Tvrz Bouda

Jméno

Tvrz byla původně vedena pod německým názvem Baudenkoppe podle kóty. Počátkem roku 1938 z ní ŘOP udělalo Boudu — jeden z mála případů, kdy nové české jméno prostě přeložilo to staré. Ve zvláštním útvaru hraničářského pluku 19 nesla zkratku „Ba”.

Výstavba

Stavba byla zahájena 1. října 1936 jako pátá a poslední z první vlny tvrzí. Zakázku provedla firma Ing. Zdenko Kruliš, jejíž stavební baráky později posloužily jako kanceláře velitelství i jako ubytování osádky — v samotných srubech se totiž kvůli vlhku ze zrajícího betonu nedalo dlouhodobě spát.

Hluboká průzkumná sonda z podzimu 1935 dosáhla 21 m. Podplukovník Špalek k ní hlásil, že „vodu stačí vybrat těžními okovy” a že po nasazení třetí směny bude hotová za pět až šest týdnů.

Do září 1938 byla Bouda stavebně dokončena. Cena: pět mrtvých dělníků — spolu se Smolkovem nejvyšší počet obětí ze všech tvrzí.

Objekty

Objekt	Typ	Poznámka
K-S 21	tvrzový pěchotní srub	dvě dvojčata těžkých kulometů vz. 37 + kulomet vz. 26; ochranný příkop hluboký 250 cm, nouzový východ 90 × 100 cm
K-S 22	objekt pro otočnou a výsuvnou dělostřeleckou věž	jediný objekt svého druhu s dochovanou otevřenou šachtou
K-S 22a	vchodový objekt	napojení na podzemí svážnicí o sklonu 25 %
K-S 23	tvrzový pěchotní srub	zcela zapuštěn do terénu, zbraně pouze pod pancířem, bez nouzového východu
K-S 24	tvrzový pěchotní srub	nouzový východ řešen jako běžný vchod izolovaného srubu — sloužil k ústupu mužstva z podzemních kasáren

Tvrz bez dělostřeleckého srubu

Bouda je mezi československými tvrzemi výjimkou: nemá dělostřelecký srub. Veškeré pevnostní dělostřelectvo měla soustředit do jediné otočné a výsuvné věže v objektu K-S 22 s dvojčetem 10cm houfnic vz. 38 a kruhovým palebným vějířem. Na začátku dubna 1936 taktická komise dokonce navrhovala přidat na Boudu druhou věž; k realizaci nedošlo.

Praktický důsledek: zatímco Hůrka, Adam, Smolkov a Hanička dostaly v roce 1938 alespoň improvizovanou baterii 7,5cm horských kanonů vz. 15 v ochranném příkopu dělostřeleckého srubu, Bouda neměla kam ji postavit. V září 1938 byla tedy bez jakéhokoli pevnostního dělostřelectva.

První sál muničního skladu M1 měl pojmout 6 000 dělostřeleckých granátů ráže 10 cm pro dvojče houfnic ve věži; každý ze dvou sálů skladiště M2 u šachty objektu K-S 22 pak dalších 2 601 granátů.

Vyrovnávací šachta — jediná realizovaná

Podzemí tvrze leželo zpravidla v jedné výškové úrovni. Terén na Boudě to neumožnil, a tak zde vznikla jako jediná ze všech stavebně dokončených tvrzí vyrovnávací šachta se schodištěm a nákladním výtahem. Je 14 m hluboká a má 74 schodů; zajišťuje přístup k pěchotním srubům K-S 21 a K-S 23. Použití vyrovnávací šachty bylo plánováno ještě na tvrzi Poustka, k jejíž stavbě už nedošlo.

Bouda měla také tajný nouzový východ — soustavu dvou šachet se stupačkami, v nichž se přesýpal štěrk tvořící dočasnou uzávěru. Ústil na povrchu mezi tvrzovými objekty a musel být důkladně zamaskován.

Osádka

Válečná osádka měla čítat 316 osob — 21 důstojníků, 8 rotmistrů a 287 mužů. K tomu je nutné připočíst pěchotu ubytovanou v podzemí, která měla vést obranný boj na povrchu tvrze.

Osádku tvořil zvláštní útvar „Ba” zřízený v polovině května 1938 u hraničářského pluku 19, od 25. června 1938 přeznačený na V. prapor hraničářského pluku 19. Velel mu major pěchoty Jan Špale se sídlem v Těchoníně; po únoru 1948 byl „pouze” propuštěn z armády pro nespolehlivost.

