středu horního patra je vjezd pro nákladní auta a vedle tohoto oddělený vchod pro osádku. Oba vstupy jsou opatřeny vhodnými uzávěry, které chrání vnitřní část objektu proti účinkům střelby a proti vnikání bojových chemických látek.”

— Všeobecné zásady a složky stálého opevnění, ŘOP 1939

Vchodový objekt byl jediným tvrzovým objektem, který neměl bojovat. Jeho úkol byl jiný a v mnoha ohledech těžší: zajistit, aby do tvrze proudila munice, potraviny a pohonné hmoty i ve chvíli, kdy na hlavní linii probíhaly střety s nepřítelem.

Umístění

Vchodové objekty se stavěly na odvrácených, týlových stranách kopců, které protivník nemohl pozorovat, ve vzdálenosti zhruba 400–1 200 m od pěchotních srubů tvořících čelo sestavy tvrze.

Krajní hodnoty: Poustka — vchodový objekt vyprojektován jen asi 200 m od pěchotních srubů; Šibenice — 1 450 m.

Spotřebou železobetonu šlo po dělostřeleckém srubu o druhý nejmohutnější typ tvrzového objektu.

Trojice uzávěrů vjezdu

Pořadí	Uzávěr	Parametry	Účel
1.	Mřížová vrata	dvoukřídlá, ocelové silnostěnné trubky ⌀ 38 mm, křídlo ~240 kg, dvě vzpěry a dvě závory	mírový provoz — „zabraňují vstupu nepovolaným osobám do tvrze a slouží k získání času pro zavření pancéřových vrat”
2.	První pancéřová vrata	6 t, vertikálně výsuvná ze spodního patra; nosný 20mm plech vyztužený válcovanými profily + cementované a kalené desky 50 mm; 2 pistolové střílny	uzavření za 15 vteřin po uvolnění protizávaží; odolná proti projektilům do ráže 47 mm a střepinám granátů i leteckých bomb — „mají zabrániti střelbě tankových zbraní do vjezdu a vniknutí útočné vazby do vchodu”
3.	Druhá pancéřová vrata	4 t, 40mm plech vyztužený úhelníky, dvoudílná posuvná do stran, pistolová střílna v každém křídle, ruční pohon dvou mužů (v nouzi jednoho)	plynotěsný uzávěr za ohybem chodby

Po zajištění pákovými mechanismy se pancéřová vrata přitlačila na těsnění, čímž byla zajištěna plynotěsnost.

Zalomení chodby

Prostor za prvními vraty šlo postřelovat kulometem vz. 26 ze střílny v záhybu vstupní chodby. Zalomení (vlevo nebo vpravo) mělo jasný účel: aby nepřítel po zničení mřížových a prvních ocelových vrat nemohl zvenčí přímo ostřelovat vnitřek tvrze. Směrnice uváděly jako ideální úhel 135° — dost na ochranu, a přitom stále průjezdný pro nákladní auta.

Prostor mezi oběma pancéřovými vraty sloužil jako velká přechodová komora, v níž se dala například odmořit vozidla zasažená bojovými chemickými látkami.

Vstup pro pěší

Technicky řešen stejně jako u izolovaných pěchotních srubů: dvakrát lomená chodbička, zvenčí uzavřená mřížovými dveřmi chráněnými palbou z naproti umístěné pistolové střílny. Konec chodbičky uzavíraly dvoje silnostěnné plynotěsné dveře se střílnou, mezi nimiž vznikala přechodová komora. První z nich měly tloušťku 30 mm a hmotnost přes 600 kg; proti vmáčknutí dovnitř po výbuchu nálože je jistila mohutná zápora.

Překladiště

Šířka byla u všech tvrzí stejná — 3,7 m — délka se ale lišila podle velikosti tvrze:

Délka	Kategorie	Kritérium	Kapacita
11 m	malé tvrze	dvoudenní dotace munice do 100 t	dvě malá nebo jedno velké nákladní auto
16 m	velké tvrze	dotace nad 100 t	tři malá nebo dvě velká auta

Toto rozdělení bylo v konstrukčních zásadách pevně stanoveno až od roku 1937. Proto má Adam, projektovaný o rok dříve, zcela atypické překladiště o délce 12,2 m — přestože počtem dělostřeleckých a minometných srubů patřil mezi velké tvrze.

Tři způsoby napojení na podzemí

Řešení	Kde	Poznámka
Přímá chodba	Adam (K-S 43a)	ideál — vchod se dal vybetonovat ve stejné výškové úrovni jako podzemí
Svážnice o sklonu 25 %	Bouda, Dobrošov, Hůrka	při mírném svahu nebo výškovém nesouladu
Výtahová šachta se dvěma nákladními výtahy	Hanička, Orel, Šibenice	jen v rovinatém terénu; nejméně výhodné řešení jak pro výstavbu, tak pro plynulost zásobování

Svážnice: dva roky hledání

V květnu 1936 zpracoval přednosta dopravní skupiny ŘOP major Miloslav Kašpar návrh se třemi alternativami — řetězovou svážnicí s nepřetržitým provozem, lanovou kyvadlovou bez pohonu a lanovou kyvadlovou s elektromotorem. Nerealizovala se ani jedna.

