Tvrz Hanička

Výstavba

Stavba byla zahájena 14. září 1936 firmou Ing. Bedřich Hlava. Hanička nahradila původně plánovanou, ale nikdy nevyprojektovanou tvrz Bartošovice.

Do září 1938 byla tvrz stavebně dokončena. Stavba si vyžádala tři dělnické životy.

Při hloubení štoly pod pěchotním srubem R-S 80 „U potůčku” dělníci narazili na tak vydatný pramen, že zaplavil celý pracovní prostor a nepomohly ani nasazené pumpy. Situaci vyřešilo až proražení odvodňovací štoly.

Objekty

Objekt	Typ	Poznámka
R-S 76 „U lomu”	tvrzový pěchotní srub	vybetonován v září 1937, osádka 27 mužů; tři pancéřové prvky — kopule pro dvojče těžkých kulometů, dělostřelecký pozorovací zvon a zvon pro pozorování a lehký kulomet
R-S 77 „U pozorovatelny”	tvrzový pěchotní srub	s dělostřeleckým pozorovacím zvonem
R-S 78 „Na pasece”	objekt pro otočnou a výsuvnou dělostřeleckou věž	věž nebyla nikdy vyrobena
R-S 79 „Na mýtině”	dělostřelecký srub	tři střílny pro houfnice, dva zvony pro lehký kulomet + střílna pro tutéž zbraň pod betonem
R-S 79a „U silnice”	vchodový objekt	napojení na podzemí výtahovou šachtou se dvěma nákladními výtahy
R-S 80 „U potůčku”	tvrzový pěchotní srub	vydatný pramen při ražbě šachty

Ve prospěch Haničky pracovala navíc samostatná izolovaná dělostřelecká pozorovatelna R-S 91 „Vrchol” na Komářím vrchu — dvoupodlažní objekt III. stupně odolnosti s pozorovacím zvonem s výhledem na Orlické Záhoří a Černou Vodu a s pěchotním zvonem pro kruhovou obranu blízkého okolí. Oba zvony byly později vytrhány.

Pozorovatelna, kterou si osádka postavila sama

Velení tvrze nebylo spokojeno s výhledy z pozorovacích zvonů na R-S 76 a R-S 77 a požádalo ŘOP o předsunutou dělostřeleckou pozorovatelnu. Souhlas z konce června 1938 byl podmíněn tím, že si ji osádka postaví vlastními silami z materiálu dostupného na staveništi.

Asi 350 m východně od R-S 77 tak na okraji lesa vyrostl okop o rozměrech 220 × 200 cm a hloubce 200 cm, v jehož přední části byl výklenek se třemi nesouměrnými průzory. Betonové stěny mají kolem 30 cm, shora vojáci okop překryli kulatinou a obsypali zeminou. Do týla vedl asi 18 m dlouhý spojovací zákop umožňující bezpečný ústup do lesa. Obranu zajišťovaly dva nedaleké okopy pro lehké kulomety, spojení s tvrzí pozemní linka.

Výzbroj v září 1938

Hlavní zbraň — 10cm houfnice vz. 38 — nebyla vyrobena. Dělostřelecký srub R-S 79 měl dostat improvizovanou baterii tří 7,5cm horských kanonů vz. 15, ale komise při průzkumu zjistila, že v ochranném příkopu by děla kvůli probíhajícím betonářským pracím neměla dostatečný výstřel. Baterie proto skončila v týlu za objektem.

Objekt R-S 78 „Na pasece” čekal na otočnou a výsuvnou věž, která nebyla dokončena ani jako prototyp.

Osádka a zásoby

Osádku tvořil zvláštní útvar „H” zřízený v polovině května 1938 u hraničářského pluku 19, od 25. června 1938 přeznačený na VII. prapor hraničářského pluku 19 se sídlem v Rokytnici v Orlických horách. Velel mu major pěchoty Jaroslav Novák.

Novákův poválečný osud byl podobně smutný jako u ostatních velitelů tvrzí: v květnu 1953 jej zatkla StB a byl odsouzen na 10 let pro údajnou vlastizradu. Rozsudek byl zrušen, vyšší vojenský soud v Praze jej pak poslal na čtyři roky za mříže pro neoznámení trestného činu. Propuštěn byl v květnu 1955 na amnestii prezidenta republiky.

Právě z Haničky se dochoval nejlepší doklad o tom, jaké zásoby se ve tvrzi měly skladovat. V červnu 1938 ŘOP pro prozatímní osádku čítající 169 osob opatřilo mimo jiné 2 500 kávovinových konzerv, 1 185 kg sucharového chleba, 510 konzerv polévek (hovězí, hrachová, hrachová s rýží), přes 2 000 dávek masových konzerv včetně Székely guláše a uzeného se zelím, 118 kg čokolády, 140 kg kostkového cukru, 235 kg ovocného kompotu, 94 krabic kyselých okurek, 120 l rumu, 25 600 cigaret „Zora”, 340 doutníků, 250 balíčků dýmkového tabáku, 500 krabiček zápalek, 12 kg mýdla a 25,5 kg svíček.

