Dělostřelecká pozorovatelna

„Jen v ojedinělých případech (…) buduje se pro tvrz pozorovatelna jako zvláštní objekt. Je-li v prostoru objektů tvrze, je připojena šachtou na podzemí. Zpravidla to ale bude izolovaný objekt poblíže tvrze na výhodném místě, které dává možnost dalekého rozhledu.”

— Všeobecné zásady a složky stálého opevnění, ŘOP 1939

Důstojníci Ředitelství opevňovacích prací si byli velmi dobře vědomi, že ani sebelépe vyzbrojená pevnostní linie nemůže plnit své úkoly, pokud velitelé ztratí přehled o situaci v jejím okolí. Dvojnásob to platilo pro pevnostní dělostřelectvo, které by mohlo vést účinnou palbu jen ve chvíli, kdy by dostávalo přesné informace o pohybech a činnosti nepřítele.

Rekognoskace: chodilo se pěšky

Už při plánování linie se dbalo na důkladný průzkum terénu. Ve dnech 8.–27. června 1936 vykonal major dělostřelectva Jan Studlar průzkum vhodných míst v prostoru Zemská brána–Komáří vrch, opětovně pak 9.–10. července v doprovodu plukovníka generálního štábu Bruna Sklenovského; titíž důstojníci pak 24.–25. července 1936 zjišťovali možnosti pozorování v okolí Starého Města.

Z výsledných zpráv je zřejmé, že ŘOP hodlalo použít i předsunuté pozemní pozorovatelny (jejichž osádky by v případě ohrožení ustupovaly do některého z pěchotních srubů) či takzvané stromové pozorovatelny.

Páteř celého systému nicméně tvořily pozorovací zvony na izolovaných i tvrzových pěchotních srubech; samostatné pozorovatelny vznikaly jen výjimečně.

Dělostřelecký pozorovací zvon

Dokument z března 1936 charakterizoval zvony takto: „Nebudou míti žádné střílny. Budou opatřeny periskopem a kromě toho v hlavních směrech pozorování dvěma až třemi otvory pro přímé pozorování.” Později došlo k úpravě a vyráběly se zvony s jedním až čtyřmi průzory.

Parametr	Hodnota
Střílny	žádné
Průzory	1–4
Vnitřní košilka	20 mm z měkčí oceli — chránila citlivou optiku a pozorovatele před odštěpky pancíře při zásahu granátem velké ráže
Výška	222–375 cm podle odolnosti objektu
Hmotnost	20–52 t
Optika	periskopický dalekohled 10/6× vz. 38, vysouvaný otvorem ve vrchlíku

Z běžných pěchotních zvonů se pozorovalo 4× periskopickým dalekohledem vz. 38.

Obsluhu tvořili dělostřelci mimo běžnou osádku objektu — jeden důstojník a jeden až pět poddůstojníků, s vlastní ubikací, případně i kanceláří v blízkosti pozorovacího zvonu. Na každý hlavní pozorovací směr připadali dva pozorovatelé (buď důstojník a poddůstojník, nebo dva poddůstojníci), kteří se pravidelně střídali. U polních postavení byla osádka posílena o telefonistu.

Žádná pozorovatelna nesloužila jen pro jednu baterii — podle potřeby by naváděla palbu několika objektů, a to i ze sousedních tvrzí.

Do dneška se v celém čs. opevnění dochovaly pouze dva dělostřelecké pozorovací zvony.

Samostatné pozorovatelny

Stavěly se ve III. stupni odolnosti (druhém nejvyšším) jako dvou- nebo třípodlažní. Ležely za hlavní obrannou čarou a neměly se přímo účastnit boje, proto jejich výzbroj odpovídala pouze nutné obraně blízkého okolí objektu a budovala se kolem nich jen lehká obvodová překážka, která měla zabránit přístupu nepovolaným osobám. Zato se kladl velký důraz na maskování.

Výhodou odloučenosti bylo, že pozorovatelé mohli sledovat a vyhodnocovat situaci i ve chvíli, kdy jejich kolegy v tvrzových objektech oslepí dým nebo výbuchy dělostřeleckých granátů.

Dvoupodlažní varianta

Pozorovací i pěchotní zvon se nacházely ve stejném, horním patře. Postaven byl R-S 91 „Vrchol”; nepostaven zůstal StM-S 46b pro zrušenou tvrz Kronfelzov.

