„Vchod je patrový objekt, v jehož středu horního patra je vjezd pro nákladní auta a vedle tohoto oddělený vchod pro osádku. Oba vstupy jsou opatřeny vhodnými uzávěry, které chrání vnitřní část objektu proti účinkům střelby a proti vnikání bojových chemických látek.”
— Všeobecné zásady a složky stálého opevnění, ŘOP 1939
Vchodový objekt byl jediným tvrzovým objektem, který neměl bojovat. Jeho úkol byl jiný a v mnoha ohledech těžší: zajistit, aby do tvrze proudila munice, potraviny a pohonné hmoty i ve chvíli, kdy na hlavní linii probíhaly střety s nepřítelem.
Kde stál
Vchodové objekty se proto stavěly na odvrácených, týlových stranách kopců, které protivník nemohl pozorovat, ve vzdálenosti zhruba 400–1 200 m od pěchotních srubů tvořících čelo sestavy.
Krajní hodnoty stojí za zmínku:
- Poustka — vchodový objekt vyprojektován jen asi 200 m od pěchotních srubů
- Šibenice — vzdálenost 1 450 m
Spotřebou železobetonu šlo po dělostřeleckém srubu o druhý nejmohutnější typ tvrzového objektu.
Za trojicí vrat
Vstup pro pěší byl technicky řešen stejně jako u izolovaných srubů: dvakrát lomená chodbička, zvenčí mřížové dveře kryté pistolovou střílnou, na konci dvoje silnostěnné plynotěsné dveře vytvářející mezi sebou přechodovou komoru. První z nich měly tloušťku 30 mm a hmotnost přes 600 kg; proti vmáčknutí dovnitř po výbuchu nálože je jistila mohutná zápora.
Klíčový byl ale vjezd pro nákladní automobily, uzavřený třemi uzávěry za sebou.
1. Mřížová vrata
Dvoukřídlá, z ocelových silnostěnných trubek o průměru 38 mm, každé křídlo zhruba 240 kg. Neoprávněnému otevření bránily dvě vzpěry a dvě závory. Dobový předpis jejich roli popisoval střízlivě:
„Zabraňují vstupu nepovolaným osobám do tvrze a slouží k získání času pro zavření pancéřových vrat, neboť mřížovými vraty dá se lehce manipulovati.”
2. První pancéřová vrata — šest tun za patnáct vteřin
Bezprostředně za mříží následovala šest tun vážící pancéřová vrata vysouvaná vertikálně ze spodního patra objektu. Nosnou část tvořil 20mm ocelový plech vyztužený válcovanými profily, vlastní ochranu cementované a kalené pancéřové desky o tloušťce 50 mm uchycené zvnějšku.
Fungovala na protizávaží: po jeho uvolnění se vjezd samočinně uzavřel během 15 vteřin. Osádka pak vrata zajistila pákovými mechanismy, které je přitlačily na těsnění — tím byla zajištěna plynotěsnost. Ve vratech byly dvě pistolové střílny.
Odolnost: proti postřelování projektily do ráže 47 mm a proti střepinám granátů větších ráží i leteckých bomb. Předpis: „Mají zabrániti střelbě tankových zbraní do vjezdu a vniknutí útočné vazby do vchodu.”
3. Zalomení a druhá pancéřová vrata
Prostor za vraty šlo postřelovat kulometem vz. 26 ze střílny v záhybu vstupní chodby. Zalomení chodby (vlevo nebo vpravo) mělo jasný účel: aby nepřítel po zničení mřížových a prvních ocelových vrat nemohl zvenčí přímo ostřelovat vnitřek tvrze. Směrnice uváděly jako ideální úhel 135° — dost na ochranu, a přitom stále průjezdný pro nákladní auta.
Za ohybem stála druhá pancéřová vrata: 40mm ocelový plech vyztužený úhelníky, hmotnost čtyři tuny, dvoudílná, posuvná do stran, s pistolovou střílnou v každém křídle. Pohon ruční — zvládli jej dva muži, v nouzi jeden.
Prostor mezi oběma pancéřovými vraty sloužil jako velká přechodová komora. V případě potřeby se v něm dala například odmořit vozidla zasažená bojovými chemickými látkami.
