Dělostřelecká tvrz se v povědomí veřejnosti scvrkla na houfnice a otočné věže. Jenže samotné dělostřelectvo by tvrz neuhájilo. To měly zajistit dva mnohem méně známé typy objektů: tvrzový pěchotní srub a dělostřelecká pozorovatelna.
Tvrzový pěchotní srub
„Pěchotní sruby tvoří souvislé pokračování linie isolovaných srubů v opevněném pásmu a mají týž úkol. Mohou býti oboustranné nebo jen jednostranné. Kromě spojení bočnou palbou se sousedními objekty a čelné palby do předpolí účastní se též blízké obrany tvrze.”
— Všeobecné zásady a složky stálého opevnění, ŘOP 1939
Tvrzové pěchotní sruby stály v čele sestavy tvrze a svými palbami navazovaly na souvislou linii izolovaných pěchotních srubů. Jejich hlavní úkol ale tkvěl především v obraně ostatních objektů tvrze — zejména dělostřeleckých srubů a věží.
V sestavě tvrze bývaly zpravidla dva až čtyři. Výjimky: Poustka měla mít pět, Smolkov jediný.
Čtyři rozdíly oproti izolovanému srubu
Konstrukčně se tvrzový a izolovaný pěchotní srub liší jen v detailech — ale ty detaily jsou zásadní.
| Tvrzový pěchotní srub | Izolovaný pěchotní srub | |
|---|---|---|
| Odolnost | vždy IV. stupeň | podle potřeby, nejvýše III. |
| Vstup | žádný klasický vchod — jediný běžně používaný vstup vede z podzemí výtahovou šachtou se schodištěm | vchod se zalomenou chodbičkou |
| Nasávání vzduchu | ventilační zvon na stropě, u novějších tvrzí průduch v týlové stěně | vstupní chodbičkou |
| Nouzový výlez | u některých, 80 × 100 cm, do ochranného příkopu | — |
Absence vchodu je nejnápadnější rozdíl. Vyústění výtahové šachty a schodiště bylo v horním patře odděleno plynotěsnými dveřmi a přechodovou komorou, aby tudy do nitra tvrze nepronikl kontaminovaný vzduch.
Nouzový výlez, pokud existoval, jistila jedna vnitřní pistolová střílna, jedny mřížové, jedny pancéřové plynotěsné a jedny plechové plynotěsné dveře.
Tři výjimky, které stojí za zmínku
MO-S 20 „Orel” a K-S 24 (Bouda) měly nouzový východ řešený stejně jako běžný vstup do izolovaného pěchotního srubu — u každého z jiného důvodu. MO-S 20 byl v podstatě vyprojektován jako izolovaný objekt a k zařazení do sestavy tvrze mělo dojít až později. U K-S 24 tento prvek zajišťoval ústup části mužstva z podzemních kasáren, protože speciální nouzový východ v prostoru vyrovnávací šachty by kapacitně nedostačoval; zároveň tudy mohly na povrch tvrze chodit hlídky.
MO-S 40 „Nad silnicí” (Smolkov) a K-S 23 (Bouda) tvořily samostatnou kategorii: měly hlavní i pomocnou výzbroj výhradně ve zvonech a kopulích, byly zcela zapuštěny do okolního terénu a nouzový východ u nich zcela chyběl.
Problém, na který se zapomíná: odkud brát vzduch
S absencí standardního vstupu souvisí méně nápadná potíž. U izolovaných objektů se čerstvý vzduch nasával právě vstupní chodbičkou. Tvrzový srub ji neměl. A často nešlo vzduch odebírat ani z ochranného příkopu, kam ústil nouzový východ — padaly tam prázdné nábojnice se škodlivými výstřelovými zplodinami.
Praktikovala se proto dvě řešení:
- Ocelolitinový ventilační zvon na stropě objektu (starší tvrze)
- Průduch v některé z týlových stěn srubu (novější tvrze) — takové místo muselo být perfektně chráněné jak granátovým skluzem, tak palbou lehkého kulometu z jiného objektu tvrze
Zkažený vzduch odcházel stěnovými vývody s krycí ocelolitinovou mřížkou; u objektů zapuštěných do terénu nad strop do ventilačního zvonu.
Dispozice a výjimečné objekty
Sruby se projektovaly jako dvoupatrové:
- horní patro — střelecké místnosti, stanoviště velitele objektu a telefonisty, sklady munice, nádrž na vodu, přístup k pancéřovým zvonům a kopulím
- spodní patro — malé ubikace části osádky, filtrovna, WC a umývárna, sklady proviantu
Pokud to vyžadoval terén, mohl být objekt lomený. A ve dvou případech si extrémně prudký svah vynutil dokonce třípatrovou dispozici:
| Objekt | Tvrz | Poznámka |
|---|---|---|
| K-S 13 „U lomu” | Hůrka | osádka 37 mužů — druhý největší vybetonovaný objekt svého druhu |
| T-S 72 | Stachelberg | nedokončen |
Výzbroj
Víceméně shodná s izolovanými sruby: 4cm kanony vz. 36, těžké kulomety vz. 37, lehké kulomety vz. 26.
