Pevnostní minomet 9 cm CE vz. 38 (zbraň G)

Proč potřebovalo opevnění minomet

Boční palba kulometů a kanonů vytvářela palebnou přehradu v intervalu mezi objekty, ale nedokázala pokrýt všechno. Zůstávaly hluché prostory — terénní zlomy, rokle, prostory za horizontem — kam plochá dráha střely nedosáhla.

Řešením měl být 9cm pevnostní minomet s krycím kódem ŘOP „G”. Jeho úkolem bylo nepřímou palbou podporovat linii opevnění a zasahovat jinak hluché prostory. Šlo tedy o zbraň působící ve prospěch celé linie, nikoli o prostředek blízké obrany vlastního objektu — tu měl zajišťovat mnohem menší 5cm minomet (zbraň U) umístěný ve zvonu.

Umístění v objektu

Střelecká místnost minometu se vždy nacházela v dolním patře srubu, přímo pod horními střeleckými místnostmi, aby mohla zbraň střílet skrz ochranný příkop.

To mělo zásadní stavební důsledek: mohutná pancéřová střílna pro minomet se umísťovala do ochranného příkopu a musela být osazena ještě před samotnou betonáží srubu. Dodatečná montáž nebyla možná — na rozdíl od střílen pro zbraně L1, D, M nebo N.

Zajímavé je i netradiční technické řešení samotné zbraně: vzhledem ke specifickému použití se minomet nenabíjel klasicky zepředu, jak bylo u této kategorie obvyklé, nýbrž zezadu.

Kdo o palbě rozhodoval

Podle dobových pokynů ŘOP velitelé srubů palbami minometů nedisponovali — s výjimkou případů, kdy by došlo k přerušení spojení a situace by to nezbytně vyžadovala. Palby minometů měl nařizovat zejména velitel praporu hraničářského pluku, případně velitel roty.

Důvod je logický: minomet nestřílel do vlastního intervalu, ale do prostoru, který velitel srubu nemusel vidět. Dokument ŘOP to formuloval takto: „Poněvadž hraničářské pluky mají poměrně velmi málo dělostřelectva v těžkém opevnění, tím více musí býti využito manévru palbou pěchotních zbraní, hlavně 4 cm kanonů vz. 36 a 9 cm minometů v pěchotních srubech, jejichž donosnost zpravidla jest taková, že mohou působiti do úseku sousedních hraničářských jednotek.”

Vývoj

Období	Událost
září 1935	rozhodnutí vyvinout pevnostní zbraň ráže 9 cm; tovární označení B7, krycí kód ŘOP G
počátek 1936	Škodovy závody představily armádě prototyp
1936	testy na provizorní lafetě na střelnici v Hlbokém na Slovensku
1936	během zkoušek se objevila řada technických nedostatků vyžadujících rozsáhlejší konstrukční úpravy i přepracování munice
leden 1937	další střelby s výrazně lepšími výsledky
1937	pravidelné testy v Hlbokém a postupné vylepšování konstrukce
podzim 1937	vážná nehoda — při jedné ze zkoušek došlo k předčasné explozi miny ještě před uzavřením závěru. Výbuch těžce zranil dva důstojníky a část zbraně se musela překonstruovat.
konec 1937	armáda si vyžádala dodání dvou prototypů včetně příslušenství
květen 1938	zkoušky v Bolevci a opět v Hlbokém potvrdily, že konstrukce odpovídá požadavkům
konec července 1938	ŘOP zadalo objednávku na sérii 54 kusů včetně příslušenství a montážních roštů; zbraň zavedena do výzbroje jako 9cm minomet CE vz. 38
konec září 1938	v plzeňské Škodovce probíhala montáž prvních pěti sériových minometů
po Mnichovu	zbývajících 49 kusů armáda stornovala

Osud

Přes veškeré snahy se žádný kus nepodařilo nainstalovat do některého ze srubů. Objekty, které měly minomet nést, tak zůstaly bez této zbraně a jejich střelecké místnosti v dolním patře prázdné.

Ironií je, že po okupaci německá armáda v říjnu 1940 při zkouškách na Králicku minomet G — spolu se zbraněmi U a L1 — na objekt K-S 14 „U cihelny” skutečně instalovala a odzkoušela. Byla to jediná příležitost, kdy se pevnostní minomety ocitly v československém pěchotním srubu.

Kde se plánoval

Minomety se v linii uplatňovaly jen sporadicky — u „arabů” byl výjimkou například R-S 68 „Smrk”, jeden z mála pěchotních srubů arabské odolnosti projektovaných s 9cm pevnostním minometem. Dochovanou střílnu pro tuto zbraň je dnes možné vidět na objektu R-S 72 „Nízká” v Orlických horách.

Cvičné střelby z 9cm pevnostního minometu se odehrávaly pouze na Slovensku — na dělostřelecké střelnici v Hlbokém, kde od roku 1936 stál jednoduchý zkušební objekt určený právě pro tuto zbraň. Na střelnici ŘOP u Žárovic se sice s minometným objektem počítalo, k jeho výstavbě ale nedošlo.

Nerealizovaný minometný srub

Málo známý fakt: ŘOP počítalo s tím, že za linií samostatných pěchotních srubů budou podle potřeby vznikat izolované sruby dělostřelecké a minometné, které měly doplňovat palebnou přehradu tvořenou hlavními zbraněmi srubů. Mohly tvořit vzájemně se podporující soustavu, nebo samostatně uzavírat palbami důležité terénní průchody.

K výstavbě izolovaných minometných srubů nikdy nedošlo — dochovaly se pouze jejich plány. V době zastavení prací se navíc řešila i možnost umístění dvou minometů do jednoho samostatného pěchotního srubu.

---

Hlavní zdroj: Suchánek, Jiří – Fuksa, Ivan: Čs. opevnění 1935–1938: Pěchotní sruby. Extra Publishing, Brno 2025, ISBN 978-80-7525-757-4.

Zdroje a literatura

• Suchánek J., Fuksa I.: Čs. opevnění 1935–1938: Pěchotní sruby (Extra Publishing, Brno 2025)
• Karlický V.: Československé dělostřelecké zbraně
• Ráboň M., Hák L.: Československé opevnění 1935–1938

Naposledy aktualizováno: 8. srpna 2026