Překladiště: 11 nebo 16 metrů
Za druhými vraty se otevíralo prostorné překladiště. Šířka byla u všech tvrzí stejná — 3,7 m — délka ale ne:
| Délka | Kategorie | Kritérium | Kapacita |
|---|---|---|---|
| 11 m | malé tvrze | dvoudenní dotace munice do 100 t | dvě malá nebo jedno velké nákladní auto |
| 16 m | velké tvrze | dotace nad 100 t | tři malá nebo dvě velká auta |
Toto rozdělení bylo v konstrukčních zásadách pevně stanoveno až od roku 1937. Proto má Adam, projektovaný o rok dříve, zcela atypické překladiště o délce 12,2 m — přestože počtem dělostřeleckých a minometných srubů spadal do později vymezené kategorie velkých tvrzí.
Tři cesty do podzemí
Z překladiště se materiál odnášel průchody do přilehlé chodby, kde začínala úzkorozchodná dráha. Jak se odtud dostat do podzemí, záviselo na terénu:
| Řešení | Kde | Poznámka |
|---|---|---|
| Přímá chodba | Adam (K-S 43a „Na sekyře”) | ideál — vchod se dal vybetonovat ve stejné výškové úrovni jako podzemí |
| Svážnice o sklonu 25 % | Bouda, Dobrošov, Hůrka | při mírném svahu nebo výškovém nesouladu |
| Výtahová šachta se dvěma nákladními výtahy | Hanička, Orel, Šibenice | jen v rovinatém terénu; nejméně výhodné řešení |
Stavbyvedoucí na Adamu, nadporučík Ing. Karel Šafer, měl štěstí: „Protože přímo za vchodovým objektem svah velice strmě stoupal a bylo tak prakticky ihned dosaženo předepsaného dvacetimetrového nadloží nad úrovní hlavní galerie, byl vstup do podzemí veden rovnou chodbou.”
Hledání svážnice trvalo dva roky
Svážnice byla samostatný inženýrský problém. V květnu 1936 zpracoval přednosta dopravní skupiny ŘOP major Miloslav Kašpar návrh se třemi alternativami:
- Řetězová svážnice s nepřetržitým provozem a motorickým pohonem — automatické zavěšování vozíků, ale nezbylo místo pro schodiště a řetězy „provozem značně prodlužují a jednotlivé články podléhají únavě materiálu”
- Lanová svážnice s kyvadlovou dopravou bez pohonu — jednoduchá a bez choulostivých částí, ale bez zvláštního zařízení nešlo dopravovat naložené vozíky nahoru
- Lanová svážnice s kyvadlovou dopravou a elektromotorem — podle Kašpara spojovala výhody obou, ale vyžadovala složitější řízení a signalizaci
Nerealizovala se ani jedna. Konečné řešení byl šikmý výtah s klínovými podstavnými vozíky: vozík úzkorozchodné dráhy na klínový vozík v horní stanici najel, v dolní stanici klínový vozík zajel 0,68 m pod úroveň podlahy — takže vozíky pokračovaly dál bez složitého překládání.
| Parametr svážnice | Hodnota |
|---|---|
| Sklon | 25 % |
| Kapacita dolů / nahoru | 20 t/hod / 15 t/hod |
| Profil šikmé galerie | 2,5 m široká, 2,95 m vysoká |
| Naložený vozík / prázdný | 1 700 kg / 410 kg |
| Pohon | elektrický, v nouzi ruční; při výpadku proudu spouštění se šlapací brzdou |
Horní a dolní patro
Horní patro zahrnovalo kromě vjezdu a překladiště dvě střelecké místnosti s výzbrojí podle terénu — obvykle variace protitankového kanonu vz. 36 a těžkých či lehkých kulometů. Střelecká místnost s lepším přístupem ke vchodu sloužila zároveň jako hotovostní místnost a její osádka kontrolovala osoby vstupující do tvrze; do druhé se dalo dostat jen ze spodního patra po železných schodech nebo žebříku. Ve stropní desce byly osazeny dva pancéřové pěchotní zvony pro lehké kulomety.
Dolní patro mělo o něco menší půdorys a muselo pojmout: vlastní filtrovnu vzduchu, skladiště střeliva, ubikaci mužstva, místnost pro radiostanici, stanoviště velitele objektu, WC a umývárnu, sklady proviantu a nářadí — a mechanismus padacích vrat.
