„Otočné věže jsou první základní složkou dělostřelectva každé tvrze. V určitých případech nahrazují dělostřelecké sruby, když pro tyto nelze nalézti vhodné umístění a nepřítel by mohl ostřelovati přímo odkryté střílny.”
— Všeobecné zásady a složky stálého opevnění, ŘOP 1939
Zatímco dělostřelecký srub střílel jen do jednoho směru, otočná a výsuvná dělostřelecká věž měla pokrýt plných 360°. Byla to nejambicióznější součást celého československého opevnění — a zároveň ta, která zůstala nejdál od dokončení.
Co měla věž umět
Hlavní úkol: daleké čelní palby do předpolí pevnostní linie — na nástupní prostory nepřítele, komunikace a infrastrukturu. Vedle toho měla vytvářet vedlejší nebo zesilovat hlavní palebné přehrady a vést protibaterijní činnost. V krajním případě dokázala tříštivými granáty postřelovat i samotnou pevnostní linii v místech bezprostředně ohrožovaných nepřátelskou pěchotou.
Zvláštností těchto objektů je, že železobetonová část tvořila „jen” prostor pro osazení vlastní pancéřové věže a jejího zázemí. Hlavní hodnota objektu byla v oceli, ne v betonu.
3,5 metru betonu navíc
Objekty pro věž se budovaly zpravidla nedaleko nejvyšší kóty na povrchu tvrze, aby se dal plně využít jejich kruhový palebný vějíř. Takto exponované umístění ale znamenalo, že by objekt nepřítel snadno pozoroval a bezpochyby vystavil těžkému ostřelování i bombardování.
Konstruktéři proto nad rámec IV. stupně odolnosti zesílili obvodové stěny objektu na 3,5 m železobetonu — nejvíc ze všech objektů čs. opevnění.
U prvních tvrzí nebyly sruby pro výsuvnou dělovou věž součástí původního zadání a budovaly se až dodatečně včetně příslušného podzemí. U tvrzí zadávaných v letech 1937–1938 se s nimi počítalo od začátku.
Technické parametry
Krycí označení věže bylo RO.
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Výzbroj | dvojče 10cm houfnic vz. 38 |
| Palebný vějíř | 360° |
| Předpancíř (pevný, zabetonovaný) | tloušťka 175–450 mm, zapuštěn 2,5 m od stropu objektu; sám váží 160 t |
| Pancéřový vrchlík (pohyblivý) | 350 mm |
| Svislý pancéřový válec | stěna 300 mm, s hermeticky uzavřenou střílnou pro houfnice |
| Přídavný pancíř | v horní polovině bojového prostoru — zachycoval fragmenty odštěpené z hlavního pancíře při přímém zásahu |
| Odolnost | přímé zásahy granátů až do ráže 420 mm a leteckých pum do 1 000 kg |
| Celková hmotnost | ~442,9 t — z toho 125 t pohyblivá část, 125 t protizávaží, ~192,9 t pevné části |
| Vysunutí / zasunutí | 70 cm za 7 vteřin elektromotorem; ručně asi 90 vteřin |
| Muniční výtahy | 2× — motoricky 30 nábojů/min, ručně 8–9 |
| Dotace munice | 12 000 ran — 6 000 v M1, 5 202 v M2, 798 v příručním M3 |
| Osádka | 54 mužů — 2 důstojníci, 2 rotmistři, 13 poddůstojníků, 36 vojínů |
Pod předpancířem se nacházel průlezný prostor sloužící ke kontrole a čištění horního vedení věže a drážky mezi věží a předpancířem.
Jak byla věž uspořádána
Horní (bojové) patro věže: střelecká místnost s dvojčetem houfnic, odměrová stupnice, pohotovostní zásoba munice, jedno ze zařízení pro ovládání náměru zbraně a odměru věže. Obsluha se pohybovala po pracovní plošině, která byla pro nabíječe výškově stavitelná, takže měli stále stejnou pozici i při měnícím se náměru zbraní. Ústředním nosným sloupem procházel tobogán, kterým padaly vystřelené nábojnice do plynotěsné místnosti v dolní části srubu.
Střední patro věže: plošina s mechanismem vysouvání a dvě odměrové stupnice. Ve výklencích po stranách železobetonových obvodových stěn bylo bojové stanoviště velitele a dva příruční sklady munice. Zde byly i dolní stanice obou muničních výtahů.
Dolní část věže: vodicí mechanismus otáčení a protizávaží spojené ocelovými lany s nosným křížem, na kterém spočívalo hlavní ložisko věže. Ve spuštěné a zasunuté poloze měla být věž jištěna závorami ovládanými velitelem srubu — kvůli stabilitě při přímém zásahu granátem velké ráže.
Samotný železobetonový objekt měl dvě patra. Horní odpovídalo výškově střednímu patru věže a ústila do něj šachta z podzemí se schodištěm a jednokabinovým nákladním výtahem; obsahovalo sklad munice M3, místnost pro laboraci, nádrž na vodu a u některých objektů vstup do šachty pěchotního zvonu. Spodní patro mělo stejný půdorys: filtrovna, stanoviště velitele objektu, umývárna, toaleta, sklad proviantu a ubikace několika poddůstojníků a vojínů.
Pět objektů, nula věží
Do září 1938 se plzeňské Škodovce nepodařilo dokončit ani jednu dělostřeleckou věž. V továrních halách byly v tu dobu jen dva rozpracované prototypy objednané armádou v srpnu 1937.