Dvě zvláštnosti:
- Otočná kulometná věž (OR) měla být součástí výzbroje pěti tvrzových pěchotních srubů: K-S 10 „U boží muky” (Hůrka), K-S 40 „U háječku” (Adam), T-S 46, T-S 72 „Chlum” a objektu S-I tvrze Orlík. V září 1938 se teprve vyráběl prototyp
- 9cm minomet vz. 38 — v jediném případě, ve srubu T-S 15 ze sestavy tvrze Jírová hora
Dvojí role: srub a pozorovatelna
Vzhledem ke svému umístění nejblíže k nepříteli a možnosti dalekého výhledu do předpolí plnila většina tvrzových „pěchoťáků” také roli dělostřelecké pozorovatelny. Sloužil k tomu zpravidla dělostřelecký pozorovací zvon, ve výjimečných případech i zvon pro lehký kulomet.
Dobrý příklad je MO-S 40 „Nad silnicí” na Smolkově. Tvrz jako celek ležela zhruba kilometr za hlavní obrannou čárou a tento jediný pěchotní srub tvrze nebyl začleněn do souvislé linie. Jeho úkoly: ochrana západního svahu tvrze, postřelování silnice ze Smolkova do Hrabyně — a stanoviště dělostřeleckého pozorovatele, který ze svého zvonu s výhledem až k Malým Hošticím řídil palbu dělostřeleckého srubu. Osádku mělo tvořit 22 mužů.
Nad terén u něj vystupovalo šest pancéřových prvků: dělostřelecký pozorovací zvon (nejníže), zvon pro pozorování a lehký kulomet (nejvýše), dvě kopule po stranách (každá pro jeden těžký kulomet) a dva malé ventilační zvony.
Vybetonované tvrzové pěchotní sruby
Do září 1938 se podařilo vybetonovat všechny plánované pěchotní sruby na pěti dokončených tvrzích a část na rozestavěných:
| Tvrz | Objekty |
|---|---|
| Smolkov | MO-S 40 „Nad silnicí” |
| Hůrka | K-S 10 „U boží muky”, K-S 13 „U lomu” |
| Adam | K-S 39 „Hodek”, K-S 40 „U háječku”, K-S 41 „Pod vrškem” |
| Bouda | K-S 21, K-S 23, K-S 24 |
| Hanička | R-S 76 „Lom”, R-S 77 „Pozorovatelna”, R-S 80 „U potůčku” |
| Dobrošov | N-S 72 „Můstek”, N-S 73 „Jeřáb” |
| Skutina | N-S 48 „U stodol”, N-S 49 „Pod lesem” |
| Stachelberg | T-S 73 „Polom” — jediný vybetonovaný objekt celé tvrze |
Ne všechny byly ale hotové. Srub N-S 73 „Jeřáb” na Dobrošově měl v září 1938 chybět kopuli pro dvojče těžkých kulometů i všechny tři zvony (dva pro lehký kulomet a jeden pozorovací) — a přesto byl ze tří vybetonovaných objektů Dobrošova nejdál.
Dělostřelecké pozorovatelny
„Jen v ojedinělých případech (…) buduje se pro tvrz pozorovatelna jako zvláštní objekt. Je-li v prostoru objektů tvrze, je připojena šachtou na podzemí. Zpravidla to ale bude izolovaný objekt poblíže tvrze na výhodném místě, které dává možnost dalekého rozhledu.”
Důstojníci ŘOP si byli velmi dobře vědomi, že ani sebelépe vyzbrojená pevnostní linie nemůže plnit své úkoly, pokud velitelé ztratí přehled o situaci. Dvojnásob to platilo pro pevnostní dělostřelectvo, které by mohlo vést účinnou palbu jen ve chvíli, kdy by dostávalo přesné informace o pohybech nepřítele.
Rekognoskace: chodilo se pěšky
Už při plánování linie se dbalo na důkladný průzkum terénu z hlediska pozorovatelen. Například ve dnech 8.–27. června 1936 vykonal major dělostřelectva Jan Studlar průzkum vhodných míst v prostoru Zemská brána–Komáří vrch, opětovně pak 9.–10. července v doprovodu plukovníka generálního štábu Bruna Sklenovského; titíž důstojníci pak 24.–25. července 1936 zjišťovali možnosti pozorování v okolí Starého Města.
Z výsledných zpráv je zřejmé, že ŘOP hodlalo použít i předsunuté pozemní pozorovatelny (jejichž osádky by v případě ohrožení ustupovaly do některého z pěchotních srubů) či takzvané stromové pozorovatelny.