Plíce celé tvrze
Vchodový objekt měl ještě jednu zásadní roli: zásoboval čerstvým vzduchem celou tvrz. Ve vstupní chodbičce pro pěší bylo umístěno sání pro centrální filtrovnu v podzemí.
Zajímavější je ale běžný provoz. Za normálního stavu — a to dokonce i ve chvíli, kdy by čelní sruby tvrze už bojovaly s nepřítelem — se ve vjezdu zavírala pouze první mřížová vrata a obojí pancéřová vrata zůstávala otevřená. Provozem ventilátorů a exhaustorů po celé tvrzi totiž v podzemí vznikal lehký průvan, který vjezdem vtahoval dovnitř dostatek čerstvého vzduchu.
Na objektu byla naopak řada výdechů zkaženého vzduchu z vlastního srubu i z podzemí — ocelolitinové trubky nad strop, stěnové průduchy s krycí mříží nebo ocelolitinové ventilační zvony.
Přístupová cesta
Prostor před vchodovým srubem měl být plošina se spádem 1 % a maximálním poloměrem 20 m, což zajišťovalo plynulé vjíždění a vyjíždění automobilů. Navazovala příjezdová silnice o maximálním spádu 7 % a šířce 6,5 m (dvouproudová) nebo 4,5 m (jednoproudová).
Pět vybetonovaných
Do září 1938 se podařilo vybetonovat pět vchodových objektů:
| Objekt | Tvrz | Napojení na podzemí |
|---|---|---|
| MO-S 41 „Nad Valchou” | Smolkov | — |
| K-S 12a „U rybníčku” | Hůrka | svážnice |
| K-S 22a | Bouda | svážnice |
| K-S 43a „Na sekyře” | Adam | přímá chodba |
| R-S 79a „U silnice” | Hanička | výtahová šachta |
U tvrzí Šibenice, Skutina, Stachelberg a Dobrošov došlo alespoň k provedení výkopu; na Stachelbergu byla navíc proražena štola do podzemí v místě, kde měl vchodový objekt stát.
Jak to vypadalo doopravdy
Vybetonováno ještě neznamená hotovo. Svobodník Josef Glosse, který sloužil na K-S 22a na Boudě, popsal září 1938 takto:
„Byly dohotoveny veškeré terénní úpravy kolem objektu, ale v podzemí tvrze se nadále pracovalo na elektrorozvodech, instalatérských pracích a dalších věcech. Přes Portál se stále pohybovalo mnoho dělníků a techniků, kteří museli mít průkazky opravňující ke vstupu do podzemí. Do našeho odchodu z tvrze se nepodařilo instalovat ani jedny z vrat do Portálu, ani první mřížová vrata. Vchod jsme měli provizorně uzavřený prkennými vraty, aby se z něho nestal průchodák, a tak měli strážní lepší přehled o pohybu ven a dovnitř. V září také ženisté na Portál přivezli a osadili dva pancéřové zvony. (…) Podlážky do nich namontovány nebyly a začalo se pracovat na dřevěných. Nebyly ani periskopy do zvonů.”
Vjezd vchodového objektu Haničky R-S 79a byl na přelomu let 1938 a 1939 rovněž provizorně zakrytý prkny.
Šestitunová pancéřová vrata schopná zastavit tankový kanon tedy v roce 1938 na žádné československé tvrzi nestála.
Kde si to prohlédnout dnes
Vchodový objekt K-S 22a tvrze Bouda prošel rozsáhlou rekonstrukcí. V roce 2021 byla dokončena oprava a izolace střechy, nataženy omítky, osazeny tvarově přesné repliky zvonů, střílny těžkého kulometu, granátových skluzů, pancéřových dveří ve vchodu pro pěší i posuvných vrat ve vjezdu. Upraven byl i okolní terén — celek z velké části odpovídá stavu z roku 1938. Je to nejlepší místo, kde si lze udělat představu, jak měla brána do tvrze vypadat.
Na Hůrce zase funguje svážnice, jejíž mechanismus byl v poválečném období s drobnými úpravami vyroben podle původních plánů a v tvrzi pak sloužil dlouhá desetiletí.
Zdroj: Suchánek, Jiří: Čs. opevnění 1935–1938 — Dělostřelecké tvrze. Extra Publishing, Brno 2024. Text zpracován vlastními slovy; fotografie z knihy nepřebíráme.
Naposledy aktualizováno: 8. srpna 2026