Třípodlažní varianta

Patro	Obsah
Nejvyšší	šestistřílnový pěchotní zvon pro lehký kulomet, nádrž na vodu, sklad munice a proviantu
Střední	dělostřelecký pozorovací zvon, místnost velitele objektu, místnost pro počtáře dělostřelectva, telefonní ústředna, ubikace části osádky, vchod bráněný lehkým kulometem
Dolní	strojovna, filtrovna, sklad pohonných hmot, místnost pro radiostanici, ubikace zbytku osádky, studna

Toaleta a umývárna byly podle situace ve středním nebo dolním patře. Postaven byl K-S 12b „Utržený”; nepostaven zůstal T-S 76a pro Stachelberg.

Spojení s tvrzí měla vzhledem k absenci podzemních chodeb zajistit pevnostní telefonní síť (v září 1938 teprve dokončovaná) a později také radiostanice.

Tři postavené

Objekt	Podlaží	Pro tvrz	Poznámka
K-S 12b „Utržený”	3	primárně Hůrka, sekundárně Bouda a Adam	betonáž 16.–21. 8. 1937, 1 343 m³, osádka 18 mužů; zapuštěna prakticky celá pod úroveň terénu
R-S 91 „Vrchol” (Komáří vrch)	2	Hanička	přišla o pěchotní i o dělostřelecký pozorovací zvon
MO-S 42 „Nad Hájem”	—	Smolkov	jediná napojená přímo na podzemí tvrze

K-S 12b „Utržený” je dnes nejcennější. Leží zhruba 2,5 km od Králík a měl sloužit primárně tvrzi Hůrka, sekundárně Boudě a Adamu — a také plánovanému, ale nepostavenému samostatnému dělostřeleckému srubu u Kolštejna (dnes Branná).

Je unikátní dochovaným dělostřeleckým pozorovacím zvonem — jediným v úseku Ženijního skupinového velitelství III a jedním z pouhých dvou dochovaných vůbec. Na zvonu jsou dodnes patrné stopy po německém postřelování. Dochovala se i originální nádrž na vodu; objekt nabízí výhled na masiv Králického Sněžníku.

Pikantní detail z německých archivů: v roce 1940 měl být „objekt Lustberg” (tedy právě K-S 12b) vystrojen tak, aby stojan dělostřeleckého periskopu umožňoval použití dvou druhů periskopů německé výroby. Potřebné součásti se za tím účelem přesunuly z Kummersdorfu u Berlína do Králík.

Pozorovatelna, kterou si osádka postavila sama

Velení tvrze Hanička nebylo spokojeno s výhledy z pozorovacích zvonů na srubech R-S 76 a R-S 77 a požádalo ŘOP o předsunutou dělostřeleckou pozorovatelnu. Souhlas z konce června 1938 byl podmíněn tím, že si ji osádka postaví vlastními silami z materiálu dostupného na staveništi.

Asi 350 m východně od R-S 77 tak na okraji lesa vyrostl:

• okop o rozměrech 220 × 200 cm, hloubka 200 cm
• v přední části výklenek se třemi nesouměrnými průzory
• betonové stěny kolem 30 cm, shora překryto kulatinou a obsypáno zeminou
• do týla asi 18 m dlouhý spojovací zákop umožňující bezpečný ústup do lesa
• obranu zajišťovaly dva nedaleké okopy pro lehké kulomety, spojení s tvrzí pozemní linka

Výcvik

V mírových podmínkách měl probíhat intenzivní výcvik v pozorování jak ze zvonů, tak z polních postavení; vznikly k tomu patřičné směrnice a přehledy jednotlivých pozorovacích směrů. Jen některé z pozic měly mít v míru stálé obsazení — i na pozorovatelnách bez mírové osádky se ale počítalo s pravidelným výcvikem, aby se určení vojáci v případě boje rychle zorientovali.

Související

• Pancéřový zvon
• Pozorovací kopule
• Pěchotní srub — izolovaný a tvrzový
• Článek: Sruby bez dveří

Zdroje a literatura

• Suchánek, J.: Čs. opevnění 1935–1938 — Dělostřelecké tvrze. Extra Publishing, Brno 2024
• Všeobecné zásady a složky stálého opevnění, ŘOP 1939
• Pavel, J.: Dělostřelecké pozorování v Orlických horách. Novodobé fortifikace 1/1999

Naposledy aktualizováno: 8. srpna 2026