Svobodník Josef Glosse, který sloužil na vchodovém objektu K-S 22a, popsal stav v září 1938 bez příkras: „Do našeho odchodu z tvrze se nepodařilo instalovat ani jedny z vrat do Portálu, ani první mřížová vrata. Vchod jsme měli provizorně uzavřený prkennými vraty, aby se z něho nestal průchodák. (…) V září ženisté na Portál přivezli a osadili dva pancéřové zvony. Podlážky do nich namontovány nebyly. (…) Nebyly ani periskopy do zvonů.”

Filtrovna nebyla vybavena, i když v některých částech podzemí už byly instalovány rozvody vzduchotechniky.

Po Mnichovu

Vojín František Volf vzpomínal na evakuaci: „Muselo se začít vyklízet podzemí. (…) Měli jsme na to sedm dní. Kdo měl ruce a nohy zdravé, jen skončil strážní směnu, nastoupil na odsun střeliva a odmontovávání zbraní.” Co se odvézt nestihlo, vojáci ničili: „Strážní směny s dvoukilovými kladivy chodily po podzemních chodbách a kdejakou elektrickou konzolu rozflákaly. Těžké a lítostivé bylo ničení vodovodních rozvodů.”

Němci na Boudě pálili granáty ráže 21 cm na objekty K-S 21 a K-S 22, na K-S 24 odpálili nálož v revizní šachtě kanalizace — celý objekt byl odtržen od základů a posunut asi o 50 cm. Na začátku hlavní galerie testovali systém posuvných vrat, který nakonec postřelováním zničili. Za války v podzemí vybudovali posuvné železobetonové uzávěry.

Zvony a kopule, které přečkaly okupaci, vytrhal v polovině 50. let národní podnik Kovošrot.

Po válce

• Březen–květen 1948 — vyklízecí práce stavební roty ŘOP. Odstřeleny okupační železobetonové uzávěry, hlavní galerie v délce 25 m zpevněna výdřevou
• Květen 1949 – 21. duben 1950 — rekonstrukce a dostavba na muniční sklad za asi 24,5 milionu Kč, prováděla firma Baraba, Praha (znárodněná společnost Ing. Zdenko Kruliš). Dobetonován vážně poškozený vstupní objekt K-S 22a, rekonstruována svážnice včetně položení kolejí, opravena hlavní galerie. Podle záměru se měla tvrz rozšířit o 11 nových sálů o ploše 5 000 m² — zahájen byl výlom jen dvou, pak práce z finančních důvodů skončily
• 1961 — inspekce za účelem přestavby na chráněné pracoviště konstatovala, že „objekt je rozrušený, mokrý s porušeným odvodněním” a že rekonstrukční náklady by byly značné. Vybrány byly Adam a Hůrka

Dnešní stav

Od roku 1990 je Bouda muzeem, které provozuje Společnost přátel československého opevnění. Patří k nejautentičtějším pevnostním expozicím u nás.

Co na prohlídce uvidíte:

• Vchodový objekt K-S 22a po rozsáhlé rekonstrukci — v roce 2021 byla dokončena oprava a izolace střechy, nataženy omítky, osazeny tvarově přesné repliky zvonů, střílny těžkého kulometu, granátových skluzů, pancéřových dveří ve vchodu pro pěší i posuvných vrat ve vjezdu. Celek z velké části odpovídá stavu z roku 1938
• Model dělostřelecké otočné a výsuvné věže v měřítku 1:10 ve skladišti M3 objektu K-S 22 — od roku 2023. Přes 1 000 kg vážící pohyblivý exponát převážně z oceli simuluje skutečnou činnost objektu v boji
• Zakřivení hlavní galerie před kasárenskými sály — konstrukční opatření proti přímému postřelování kasáren nepřítelem, který by pronikl od vchodového srubu
• Laborační místnost pěchoty naproti sálům M1, vybavená přibližně tak, jak mohla vypadat po dokončení
• Vyrovnávací šachta a nedokončená směrová štola poválečné skladovací haly, dnes upravená na expozici ražby podzemí
• Kasárenský sál č. 4 s maketou ubytovací místnosti s třípatrovými postelemi

Aktuální otevírací dobu najdete na tvrzbouda.cz.