Konečné řešení byl šikmý výtah s klínovými podstavnými vozíky: vozík úzkorozchodné dráhy na klínový vozík v horní stanici najel, v dolní stanici klínový vozík zajel 0,68 m pod úroveň podlahy — takže vozíky pokračovaly dál bez složitého překládání.

Parametr svážnice	Hodnota
Sklon	25 %
Kapacita dolů / nahoru	20 t/hod / 15 t/hod
Profil šikmé galerie	2,5 m široká, 2,95 m vysoká
Naložený vozík / prázdný	1 700 kg / 410 kg
Pohon	elektrický, v nouzi ruční; při výpadku spouštění se šlapací brzdou

Patra

Horní patro — vjezd, překladiště a dvě střelecké místnosti. Výzbroj se lišila podle potřeby a terénu, zpravidla šlo o variace protitankového kanonu vz. 36 a těžkých či lehkých kulometů. Střelecká místnost s lepším přístupem ke vchodu sloužila zároveň jako hotovostní místnost a její osádka kontrolovala osoby vstupující do tvrze; do druhé se dalo dostat jen ze spodního patra po železných schodech nebo žebříku. Ve stropní desce byly dva pancéřové pěchotní zvony pro lehké kulomety. Někdy tu byla i dopravní kancelář.

Dolní patro mělo o něco menší půdorys: vlastní filtrovna vzduchu, skladiště střeliva, ubikace mužstva, místnost pro radiostanici, stanoviště velitele objektu, WC a umývárna, sklady proviantu a nářadí a mechanismus padacích vrat.

Plíce celé tvrze

Ve vstupní chodbičce pro pěší bylo sání pro centrální filtrovnu v podzemí.

Zajímavější je ale běžný provoz. Za normálního stavu — a to dokonce i ve chvíli, kdy by čelní sruby tvrze už bojovaly s nepřítelem — se ve vjezdu zavírala pouze první mřížová vrata a obojí pancéřová vrata zůstávala otevřená. Provozem ventilátorů a exhaustorů po celé tvrzi totiž v podzemí vznikal lehký průvan, který vjezdem vtahoval dovnitř dostatek čerstvého vzduchu.

Na objektu byla naopak řada výdechů zkaženého vzduchu z vlastního srubu i z podzemí — ocelolitinové trubky nad strop, stěnové průduchy s krycí mříží nebo ocelolitinové ventilační zvony.

Přístupová cesta

Prostor před srubem měl být plošina se spádem 1 % a maximálním poloměrem 20 m, což zajišťovalo plynulé vjíždění a vyjíždění automobilů. Navazovala příjezdová silnice o maximálním spádu 7 % a šířce 6,5 m (dvouproudová) nebo 4,5 m (jednoproudová).

Pět vybetonovaných

Objekt	Tvrz	Napojení na podzemí
MO-S 41 „Nad Valchou”	Smolkov	—
K-S 12a „U rybníčku”	Hůrka	svážnice
K-S 22a	Bouda	svážnice
K-S 43a „Na sekyře”	Adam	přímá chodba
R-S 79a „U silnice”	Hanička	výtahová šachta

U tvrzí Šibenice, Skutina, Stachelberg a Dobrošov došlo alespoň k provedení výkopu.

Jak to vypadalo doopravdy

Vybetonováno ještě neznamená hotovo. Svobodník Josef Glosse z K-S 22a na Boudě popsal září 1938:

„Do našeho odchodu z tvrze se nepodařilo instalovat ani jedny z vrat do Portálu, ani první mřížová vrata. Vchod jsme měli provizorně uzavřený prkennými vraty, aby se z něho nestal průchodák. (…) V září také ženisté na Portál přivezli a osadili dva pancéřové zvony. Podlážky do nich namontovány nebyly (…) Nebyly ani periskopy do zvonů.”

Vjezd vchodového objektu Haničky byl na přelomu let 1938 a 1939 rovněž provizorně zakrytý prkny. Šestitunová pancéřová vrata schopná zastavit tankový kanon tedy v roce 1938 na žádné československé tvrzi nestála.

Kde si to prohlédnout

K-S 22a na Boudě prošel rozsáhlou rekonstrukcí. V roce 2021 byla dokončena oprava a izolace střechy, nataženy omítky, osazeny tvarově přesné repliky zvonů, střílny těžkého kulometu, granátových skluzů, pancéřových dveří ve vchodu pro pěší i posuvných vrat ve vjezdu. Upraven byl i okolní terén — celek z velké části odpovídá stavu z roku 1938.

Na Hůrce funguje svážnice, jejíž mechanismus byl v poválečném období s drobnými úpravami vyroben podle původních plánů.

Související

• Dělostřelecká tvrz
• Dělostřelecký srub
• Článek: Brána do podzemí
• Článek: Pevnostní dráha vzor 37

Zdroje a literatura

• Suchánek, J.: Čs. opevnění 1935–1938 — Dělostřelecké tvrze. Extra Publishing, Brno 2024
• Všeobecné zásady a složky stálého opevnění, ŘOP 1939

Naposledy aktualizováno: 8. srpna 2026