Po Mnichovu

Němci na Haničce testovali podkaliberní protibetonové střely Röchling. Pancéřové zvony a kopule byly vytrhány — část během okupace, zbytek v polovině 50. let národním podnikem Kovošrot.

Akce KAHAN

Hanička má mezi československými tvrzemi jedinečné postavení: jako jediná se dočkala skutečné státní přestavby ve 20. století.

• 1969 — tvrz je zpřístupněna veřejnosti. Na vzniku informační brožury se podílel bývalý důstojník ŘOP Ing. Josef Hubálek. Na tvrzi působila skupina průvodců, před vchodovým srubem stála provozní budova. Popularita rostla, mířilo sem stále víc turistů
• 1975 — objekty přebírá do užívání federální ministerstvo vnitra a celý areál uzavírá
• 1978 — studie na přestavbu: hotový objekt měl odolávat tlakové vlně a všem druhotným účinkům jaderného výbuchu, bojovým chemickým i biologickým zbraním, přímým zásahům konvenčních zbraní do stanovené ráže a účinkům neutronové pumy
• 1979 — zahájena přestavba na válečné kryté pracoviště pod krycím jménem KAHAN. Autonomnost 7 dnů, s doplňováním zásob asi 50 dnů; kapacita zhruba 200 osob včetně provozní skupiny
• Projekt byl rozvržen do tří etap: KAHAN 1, KAHAN 2 a KAHAN 2 – rozšíření, s ukončením až v první polovině 90. let. K dokončení nikdy nedošlo, byť práce pokračovaly ještě krátce po pádu režimu
• 1995 — tvrz je znovu zpřístupněna veřejnosti

Dochovaly se plány z přestavby — mimo jiné půdorys horního patra dělostřeleckého srubu R-S 79 „Na mýtině” a řez objektem pro věž R-S 78 „Na pasece”, s červeně vyznačenými částmi, které měly být dostavěny a dobetonovány.

Dnešní stav

Hanička je dnes muzeem města Rokytnice v Orlických horách. Prohlídka představuje dvě vrstvy najednou: původní pevnostní stavbu z 30. let a stopy přestavby z éry studené války. Jde o jediný příklad adaptace čs. opevnění na podmínky jaderné éry, který lze v ČR navštívit.

Aktuální otevírací dobu najdete na hanicka.cz.

Film

Na Haničce se v roce 1972 natáčel film Dny zrady Otakara Vávry. Pro potřeby filmu byly do dělostřeleckého srubu instalovány dvě makety pevnostních houfnic; po uzavření tvrze v roce 1975 putovaly na Dobrošov, kde jsou k vidění dodnes.

V roce 1968 vznikl na Haničce (spolu s Boudou a Dobrošovem) dokument Pozůstalost 1938 — tvůrci přivezli bývalé obránce a budovatele pevností zpět na místa jejich působení. Mezi nimi i velitele tvrze Hanička Jaroslava Nováka. Kvůli srpnu 1968 byl snímek záhy stažen a na desítky let se zařadil mezi „trezorové” filmy.

Kudy do tvrze: přeložení vchodu kvůli podélné palbě, 1935

Ještě než se na Haničce začalo stavět, prozkoumalo taktické oddělení ŘOP dne 25. srpna 1935 cesty v prostoru Králíky – Můckenberg. Přirozenou trasou k budoucí tvrzi bylo údolí Horní Rokytnice: polní cesta vedla z valné části po východní straně údolí a podle zprávy ji „bude možno použíti k vybudování silnice pro stálé opevnění“. Cesta byla navíc „úplně skrytá proti pozorování nepř. z prostoru 891 Schwarzer Berg a ze hřbetu Hoch Erlitzer Kamm“.

Háček byl jinde. Průzkumníci upozornili, že průběh cesty lesem Oberwald sice vypadá skrytě, protože vede vysokým lesem, ale „je možné, že nepř. děl. umístěné v prostoru Rosenthal – Heu B. 675 – Schwarzer B. a v údolí Divoké Orlice mohlo by prováděti palbu zabraňovací přímo podélně na úsek cesty: Prostor tvrze Hanička – háj. na s. okraji Hor. Rokytnice.“ Z toho plynul jednoznačný závěr:

„Vchod do této tvrze bude proto museti býti řešen mimo řečenou lesní cestu – pravděpodobně v prostoru l od Oberwald.“

Alternativa vedená údolím od kříže asi 300 m severně od Panského Pole byla také zvážena a zamítnuta ze dvou důvodů: silnice jižně od koty 689 na jižním okraji Horní Rokytnice je vidět ze hřbetu Hoch Erlitzer Kamm a „údolí je blízko host. Hanička, kde jsou již umístěny pěch. sruby“ — nepřátelská palba mířená na tento prostor by tedy zasáhla i údolí s příjezdovou cestou.

