O československých tvrzích se běžně píše, že jich bylo „třináct zadaných, pět dokončených”. Skutečnost je jinde a je zajímavější. Plánováno bylo sedmnáct tvrzí, výstavba se rozjela u devíti a do září 1938 bylo pět z nich stavebně dokončeno. Zbytek skončil ve všech myslitelných fázích — od zrušení na papíře po vybetonovaný jediný srub.
Přehled: sedmnáct tvrzí a jak dopadly
| Tvrz | Úsek | Stav v září 1938 |
|---|---|---|
| Smolkov | Opava (MO-S) | postavena |
| Hůrka (dobově Horka, dřív Berghöhe) | Králíky (K-S) | postavena |
| Bouda (dřív Baudenkoppe) | Králíky (K-S) | postavena |
| Adam | Králíky (K-S) | postavena |
| Hanička | Rokytnice (R-S) | postavena |
| Šibenice | Opava (OP-S) | rozestavěna |
| Skutina | Náchod (N-S) | rozestavěna |
| Dobrošov | Náchod (N-S) | rozestavěna |
| Stachelberg (dobově Ježová hora) | Trutnov (T-S) | rozestavěna |
| Orel | Moravská Ostrava | dokončení odsunuto; vybudován jen srub MO-S 20 „Orel” |
| Orlík | Podkrkonoší | vysoký stupeň rozpracování projektu; izolované objekty bez podzemí, určené k výcviku osádek; nevykoupeny pozemky |
| Jírová hora | Trutnov (T-S) | připravena dokumentace, nezadáno ke stavbě |
| Poustka (dřív Grünwald) | Trutnov (T-S) | připravena dokumentace, nezadáno ke stavbě |
| Milotický vrch (Hohnberg) | Opava | zrušena — měla ji nahradit dvojice izolovaných dělostřeleckých srubů |
| Gudrich | Opava | zrušena — stavba měla začít až po Milotickém vrchu |
| Kronfelzov | Staré Město (StM-S) | zrušena — měl ji nahradit izolovaný dělostřelecký srub |
| Bartošovice | Rokytnice | zrušena — projekt nevypracován, nahrazena tvrzí Hanička |
Jak se z Berghöhe stala Hůrka
Některé tvrze dostaly zpočátku německá jména podle kót, na kterých stály. Počátkem roku 1938 rozhodlo Ředitelství opevňovacích prací používat výhradně české názvy a po konzultaci s Vojenským zeměpisným ústavem přejmenovalo:
| Původní | Nové (1938) | Dnes běžně |
|---|---|---|
| Berghöhe | Horka | Hůrka |
| Baudenkoppe | Bouda | Bouda |
| Stachelberg | Ježová hora | Stachelberg |
| Hohnberg | Milotický vrch | Milotický vrch |
| Grünwald | Poustka | Poustka |
V dobových dokumentech a citacích pamětníků proto narazíte na obě podoby — a u dvou tvrzí (Hůrka, Stachelberg) se dnes vžil úplně jiný tvar, než jaký ŘOP v roce 1938 nařídilo.
Mimochodem, ŘOP nepoužívalo ani termín „dělostřelecká tvrz”. V dobových dokumentech se píše prostě tvrz. A vojákům v ní se říkalo osádka, ne posádka.
Kdo stavěl a kdy se začalo
Zakázky se zadávaly v neveřejných výběrových řízeních za pevnou cenu a s pevným termínem: podle rozsahu 20, 24 nebo 26 měsíců, s pokutou za každý den prodlení.
| Tvrz | Zahájení | Stavební firma |
|---|---|---|
| Smolkov | 26. 2. 1936 | Ing. Alois Beneš a spol., Přerov |
| Hůrka | 5. 8. 1936 | Dr. Ing. Karel Skorkovský |
| Adam | 10. 8. 1936 | Müller a Kapsa |
| Hanička | 14. 9. 1936 | Ing. Bedřich Hlava |
| Bouda | 1. 10. 1936 | Ing. Zdenko Kruliš |
| Dobrošov | 13. 9. 1937 | Müller a Kapsa |
| Stachelberg | 16. 10. 1937 | Ing. Zdenko Kruliš + Konstruktiva a. s. |
| Skutina | 18. 11. 1937 | Dr. Ing. Karel Skorkovský |
| Šibenice | 30. 4. 1938 | Lanna, akciová společnost stavební |
Podívejte se na ta data pozorně. Mezi zahájením Boudy (říjen 1936) a Dobrošova (září 1937) je jedenáctiměsíční pauza. A poslední čtyři tvrze se rozjely v době, kdy do Mnichova zbývalo méně než rok — s termíny dokončení stanovenými na 20 až 26 měsíců. Nemohly být hotové ani teoreticky.
Poučení jménem Smolkov
První zahájená tvrz byla zároveň nejbolestivější školou. Firma Ing. Alois Beneš vyhrála zakázku nejnižší nabídnutou cenou (asi 11 101 000 Kč) — jenže přerovský podnikatel ji ve snaze získat kontrakt stůj co stůj záměrně podkalkuloval.