Sruby pro věž byly dokončeny na pěti tvrzích:
| Objekt | Tvrz |
|---|---|
| MO-S 38 „V lese” | Smolkov |
| K-S 12 „Na kótě” | Hůrka |
| K-S 22 | Bouda |
| K-S 42 „Trigonometr” | Adam |
| R-S 78 „Na pasece” | Hanička |
Některé ocelové součásti věže — například odpadovou rouru pro nábojnice nebo kotevní železa — bylo třeba do objektů zabetonovat. Škodovy závody je proto odesílaly na staveniště samostatně už v březnu a dubnu 1938.
Všechny vyprojektované tvrze měly mít jednu dělostřeleckou otočnou věž. Výjimkou byl Stachelberg (Ježová hora), kde se měly nacházet hned dvě.
Minometná věž, která se cestou stala kopulí
První úvahy o minometné výzbroji v pohyblivém pancéřovém prvku se objevily už v roce 1935. Úkolem takové zbraně bylo „stříleti do hluchých prostorů v předpolí a na křídlech tvrzí, kam nemohou působiti dělostřelecké věže ani sruby” — zejména v hornatém prostředí. A pokud by se nepřátelští vojáci dostali do těsné blízkosti pevnostních objektů, mohly by minomety vést palbu přímo na ně, bez rizika jejich poškození.
Projekt se ale postupně třikrát zjednodušoval:
| Fáze | Datum | Podoba | Proč se změnila |
|---|---|---|---|
| 1 | září 1937 | G/RO — otočná a výsuvná věž s dvojčetem 9cm minometů, pevný náměr 45° | ŘOP ji označilo za příliš mohutnou, technicky komplikovanou a neúnosně finančně nákladnou |
| 2 | březen 1938 | zrušeno vysouvání — věž jen otočná, ústí hlavní chráněno vysouvací pancéřovou deskou | přezbrojení na větší ráži si vyžádalo další přepracování |
| 3 | léto–podzim 1938 | zrušeno i otáčení věže → vznikla minometná kopule G/JA; výzbroj 12cm minomety B-12 | konečná varianta |
Rozdíl mezi věží a kopulí je zásadní: u věžové varianty se v zabetonovaném předpancíři otáčela na nosném sloupu celá střelecká místnost se zbraněmi, výtahy i zařízením. U kopule šlo o pevně zabetonovaný pancéřový prvek, jehož otočnou část tvořil pouze vrchlík kopule a lafeta s plošinou pro obsluhu.
ŘOP nechalo v březnu 1938 vyrobit dřevěnou maketu minometné věže v reálné velikosti — v té době už ale probíhala jednání o přezbrojení na větší ráži.
Parametry minometné kopule G/JA
Podle posledního návrhu z poloviny října 1938:
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Předpancíř | 154,5 t ze speciální oceli, ve čtyřech dílech (jeden odlišný — ukrýval prostor pro průlez z nižšího patra) |
| Nejsilnější stěna předpancíře | 470 mm + 20mm přídavný pancíř zevnitř v horní třetině |
| Výzbroj | dvojče spřažených 12cm minometů B-12, hladké hlavně kryté ocelovým pláštěm s vodním chlazením (ruční čerpadlo z nádrže na otočné plošině) |
| Délka hlavně | 1 800 mm |
| Hmotnost střely | 16,4 kg |
| Dostřel | 250–7 500 m |
| Náměr | 56°–85° |
| Kadence dvojčete | teoreticky 12 ran za minutu |
| Osádka | 41 vojáků — 2 důstojníci, 1 rotmistr, 7 poddůstojníků, 31 vojínů |
Minometné sruby se měly umisťovat zpravidla na svazích odvrácených od nepřítele. Pěchotní zvon pro lehký kulomet by na objektu byl jen v případě, že by jej nekryly ostatní tvrzové sruby.
Kde měly stát
| Tvrz | Objekt | Počet kopulí | Stav v září 1938 |
|---|---|---|---|
| Orel | MO-S 20c | 1 | nezadán |
| Šibenice | OP-S 33a | 1 | nezadán |
| Adam | K-S 44 „Za větrem” | 1 | vyrubána a vybetonována šachta z podzemí (nakonec zasypána) |
| Skutina | N-S 51 | 1 | nezadán |
| Dobrošov | N-S 77 | 1 | nezadán |
| Jírová hora | T-S 14 | 2 | nezadán |
| Poustka | T-S 50 | 2 | nezadán |
| Stachelberg | T-S 79 | 1 | nezadán |
| Stachelberg | T-S 80 | 1 | nezadán |
Do září 1938 se nepodařilo dokončit žádný tvrzový objekt pro minometnou kopuli. Kopule navíc neexistovala byť jen v prototypu — a nevznikla ani později. Nejdál postoupily přípravy na Adamu u objektu K-S 44 „Za větrem”.
Co si dnes prohlédnout
Nejlepší místo je tvrz Bouda. Objekt K-S 22 je jediný objekt svého druhu, u nějž je dochovaná otevřená šachta — můžete se do ní podívat a vidět zamřížovaný otvor vedoucí k muničnímu skladu i výklenky sloužící jako příruční sklady munice a bojové stanoviště velitele. Výtahová šachta má průřez 365 × 455 cm a obtáčí ji schodiště široké 80 cm o 99 stupních.
Od roku 2023 je ve skladišti M3 objektu K-S 22 k vidění unikátní model dělostřelecké otočné a výsuvné věže v měřítku 1:10. Přes 1 000 kg vážící exponát vyrobený převážně z oceli je pohyblivý, takže simuluje skutečnou činnost objektu v bojové situaci. Je to jediný způsob, jak dnes vidět, co měla věž dělat.
Zdroj: Suchánek, Jiří: Čs. opevnění 1935–1938 — Dělostřelecké tvrze. Extra Publishing, Brno 2024. Text zpracován vlastními slovy; fotografie z knihy nepřebíráme.
Naposledy aktualizováno: 8. srpna 2026