Komise v prosinci 1935

K definitivnímu rozhodnutí došla taktickotechnická komise při průzkumu příjezdných cest do tvrzí ve dnech 9. a 10. prosince 1935. Zápis konstatuje, že příjezdnou cestu do tvrze „není možno voliti jinak, než údolím potoka protékajícího Hor. Rokytnici“. Trasa vytyčená pplk. Ing. Špalkem využívala částečně stávající cestu na západním břehu potoka, komise ale z taktických důvodů rozhodla vést cestu po východním břehu, aby byla lépe chráněna proti dělostřeleckým palbám směřujícím všeobecně od východu z prostoru Divoké Orlice. Stoupání příjezdné cesty nemělo překročit 7 %.

Rozhodnutí opřela komise o výpočet, který je pod zápisem uveden v poznámce: při průměrném sklonu svahu hřbetu asi 20 % by k zasažení plochy 240 × 60 m na svahu bylo třeba 58 ran ze sta a k zasažení šestimetrové silnice 1,5 % ran, kdežto u téže plochy na dně údolí 90 ran ze sta a k zasažení silnice 3 % ran. Závěr: „Umístění silnice na svahu s hlediska možnosti paleb nepř. dělostřelectva je zhruba o 50 % výhodnější.“

Zápis podepsali v Králíkách 10. prosince 1935 pplk. stav. Josef Hubálek, plk. Bruno Sklenovský a plk. žen. Jan Čermák.

Archivní podklady: VÚA–VHA Praha, f. ŘOP, sign. 1935/5/2-4, s. 34 (zpráva o průzkumu z 25. 8. 1935, čj. 5991 taj. hl. št. ŘOP 1935) a sign. 1935/5/2-3–2/7, s. 18 (zápis komise z 9.–10. 12. 1935).

Měřické práce na Haničce na podzim 1935

Na Haničce se tehdy pracovalo v číslech, ne ve jménech: tvrz tvořily objekty 75 až 80, přičemž 79a byl vchod. Zpráva o přehlídce prací v úseku Králíky ze 21. října 1935 shrnuje stav takto — polygon byl změřen a vynesen, objekty 76 až 80 byly změřené, ale zatím jen v zápisnících, a neztachymetrován zůstával vchod 79a a objekt 75 s odvodněním. Tachymetrování mělo být hotové kolem 26. října, vynesení asi 6 000 bodů si žádalo dalších zhruba dvanáct dní a plán palby ještě asi deset.

Měření vedly čtyři podskupiny, každá s vlastním úsekem práce: npor. Ing. Bedřicha Kubce, škpt. Ing. Sirotka, npor. Jaroslava Jeništy a npor. Vladimíra Brože. Nad nimi stála ženijní skupina mjr. žen. Františka Bláhy v Žamberku, podřízená Ženijnímu skupinovému velitelství III v Králíkách.

Rozkaz, který se neposlechl

Jak se na Haničce pracovalo, prozrazuje důvěrný rozkaz ŽSV III z 20. října 1935, jímž velitel pplk. Ing. Špalek přesunul do Žamberka celou podskupinu Ing. Dvořáka a přidělil ji npor. Kubcovi právě pro Haničku — s výslovnou podmínkou, že „podskupina nesmí býti trhána”. Zároveň trval na tom, že každá ze čtyř podskupin musí kancelářsky zpracovat vlastní měření, jinak „z toho vznikne neodborný chaos”.

Za polygon odpovídal osobně npor. Kubec a Špalek k tomu připojil poznámku, která je pro atmosféru podzimu 1935 příznačná:

„…polygon v celém rozsahu mohl býti již hotov, kdyby bylo bývalo poslechnuto rozkazu a započato s rozšiřováním polygonu hned a ne teprve 7/10.”

Práce v terénu ukončilo počasí: 21. října 1935 na Haničce padal sníh a komise navrhla obě podskupiny zlikvidovat k 9. listopadu. Pro dokončení plánu palby Haničky, který bylo nutné zkontrolovat ještě v terénu, měli v Žamberku zůstat jen mjr. Bláha a npor. Kubec s nejnutnějším personálem.

Archivní podklady: VÚA–VHA Praha, f. ŘOP, sign. 1935/41/2/2 (čj. 6210/dův. hl. št. ŘOP 1935), s. 2–3 a 5, a sign. 1935/46 (čj. 1.095 a 1.097/dův. 1935 ŽSV III), s. 20–22.

Zdroje a literatura

• Suchánek, J.: Čs. opevnění 1935–1938 — Dělostřelecké tvrze. Extra Publishing, Brno 2024
• Ráboň, M. a kol.: Dělostřelecká tvrz Hanička z let 1936–1938
• VÚA–VHA Praha, f. Ředitelství opevňovacích prací, sign. 1935/5/2-3 – 2/7 a 1935/5/2-4
• Muzeum Tvrz Hanička — hanicka.cz

Naposledy aktualizováno: 8. srpna 2026