Následovalo, co se dalo čekat: stížnosti dělníků na nízké mzdy, problémy s větráním podzemí, pochybnosti o jakosti betonu a jeho pěchování. Ředitelství opevňovacích prací navíc konstatovalo, že „ze tří vedoucích inženýrů firmy Ing. A. Beneš není nikdo odborníkem v tunelářských pracích”.
Ženijní skupinový velitel podplukovník Ing. Stanislav Chramosta to 4. září 1936 shrnul přesně:
„Nelze tvrdit, že by firma Beneš prováděla práce neodborně. Jsou-li na stavbě určité nedostatky a závady, pak nemají důvod v neodbornosti, nýbrž ve snaze ušetřiti.”
ŘOP muselo nakonec uvolnit dalších 775 500 Kč. Zakázku firmě neodebralo — zdrželo by to stavbu o čtyři měsíce.
Spravedlivé je dodat, že část viny nesla i vojenská správa. Prováděcí plány pro podzemí nebyly hotové a práce se zahajovaly podle celkové dispozice v měřítku 1:1 000. Velitel podúseku k tomu v říjnu 1936 hlásil: „Prováděcích plánů nebylo, poněvadž tyto bylo možno dělati teprve na místě dle stávajících poměrů a získaných zkušeností.”
Cena v lidských životech
Ražba tvrzového podzemí byla nebezpečná práce. Smrtelné nehody:
| Tvrz | Mrtví dělníci |
|---|---|
| Bouda | 5 |
| Smolkov | 5 |
| Hůrka | 3 |
| Hanička | 3 |
| Dobrošov | 2 |
| Adam | 1 |
| Orel | 1 |
| Šibenice | 1 |
Celkem 21 obětí na stavbách tvrzí.
Kdo směl do podzemí
Všichni dělníci procházeli prostřednictvím okresních úřadů prověrkou státní spolehlivosti a byli rozděleni do čtyř skupin:
- Uvnitř objektů a v podzemí — pouze státně spolehlivé osoby české nebo slovenské národnosti, členové demokratických státotvorných stran s dobrými osobními vlastnostmi
- V dílnách a u míchaček, bez vstupu do objektů — Němci organizovaní v aktivistických stranách (tedy s neutrálním nebo kladným postojem k ČSR), českoslovenští komunisté, dříve trestaní nebo lidé se sklonem k alkoholismu
- Mimo vlastní stavbu, například při dopravě materiálu — osoby se spornou státní spolehlivostí
- Bez jakékoli účasti — osoby nespolehlivé a republice nepřátelské, jmenovitě členové Henleinovy Sudetoněmecké strany
Jak vypadalo staveniště
Areál musel být oplocen 2–3 m vysokou dřevěnou ohradou, aby jej nešlo pozorovat zvenčí, a vjezdy střežila vojenská stráž. Uvnitř stály sklady dřeva, kameniva, speciálního pevnostního cementu a armovacího železa, trafostanice, čerpací stanice na vodu — a staveništní barák s ubytováním pro strážní jednotku, vojenský stavební dozor, techniky i dělníky, včetně kantýny s teplou stravou.
U tvrzí se tyto baráky stavěly důkladněji a s větším komfortem než u samostatných srubů, protože práce trvaly nepoměrně déle. Ukázalo se to jako prozíravé z nečekaného důvodu: v roce 1938 se do těchto baráků nastěhovaly osádky, protože v čerstvě vybetonovaných srubech se nedalo dlouhodobě spát.
Na staveništi tvrze navíc fungovala polní stavební úzkorozchodná dráha určená hlavně k odvozu materiálu vylámaného z podzemí.
Dodnes lze v terénu najít relikty: betonové nádrže na vodu, mohutné základy pro drtiče štěrku, betonové sokly pro míchačky — a torza rozestavěných objektů, například vybetonovanou základovou skořápku pěchotního srubu T-S 74 „U silnice” na Stachelbergu.
Co z toho plyne
Sedmnáct tvrzí bylo ambiciózní plán, který ale nebyl reálný ani v optimistickém scénáři. Pět stavebně dokončených tvrzí je respektabilní výkon za dva a půl roku — jenže stavebně dokončený znamená vybetonovaný, ne bojeschopný. Ani jedna tvrz neměla v září 1938 hotové podzemí, zprovozněnou elektrárnu ani svou hlavní zbraň.
Jak to nakonec dopadlo v praxi, popisujeme v článku Život na tvrzi v roce 1938.
Zdroj: Suchánek, Jiří: Čs. opevnění 1935–1938 — Dělostřelecké tvrze. Extra Publishing, Brno 2024 (edice Válka REVUE Speciál). Text zpracován vlastními slovy; fotografie z knihy nepřebíráme.
Naposledy aktualizováno: 8. srpna 2026