Průzkum příjezdu, 25. srpna 1935

Přístupová cesta k tvrzi, tehdy ještě vedené pod jménem Baudenkoppe, byla poprvé prověřena 25. srpna 1935 při průzkumu cest v prostoru Králíky – Můckenberg, který provedlo taktické oddělení ŘOP podle mapy 1 : 75 000 (čj. 5991 taj. hl. št. ŘOP 1935). Zpráva je u Boudy nejpříznivější ze všech králických tvrzí:

„Cesta 847 Baudenkoppe – Těchonín je rovněž úplně skrytá proti pozorování i palbě nepř. Bude pravděpodobně možno využíti lesní cesty z Těchonína přes 615 směrem na Baudenkoppe.“

Komise v prosinci 1935

Taktickotechnická komise, která tvrze objela ve dnech 9. a 10. prosince 1935, posuzovala u Boudy několik variant. Alternativa navržená pplk. Ing. Špalkem využívala cestu obcí Těchonín asi 500 m východně od kostela, odkud trasa přecházela na severní břeh potoka tekoucího od východu přes kotu 615. Podle průzkumu terénu by „tato trasa vyhovovala nejlépe taktickým požadavkům, ježto by byla zaříznuta do jižního svahu hřbetu Hejnov – Baudenkoppe“.

Narazilo se ovšem na peníze: cesta v této trase by při šířce 6 m vyžadovala značného nákladu, a tak se uvažovalo, že by byla vybudována jen 3 m široká, jednosměrná, s výhybnami vzdálenými od sebe podle viditelnosti. U další alternativy vedené údolím komise připustila, že spád místy překračuje 7 %, ale „v tomto výjimečném případě bude lze připustiti i spád do 8 a 1/2 %“, a uložila pplk. Špalkovi variantu proměřit.

V širším plánu komunikací opevněného prostoru Orlické hory – Šerák se s Boudou počítalo i u rokádních cest: z Těchonína bylo nutné upravit neudržovanou vozovku přes kotu 615 a dále lesní cestu vedoucí jižně od Baudenkoppe až k silnici od Lichkova.

Zápis komise podepsali v Králíkách 10. prosince 1935 pplk. stav. Josef Hubálek, plk. Bruno Sklenovský a plk. žen. Jan Čermák.

Archivní podklady: VÚA–VHA Praha, f. ŘOP, sign. 1935/5/2-4, s. 32 a 34, a sign. 1935/5/2-3–2/7, s. 18–19.

Rozpracovanost „Baudenkoppe” k 21. říjnu 1935

Rok před zahájením stavby figurovala Bouda ve spisech ŘOP pod krycím jménem Baudenkoppe a tvořily ji objekty 21, 22, 23 a 24. Zpráva o přehlídce prací v úseku Králíky, sepsaná ke stavu 21. října 1935, ukazuje, že tvrz byla připravena jen zpola: tachymetrické plány všech čtyř objektů už hotové byly, plán palby naopak u Baudenkoppe zatím chyběl — jako jediné z králických tvrzí. Jeho dokončení dostal za úkol npor. Ing. Vladimír Resner společně s kpt. Marcelem Forcevillem z francouzské vojenské mise; komise na to počítala tři dny.

Práce v terénu tehdy dobíhaly v závodě s počasím. Na sousední Haničce už 21. října padal sníh a komise navrhla celou králickou podskupinu zlikvidovat k 9. listopadu; náčelník hlavního štábu pak termín posunul nejdéle do konce listopadu 1935. O sondách na Baudenkoppe hlášení uvádí, že na kopcích zůstal sníh, který roztál přes 27. a 28. října — vrty tak zaplavila voda a hloubení hlubokých sond bylo koncem října zastaveno.

Archivní podklady: VÚA–VHA Praha, f. ŘOP, sign. 1935/41/2/2 (čj. 6210/dův. hl. št. ŘOP 1935), s. 2–3, 7 a 10.

Zdroje a literatura

• Suchánek, J.: Čs. opevnění 1935–1938 — Dělostřelecké tvrze. Extra Publishing, Brno 2024
• Ráboň, M. – Svoboda, T. – Čermák, L.: Dělostřelecká tvrz Bouda z let 1935–1938. Brno–Náchod 1996
• Muzeum Tvrz Bouda — tvrzbouda.cz
• VÚA–VHA Praha, f. Ředitelství opevňovacích prací, sign. 1935/5/2-3 – 2/7 a 1935/5/2-4

Naposledy aktualizováno: 8. srpna 2026