Dělostřelecký pozorovací zvon
Dokument z března 1936 charakterizoval zvony takto: „Nebudou míti žádné střílny. Budou opatřeny periskopem a kromě toho v hlavních směrech pozorování dvěma až třemi otvory pro přímé pozorování.”
Později došlo k úpravě a vyráběly se zvony s jedním až čtyřmi průzory.
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Střílny | žádné |
| Průzory | 1–4 |
| Vnitřní košilka | 20 mm z měkčí oceli — chránila citlivou optiku a pozorovatele před odštěpky pancíře při zásahu granátem velké ráže |
| Výška | 222–375 cm podle odolnosti objektu |
| Hmotnost | 20–52 t |
| Optika | periskopický dalekohled 10/6× vz. 38, vysouvaný otvorem ve vrchlíku |
Z běžných pěchotních zvonů se pozorovalo 4× periskopickým dalekohledem vz. 38.
Obsluhu tvořili dělostřelci mimo běžnou osádku objektu — jeden důstojník a jeden až pět poddůstojníků, s vlastní ubikací, případně i kanceláří v blízkosti pozorovacího zvonu. Na každý hlavní pozorovací směr připadali dva pozorovatelé (buď důstojník + poddůstojník, nebo dva poddůstojníci), kteří se pravidelně střídali. U polních postavení byla osádka posílena o telefonistu.
Žádná pozorovatelna nesloužila jen pro jednu baterii — podle potřeby by naváděla palbu několika objektů, a to i ze sousedních tvrzí.
Do dneška se dochovaly pouze dva dělostřelecké pozorovací zvony.
Samostatné pozorovatelny
Stavěly se ve III. stupni odolnosti (druhém nejvyšším) jako dvou- nebo třípodlažní. Ležely za hlavní obrannou čarou a neměly se přímo účastnit boje, proto jejich výzbroj odpovídala pouze nutné obraně blízkého okolí a kolem nich se budovala jen lehká obvodová překážka. Zato se kladl velký důraz na maskování.
Dvoupodlažní varianta (R-S 91 „Vrchol” pro Haničku, nepostavený StM-S 46b pro zrušenou tvrz Kronfelzov) měla pozorovací i pěchotní zvon ve stejném, horním patře.
Třípodlažní varianta (K-S 12b „Utržený” pro Hůrku, nepostavený T-S 76a pro Stachelberg):
| Patro | Obsah |
|---|---|
| Nejvyšší | šestistřílnový pěchotní zvon pro lehký kulomet, nádrž na vodu, sklad munice a proviantu |
| Střední | dělostřelecký pozorovací zvon, místnost velitele objektu, místnost pro počtáře dělostřelectva, telefonní ústředna, ubikace části osádky, vchod bráněný lehkým kulometem |
| Dolní | strojovna, filtrovna, sklad pohonných hmot, místnost pro radiostanici, ubikace zbytku osádky, studna |
Spojení s tvrzí měla zajistit pevnostní telefonní síť (v září 1938 teprve dokončovaná) a později také radiostanice.
Tři postavené
| Objekt | Podlaží | Pro tvrz | Poznámka |
|---|---|---|---|
| K-S 12b „Utržený” | 3 | primárně Hůrka, sekundárně Bouda a Adam | betonáž 16.–21. 8. 1937, 1 343 m³, osádka 18 mužů; zapuštěna prakticky celá pod úroveň terénu |
| R-S 91 „Vrchol” (Komáří vrch) | 2 | Hanička | přišla o pěchotní i dělostřelecký pozorovací zvon |
| MO-S 42 „Nad Hájem” | — | Smolkov | jediná napojená přímo na podzemí tvrze |
K-S 12b „Utržený” je dnes nejcennější. Leží zhruba 2,5 km od města Králíky a měl sloužit primárně tvrzi Hůrka, sekundárně Boudě a Adamu — a také plánovanému, ale nepostavenému samostatnému dělostřeleckému srubu u Kolštejna (dnes Branná).
Je unikátní dochovaným dělostřeleckým pozorovacím zvonem — jediným v úseku Ženijního skupinového velitelství III a jedním z pouhých dvou dochovaných vůbec. Na zvonu jsou dodnes patrné stopy po německém postřelování. Dochovala se i originální nádrž na vodu. Návštěvníkům objekt nabízí výhled na masiv Králického Sněžníku.
Pikantní detail z německých archivů: v roce 1940 měl být „objekt Lustberg” (tedy právě K-S 12b) vystrojen tak, aby stojan dělostřeleckého periskopu umožňoval použití dvou druhů periskopů německé výroby. Součásti k tomu potřebné se přesunuly z Kummersdorfu u Berlína do Králík.
Zdroj: Suchánek, Jiří: Čs. opevnění 1935–1938 — Dělostřelecké tvrze. Extra Publishing, Brno 2024. Text zpracován vlastními slovy; fotografie z knihy nepřebíráme.
Naposledy aktualizováno: 8. srpna 2026