- Kategorie:
- Minomet
- Zavedeno:
- 1938 (nezaveden do výzbroje)
- Výrobce:
- Škoda Plzeň
- Ráže:
- 50 mm
- Dostřel:
- 1 000 m
- Posádka:
- 1
- Umístění:
- Pěchotní srub (zvon AJ/N), Dělostřelecká tvrz
Zbraň proti mrtvému prostoru
Zatímco 9cm pevnostní minomet CE vz. 38 měl podporovat celou linii nepřímou palbou z dolního patra srubu, 5cm minomet s krycím kódem ŘOP „U” řešil úplně jinou úlohu: bezprostřední obranu vlastního objektu.
Umísťoval se do pancéřového zvonu a palbu měl vést z jeho střílen. Cílem byly hluché prostory v okolí srubu — místa, kam nedosáhla žádná ze zbraní pod betonem a která bylo jinak možné bránit pouze ručními granáty vhazovanými granátovými skluzy.
Zásadní údaj pro pochopení plánované role: minomet ráže 5 cm měl být v každém srubu. Šlo tedy o zamýšlenou standardní výbavu, nikoli o výjimečnou zbraň — na rozdíl od 9cm minometu, se kterým se počítalo jen v menšině objektů.
Parametry
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Ráže | 50 mm |
| Tovární označení | B10 |
| Krycí kód ŘOP | U |
| Dostřel | 30–1 000 m |
| Umístění | zvon (společně s lehkým kulometem vz. 26) |
| Lafetace | rychlé osazení do střílny zvonu |
Konstrukce byla poměrně zajímavá — minomet měl být kompaktní, snadno umístitelný do stísněného prostoru zvonu o vnitřním průměru pouhých 1,3 m a uzpůsobený k rychlému osazení do střílen. Ve zvonu tak měla osádka podle potřeby zaměňovat kulomet vz. 26 v lafetě DZ-16 za minomet.
Vývoj, který nedoběhl
- září 1935 — rozhodnutí o vývoji; zadání bylo zpočátku nejasné a teprve postupně se ustálilo na ráži 50 mm s dostřelem 30–1 000 m.
- souběžně s konstrukcí zbraně se vyvíjela i příslušná munice,
- březen 1938 — vznik konečné podoby zbraně,
- krátce poté se podařilo připravit dva prototypy,
- září 1938 — prototypy prošly relativně úspěšnými střeleckými zkouškami.
Výrobu se ale už rozběhnout nepodařilo. Do žádného pěchotního srubu se 5cm minomet nedostal; ve zvonech tak zůstal pouze lehký kulomet vz. 26.
Důsledek pro obranu
Absence zbraně U znamenala, že hluchá místa v bezprostředním okolí srubu byla v září 1938 bránitelná výhradně ručními granáty. A protože se do opevnění nepodařilo dodat ani jediný kus speciálně vyvinutého časovaného ručního granátu vz. 38, musely by osádky spoléhat na běžné útočné granáty vz. 34 — pro tento účel ne zcela vhodné.
Hlavní zdroj: Suchánek, Jiří – Fuksa, Ivan: Čs. opevnění 1935–1938: Pěchotní sruby. Extra Publishing, Brno 2025, ISBN 978-80-7525-757-4.
Zdroje a literatura
- Suchánek J., Fuksa I.: Čs. opevnění 1935–1938: Pěchotní sruby (Extra Publishing, Brno 2025)
- Karlický V.: Československé dělostřelecké zbraně
Naposledy aktualizováno: 8. srpna 2026